O knížkách

Babička Boženy Němcové

Dnešní téma mě tak trochu hřeje u srdíčka. Už jako malá jsem Boženu Němcovou s jejími pohádkami doslova a do písmene hltala. Obdivuji ženu, která v tehdejší době dokázala starat se o rodinu, manžela, který nebyl nic moc a ještě sbírat mezi lidem pohádky a pak je upravit do podoby, při které se dětem občas napětím téměř zastaví dech, jindy jsou šťastné od prvního do posledního slovíčka.

A co teprve Babička. Když jsem se s ní poprvé setkala, bylo to v rámci povinné četby a připadala jsem si mezi otrávenými spolužáky téměř jako blázen. Já jsem z ní byla totiž nadšená. Od té doby uběhlo téměř 30 let a já babičku četla už tolikrát, že má ohmatané desky. Vlastně jsem se k ní vracela kdykoliv mi bylo těžko nebo smutno. I těžký rozvod jsem vlastně prošla s Babičkou v kabelce. Ta knížka mi prostě svým způsobem učarovala. A když jsem viděla poprvé zpracování v televizi, bylo „zamilování se“ dokonáno. Stala jsem se „babičkoholikem“. Ta s paní Brzkovou se mi líbila, ale při té s paní Kurandovou jsem brečela jak malé dítě. Už jako teenager jsem si dělala ze sebe legraci, že u filmů nebrečím- jen když zastřelili Vinetoua a umřela Babička...To dílo je prostě úžasné.

Občas nechápu, kolik citu a empatie a lásky musela Němcová v sobě mít. A kolik hrdosti musela spolknout v době, která ženám nepřála. Asi si neumíme představit život, který vedla. A každodenní boj za sebeprosazení. A vnímají to i chlapi. Tentokrát i můj přítel(který je konzervativec a feminismus pro něj znamená důvod k hádce), když jsme se o Němcové bavili mi řekl, že vlastně u maturity měl štěstí , že si vytáhl Němcovou a celou dobu mluvil o tom, že to byla první česká feministka. A já dnes, když vidím, co si prožila - špatné manželství, 4 děti, chudoba, nemoci, smrt dítěte si říkám, jak byla úžasná a je jen těžko si představit, co by asi dokázala, kdyby měla lepší podmínky.

Já knížky miluju z celého srdce a kdybych měla byt jako jednu velkou knihovnu, byla bych spokojená, ale i kdyby v ní bylo jen pár knih a jednou z nich byla Babička, budu šťastná. Ta knížka mě neskutečně nabíjí a povzbuzuji. i v dalších letech plánuji být jejím velkým fandou, i když za chvíli ji budu moct vnukovi před spaním místo čtení recitovat zpaměti :)).

Ondřej Sekora - Kuře Napipi a jeho přátelé

Chcete pobavit svoje děti? Přečtěte jim Kuře Napipi

S knížkou Kuře Napipi a jeho přátelé pana Ondřeje Sekory jsem se poprvé setkala jako malá holčička a musím přiznat, že to setkání bylo osudové. Už nikdy jsem se k žádné knize nevracela tolikrát a s takovou chutí jako k této knížce o ošklivém, trochu sobeckém, někdy poťouchlém ale přitom dobrosrdečném kuřeti.

Knihu jsem četla jako malá mnohokrát, když jsem měla pocit že mi není dobře. V této knížce totiž je tolik laskavosti a dobroty a veselí, že nejde ji nemilovat. Když začaly chodit moje děti do školy, Kuře Napipi získalo další příznivce - i ony si knihu zamilovaly a já se už dnes těším, až z ní budu číst vnukovi.

V knížce se samozřejmě nepíše jen o Napipi, ale také o psu Brokovi, který má z kuřete občas nervy nadranc a o dětech Zdendovi, Stanislavovi, Márince a Božence.

Moje nejoblíbenější povídka z této knížky byla O Malinovic prasátku, které chtěla Márinka zkrášlit a rovný ocásek mu natočila na horké želízko (přála si aby mělo ocásek zakroucený jako ostatní prasátka). Ocásek ale horké želízko velmi popálil. A protože Márinka nebyla zlá, pouze nedomyslela své jednání, moc ji to mrzelo a spolu s ostatními dětmi si hráli s prasátkem na doktory, ocásek ošetřili a prasátko dostalo spoustu dobrot, aby mu bolest vynahradili.

Podobných laskavých historek je v knížce samozřejmě spousta, jsou prokládané krátkými „komiksy“s obrázky pana Sekory a děti je milují. Např. názvy zvířátek, když si děti na dvorku hrály na ZOO jsou mile úsměvné: kočka tygrovitá, lev psovitý, běhající kaktus ježek, kuře divoké –Napipi, kachna královská, vepř barabum ratata a podobně - děti spolehlivě rozesmějí.

Povídka Co se stalo, když Napipi snědlo velký kus zmrzliny zase děti naučí, že nemají hltat, být lakomé a mají se dělit.

Co říci závěrem? Tuto knihu mohu všem jen doporučit. Zaujme každé dítě a její laskavost a milé příběhy jsou nadčasové, Vaše děti se k ní budou rády vracet.

Autorkou recenze je Jana Morávková

článek psán pro www.bux.cz

www.buxcafe.sk/citatelske-recenzie/kure-napipi-a-jeho-pratele-1.html

Čtenářská recenze: Tos přehnal, miláčku..

Na knize mě zaujal už sám název, protože je vtipný a sám o sobě vzbuzuje i zvědavost.

Hned druhý pohled mě převědčil  o tom, že si knihu koupím. Jména jako Michal Viewegh, Irena Obermannová, Věra Nosková, Ladislav Pecháček, Eva Hauserová, Jaroslav Rudiš,  Pavel Brycz,Markéta Mališová a Zdeněk Jizera Vonásek jsou pro mě zárukou a synonymem dobrého čtení.

Nejvíce mě z celé knihy zaujala hned první povídka, i když musím přiznat, že začátek knihy je poněkud netypický. Hned v první větě povídky , je totiž napsáno,  že hlavní hrdince zemřel manžel.

Tos přehnal, miláčku...

Měla jsem trochu obavy, aby kniha nebyla nějakým způsobem depresivně laděná, ale opak byl pravdou. Povídka velmi lidsky a pravdivě popisuje, jak se cítí člověk, kterému zemře dlouhodobý životní partner.

Michal Viewegh s lehkostí sobě vlastní dokázal popsat, jak se hlavní hrdinka Kristýna smiřuje se smrtí svého partnera. V určitých chvílích dokonce cítí jakousi radost z toho, že se nemusí nikomu přizpůsobit, přemýšlí nad tím, jestli se jako vdova nemá lépe, nakonec ale zjišťuje, že po dlouhém soužití jí chybí i to, co na manželovi dříve neměla ráda a žije dál jako by žila s ním. Povídka přitom vůbec nepůsobí morbidně, ani depresivně, jen velmi lidsky popisuje reálné pocity ženy, která je najednou bez partnera.

Povídka Ireny Obermannové líčí strhující lásku dívky a malíře, kterou poznamená a následně zničí potrat. V této povídce čtenář cítí obrovské dilema a tíhu rozhodnutí, které následně ovlivní vztah aktérů povídky. Je to povídka,  u které čtenář musí přemýšlet a zároveň ho při jejím čtení mrazí při představě definitivnosti některých životních rozhodnutí.

V povídce  Jaroslava Rudiše je nastíněný příběh Čecha a Španělské dívky, kteří se znali v době studií, v té době si byli velmi blízcí, pomáhali si, svěřovali se jeden druhému s trampotami v lásce i osobním životě - dívčini rodiče pocházejí z rodin, které se nenávidí. Společně si ale pomáhají studia v berlíně vydržet. Když se setkají po dlouhé době, cítí , že jsou si sice blízcí, ale neumí si to už říct.

Nebudu popisovat obsah všech povídek, pak by její čtení naprosto pozbylo cenu. Tahle knížka prostě stojí za to číst. Je Lidská i jemná, humorná i truchlivá, každý si v ní najde tu svoji oblíbenou. Všem její přečtení doporučuji.

Autorka recenze: Jana Morávková

recenze psána pro www.bux.cz

www.bux.cz/literarni-kavarna/ctenarske-recenze/tos-prehnal-milacku.html

Corinne Hofmannová - Příběh bílé masajky

Kniha Corinne Hofmanové Příběh bílé Masajky patří ke knihám, ve kterých jsou popisovány kulturní rozdíly lidí, kteří spolu žijí a narodili se každý v jiné zemi a s jinými zvyklostmi a životními standardy. Toto téma je v dnešní době velmi populární a mezi lidmi oblíbené. Jelikož tento žánr baví i mě, přečetla jsem si tuto knihu a musím říct, že je psána tak strhujícím způsobem a tak autenticky a přímočaře, že jsem ji přečetla takřka jedním dechem.

Slzy v písku : Nura Abdi

Kniha slzy v písku patří ke knihám, které nás seznamují s jinakostí afrických (a jiných) kultur. V této knize vystupuje autorka zároveň jako hlavní hrdinka a popisuje rituál ženské obřízky a všeho co se kolem tohoto rituálu děje, a pocity malé holčičky, která tuto proceduru podstoupila.

Co to bude? Táňa Keleová Vasilková

Co to bude?

Táňa Keleová – Vasilková

Je léto a já si jako vždycky na léto schovávám knihy, které si chci o dovolené přečíst. Knihy plné pohody a relaxu, žádné drsné příběhy a horory, žádná psychologická dramata, která mě budou nutit k přemýšlení. Léto je pro mě synonymem odpočinku, i moje hlava chce odpočívat. Volím si tedy na léto knihy lehké, a přitom s příběhem – takové ty naše oblíbené ženské romány.

A právě takové jsou knihy Táni Keleové – Vasilkové. Jsou čtivé, lehké a přitom plné příběhů. Takové to naše holčičí čtení.

Tentokrát jsem si přečetla knihu „Co to bude?“.

Kniha je o kadeřnici Janě a její dcerce Zorce. Jana Zorku vychovala sama, mají spolu super vztah. Dospělá Zorka pracuje jako kosmetička v salonu naproti Janině kadeřnictví. Janě ale zemře náhle mladší sestra, kterou velmi milovala. Jana se tak náhle musí vyrovnat s nečekanou ztrátou sestry, a vlastně tak trochu i se ztrátou maminky, která je v domově pro lidi s Alzheimerovou nemocí a svou dceru už téměř nepoznává.

Janina sestra Marie měla manžela Petra a malou dcerku Sáru. Petr se neumí sám o dcerku postarat. Jana tedy nabídne pomocnou ruku a nastěhuje si Petra a Sáru domů. K práci jí najednou ještě přibyla starost o malé dítě a švagra, který se moc o vlastní dceru starat nechce. Jana to zpočátku omlouvá smutkem ze ztráty manželky, brzo ale poznává, že švagr se ani vlastně starat nechce. Situace vyústí až do švagrova odchodu-a malou dcerku nechal na starost Janě. Jana konečně potkala muže, do kterého se zamilovala. Po dlouhých letech samoty má konečně vztah, o který opravdu stojí. Ale najednou musí volit – vztah, nebo péče o malou Sáru?

Možná se vám příběh zdá všední a nudný, ale věřte, že nudný není. To nejspíš můj popis je trochu nudný – snažila jsem se obsah celé knihy vtěsnat na pár řádek. Kniha se samozřejmě vyvíví, postav je v ní víc a dějových linek také. A v tom je právě kouzlo ženských románů. Jsou psané jakobychom příběh prožívaly se sousedkou z vedlejšího domu. Každá z nás zná spoustu lidí s různými osudy. A paní Keleová Vasilková to umí velmi dobře zpracovat. Takže si vezměte lehátko, slunečník, nějakou hodně vychlazenou limonádu a zeptejte se spolu s hrdinkou knihy: Co to bude?

kniha Memento, autor Radek John

Kniha Memento jako román investigativního novináře Radka Johna vyšla poprvé v roce 1986. Tehdy jsem si ji přečetla jako mladá dívka a velmi na mě zapůsobila. Teď po spoustě let jsem se k ní vrátila a musím přiznat, že ani po letech neztratila svou poutavost. Opět jsem byla vtažena do děje, opět jsem příběh znovu prožívala, teď už jsem se na něj ale nedívala jen pohledem náctileté dívky, ale i pohledem matky dětí v pubertálním věku.

Kniha je psaná velmi poutavě, autor v ní používá hodně slangových výrazů z feťáckého prostředí a tím je možná kniha i zajímavější.

Je to vlastně příběh několika lidí – Michala, to je hlavní postava – obyčejný  kluk, student gymnázia, který se nešťastně zamiloval do Oliny – spolužačky. Nešťastnou lásku se snaží vyřešit útěkem od problémů s kamarádem Honzou.

Po návratu domů ke starostlivé mamince a despotickému otci ale není šťastný, a proto když mu kamarád Honza nabídne drogu ve své feťácké partě, začne Michal experimentovat.

Droga mu nějakou dobu  opravdu poskytuje pocit úniku, ale zároveň ho posouvá mimo normální společnost. Je brzy vyloučen ze školy, začne chodit s kamarádkou feťačkou Evou. Tahle prazvláštní láska se prolíná celým příběhem. Michal měl šanci se drog zbavit a skoro se mu to povedlo na vojně. Bohužel jen skoro. Pak následuje několikrát vezení, „kariéra“ vařiče pervitinu ( vzdělání v oboru chemie na gymnáziu z něj udělalo odborníka na vaření pervitinu), loupeže, ani dva potraty a smrt Evy ho nedonutila s fetováním přestat. V románu jsou ještě osudy ostatních členů party – Dáši a Petra, kterým se dokonce podařilo mít spolu dítě- bohužel i v době těhotenství fetovali a dítě se narodilo závislé, Richarda – vůdce party, který se domnívá, že fetování z něj dělá nadčlověka a experimentuje s drogami ve velkém a snaží se do závislosti vtáhnout i další leckdy velmi mladé lidi, Zdeněk, který nakonec díky fetování zemře… Kniha je napsaná velmi poutavě, nechci vám vyprávět celý obsah, abych vám nechala trochu toho tajemna, které má v sobě každá kniha před přečtením. Rozhodně je to ale knížka, která stojí za to si přečíst. 

Bábovky  (Radka Třeštíková)

Na knihu Bábovky Radky Třeštíkové jsem četla tolik recenzí, že jsem na ni byla opravdu zvědavá. Je to vlastně příběh 12 různých žen- každá z nich je jinak stará, pracuje na jiné pozici, ale přesto se jejich osudy nějakým způsobem prolínají, aniž by to samy věděly. Je velmi zvláštní, když se na určité situace díváte očima pokaždé jiné ženy, jinak je vnímáte, jinak prožíváte, o každé situaci si myslíte něco jiného. Každá z žen vnímá daný problém jako svůj veliký a hlavní problém, přestože ostatní ho třeba vnímají jako banální a nebo ho ani neregistrují. Každý z nás má něco, co ho trápí a očekává , že ostatní budou vnímat situaci stejně. jenže všechno je jinak.. ještě jsem popravdě takový typ knížky nečetla, opravdu mě moc bavila, jen konec mi přišel na můj vkus neuzavřený,ale tak to asi má být- nechat část otevřenou pro vlastní fantazii.

Styl psaní autorky mě moc bavil. je to takové to čtení, kvůli kterému nejdete často spát, protože vás čtení pohltí a baví. mě tahle knížka bavila moc. Takže Bábovky od Radky Třeštíkové si určitě napište na seznam knih, které byste si měla přečíst.

zdroj obrázku je https://www.dobre-knihy.cz/

Sloni v soumraku od Ivy Pekárkové

Vášnivý Hříšník - (Christina Laurenová)

Co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas; co se ale ve Vegas nestane, může se stát kdekoli jinde…

A je to tady! Kdo nám ještě chybí do mozaiky božských, vášnivých a hříšných přátel? Lola a Oliver. Sem s nimi.

Lola miluje komiksy, sama je píše a kreslí.

Oliver vlastní obchod s komiksy, je jejich vášnivý fanoušek.

Už vám to došlo? Jim dvěma ještě ne. Milují se, ale ještě o tom nevědí.

Od začátku až do konce pořádně zamotaný příběh. A od začátku až do konce nabitý vášní, emocemi, sexem, ale i nedorozuměními a hádkami. Lola už prostě čekala moc dlouho, až se splní její dětský sen udělat film podle svého vlastního komiksového scénáře, a Oliver je vážně trochu moc nesmělý a upjatý.

Pochopí Lola, že láska je stejně důležitá jako pracovní úspěchy? Najde Oliver mužské sebevědomí a odvahu pustit se do vztahu, který skrývá nebezpečí, že ho zničí?

Stejná dávka čtenářského potěšení a gusta, na jaké jsem od dua mírně nestydatých autorek zvyklí.

zdroj  https://www.jota.cz/vasnivy-hrisnik

Kateřina Dubská: Malé zázraky

Poslední dobou jsem žila v poněkud větším stresu než obvykle. A přestože jsem náruživý čtenář, čtení miluji a čtu všude, kde se dá – doma, v autobuse, v čekárně u lékaře, venku – tentokrát jsem neměla na čtení ani pomyšlení a ani sílu. Jenže i při tom všem vyčerpání a únavě mi po čase začala písmenka chybět. A tak jsem sáhla po knize Kateřiny Dubské – Malé zázraky.

Už sám název mne lákal svým pozitivním nábojem – mezi ostatními knihami ,kde v titulu jsou vraždy, detektivní zápletky, hororové nadpisy, jak je dnes v oblibě-tenhle titul přímo přitahoval moje oči.

Taky jsem byla spokojena s tím, že kniha se skládá z dvanácti příběhů. Když je člověk unavený, uvítá spíš kratší příběh nebo povídku. No a když jsem zjistila, že povídky jsou psány na motivy skutečných příběhů, byla jsem rozhodnuta, že si tuhle knížku přečtu.

A hned první povídka mne moc potěšila a nalákala – co je pozitivnějšího, než přečíst si o někom, kdo překonal velmi těžké životní období (schválně Vám neříkám, o co v povídce šlo, nechci vás připravit o potěšení ze čtení), druhá povídka mne nadchla – mladý rom si uvědomí, že potlačovat v sobě city a pocity nebývá moc dobré, a potlačit vlastní já nás přivádí do potíží – jak to sedí na každého z nás- všichni si sebou neseme nějaký křížek ať už z dětství, nebo z dospívání, který se snažíme před ostatními skrýt. No a u třetí povídky už jsem byla ztracená, začetla jsem se a četla a četla, a četla. Tahle knížka vás prostě pohltí svým obsahem, ale hlavně svým pozitivnem. Mám moc ráda dobré konce a šťastné příběhy. A když je vám jich předloženo hned dvanáct – dvanáct příběhů se šťastným koncem, dvanáct malých zázraků, je vám hned lépe na duši. I mně se poměrně ulevilo, vrátila se mi dobrá nálada, a hlavně už se moc těším na další čtení. Tahle kniha by měla být předepisována místo antidepresiv. Vždyť co je lepšího, než zjistit, že se život může obrátit v dobro, že všude nečekají jen problémy a potíže. Pokud potřebujete pohladit po duši a užít si pozitivno, které z knížky přímo sálá, sáhněte po úžasně čtivé povídkové knize Kateřiny Dubské Malé zázraky.

knihu koupíte zde: Kateřina Dubská: Malé zázraky

Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci.

Žijeme ve světě, kde se prý zázraky nedějí. Ve světě, který stojí na silných a racionálních pravidlech a ve kterém na žádné „úlety“ není místo. Snažíme se mít své životy pevně v rukou, ale jen ztěžka si připustíme, že právě my jsme těmi, kteří dokážou změnit nejen sami sebe, ale i věci, jež se nám nelíbí.

Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který známe, ale občas na něj zapomínáme. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit zdánlivě nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů o dvanácti skutečných lidech, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.

Královnin gambit

Chtěla bych vám moc doporučit knihu Královnin gambit (autor Elizabeth Fremantleová)

Knížka je o Kateřině Parrové – šesté a poslední manželce krále Jindřicha VIII.

Dlouho jsem čtení odkládala, protože jsem byla v kolotoči starostí. Pak jsem ale potřebovala vypnout a sáhla jsem po knize. A udělala jsem dobře. Mám ráda historické romány – leccos se dozvím a ještě si příjemně počtu. A tahle knížka je opravdu moc dobře napsaná. V podstatě vás první větou vtáhne do děje a už vás nepustí. A tak jsem četla a četla, jedním dechem hltala příběh a čekala, jak tohle všechno dopadne. Kniha je o nepříliš známé Kateřině Parrové. Zatímco Annu Bolleynovou jako manželku Jindřicha VIII. Zná skoro každý, o téhle poslední královně toho nikdo z nás moc neví. Byla to zřejmě velmi chytrá a inteligentní žena, zabývala se léčitelstvím a bylinkami – možná i proto si ji starý a nemocný, pomalu umírající král vybral jako manželku. A nezbylo než poslechnout. V době, kdy žena nesměla o svém osudu rozhodnout, prostě nabídku krále nešlo odmítnout. A tak Kateřina musela zapomenout na to, že by se vdala z lásky a musela si vzít Jindřicha. Jaký byl život na královském dvoře, se dozvíme nejen z pohledu královny, ale také z pohledu služebné Dorothy, které nikdo neřekl jinak než Dot. I ona byla inteligentní, ale měla smůlu a narodila se chudá. Oproti jiným služebným měla ale to štěstí, že si ji za služku vybrala právě Kateřina Parrová, která s ní zacházela velmi slušně, a svým způsobem ji považovala za přítelkyni. Dot má v knize jednu z hlavních úloh, je velmi důležitá. A její pohled služebné je leckdy překvapivý. Ale hlavně Kateřina věděla, že oddané služebné může věřit, což v té době nebylo asi moc obvyklé. Byla jsem velmi překvapená, kolik intrik bylo na královském dvoře, prakticky nikdo nemohl nikomu věřit, boj o moc a přízeň u krále byla na každodenním pořádku. Král Jindřich byl asi vždycky hodně zvláštní pán, který si přizpůsobil vše tak, jak sám chtěl. Kdo se mu znelíbil, zemřel, byť den před tím byl považován za přítele. A v takové nejistotě žila i Kateřina. Dobře věděla, jak dopadly předchozí Jindřichovy manželky, a také věděla, že král je starý, nemocný a hlavně neskutečně náladový. A hlavně by chtěl ještě dědice. A tak se v knize najednou ocitnete uprostřed všeho toho dění a prožíváte s královnou Kateřinou její radosti i smutky. Knížka je nádherně napsaná. Autorka popisuje poměrně přesně události na dvoře Jindřicha VIII, jen u některých postav si děj trochu poupraví. A tak tuhle knížku přečtete jedním dechem, a nejen že se dozvíte spoustu historických souvislostí, ale opravdu se bavíte, relaxujete a je vám fajn. Knížku Královnin gambit doporučuji všem, kteří rádi čtou romány. Je to velmi dobře napsaný historický román. Tak vzhůru na královský dvůr. 

Knížku lze koupit v nakladatelství Jota po kliknutí zde: Královnin gambit

Historický román Ve stínu trůnu

Mám moc ráda historické romány.

Od autorky Elizabeth Fremantleové už jsem jednu knihu četla, byla jsem tedy velmi zvědavá, jestli mne její styl psaní pohltí stejně jako poprvé. Tentokráte jsem četla knihu Ve stínu trůnu.

Zpočátku jsem měla trošku problém s tím, abych správně k sobě zařadila postavy, takže jsem se vracela k rodové linii popsané na začátku knihy, ale když už jsem si  rodovou linii trochu zapamatovala, už jsem se začala orientovat snadno. Jednotlivé příběhy osob z knihy jsou tak skvěle popsány, že velmi rychle pochopíte, kdo ke komu patří.

Kniha začíná popravou Jany Greyové a nástupem Marie I. Tudorovny na trůn.  Marie se vdala za španělského prince Filipa, a rozpoutala v zemi náboženskou čistku – upalování a popravy byly velmi časté. Nikdo si nebyl jistý životem a všem se celkem ulevilo, když zemřela a na trůn nastoupila tolerantní Alžběta. I ta si ale na možné následnice trůnu v pokrevní linii dávala velký pozor. A tak Kateřina a Marie Greyovy (možné následnice trůnu) byly vlastně neustále v nebezpečí. Přestože by raději žily tichý nenápadný život, ten ale žít nemohly kvůli své pokrevní linii.

Autorka v knize velmi poutavě popisuje osud krásné a lehkomyslné Kateřiny, vzdělané a tiché postižené Marie, a také dvorní malířky Leviny Teerlingové- rodinné přítelkyně.

Příběhy všech postav v knize jsou popsány velmi lidsky a přitom historicky poměrně přesně. Osudy všech postav jsem prožívala, jako bych je dávno znala.  Styl knihy je velmi poutavý, takže jakmile se začtete, je velmi obtížné knihu odložit. Dozvěděla jsem se mnohé souvislosti a fakta, která jsem neznala, a přitom jsem měla pocit, jako bych seděla mezi dvorními dámami a prožívala jejich starosti i radosti. A také věčné obavy – nikdo si nikdy nemohl být jistý, jestli bude u panovnice v oblibě, nebo přijde o život. Doba to byla jistě velmi zajímavá, ale také velmi složitá a zvláštní. Nejen panovnické osudy byly zajímavé, i osudy všech lidí, kteří žili „ve stínu trůnu“ a s královskou rodinou prožívali jejich životy.

Já jsem si při čtení téhle knihy uvědomila, jak ohromný tlak byl na všechny vyvíjen, jak obtížné bylo žít u dvora plného intrik – vůbec to nebyl takový ten pohádkový svět, kdy král a královna vládli a dvořané žili v blahobytu, tančili na plesech a nosili krásné šaty, jak jsem si vždycky představovala, ovlivněna pohádkami a televizními filmy. Už ve velmi mladém věku (kdy většina z nás si hrála s panenkami a žila pod dohledem rodičů) byly děti nuceny přemýšlet jako dospělí. Dodržování protokolu, sňatky v mladém věku v domluvených manželstvích – uvědomila jsem si, jak snadno se dospívalo nám v dnešní době.

Kniha je velmi poutavá. Pokud máte jako já rádi historické romány, knihu Ve stínu trůnu vám mohu jen doporučit. Styl psaní autorky Elizabeth Freemantleové mi natolik sedl, že si od ní ráda přečtu i další knihy – píše srozumitelně, historicky přesně a přitom velmi poutavě. V jejích knihách příběh opravdu ožívá, historické postavy dostávají svou tvář, a vám se zdá, jako byste se přenesli v čase zpět. A tak to u dobré knihy má být.

knihu koupíte po kliknutí na odkaz zde: Ve stínu trůnu 

další skvělé knihy si prohlédněte na stránkách www.jota.cz

Očarovaná -autor Hana Hindráková

Kniha Očarovaná autorky Hany Hindrákové je velmi zajímavý a napínavý román pro ženy.

Kniha je o dvou sestrách Kateřině a Sandře, které k sobě nemohou nalézt cestu. Po smrti matky se otec začal upíjet,takže rodina se pomalu ale jistě začala rozpadat. Starší Kateřina píše knihy, mladší Sandra ještě studuje. Hlavně Sandra má pocit, že Kateřině na ní nezáleží, otec se nechce léčit- je zoufalá a neví co má dělat. Když otec zemře, Kateřina odjede do Keni sbírat inspiraci pro svou novou knihu. Sandře nechá jen dopis s vysvětlením. Jenže po čase Kateřina o sobě přestala dávat vědět a Sandře došlo, že jí vlastně na sestře záleží, má ji ráda, a tak se vydává na dalekou cestu do Afriky sestru hledat. A tady začíná autorka popisovat Afriku tak jak ji běžně neznáme- jako zemi krásnou,ale také chudou, plnou intrik a korupce,magie a  čar.. Jestli se Sandře podaří najít sestru živou vám neprozradím. Určitě se ale do knihy začtete, příběh je velmi zajímavý a napínavý, takže se mi knihu nechtělo ani odkládat. Určitě knihu doporučuji k přečtení - Sandra se setkává s magií a kouzly šamanů Afriky, pro nás v Evropě těžko pochopitelných, v Africe ale běžných. Kniha Očarovaná je velmi čtivá knížka, ve které nechybí nic z toho, co v románech pro ženy hledáme.

Formát: 223 stran, 135 × 208 × 20 mm, vázaná – pevná
EAN: 9788074667053
ISBN: 978-80-7466-705-3

spoustu krásných románů pro ženy najdete na www.jota.cz

Nejmenuji se Miriam

Právě jsem dočetla knihu nejmenuji se miriam autorky Majgull Axselssonové.

A protože se blíží 27.1 - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, rozhodla jsem se, že vás na tuto knihu upozorním.

Od druhé světové války uplynulo spousta let, lidé pomalu zapomínají, a hlavně děti už o válce nic moc nevědí. je to samozřejmě dobře, že neznají válku, o tom, co se ale ve válce dělo,a co byl holocaust by vědět měly.

Kniha je psaná jako paměti a vzpomínky ženy Miriam, která zažila válku v koncentračních táborech jako mladá dívenka. Aby přežila, oblékla si romská dívka malika šaty mrtvé židovské ženy Miriam Goldbergové a tak na sebe vzala i její totožnost. A to jí zachránilo žiivot, protože jako romka by koncentrační tábor nepřežila. Příběh je o Miriam, která slaví své 85 narozeniny, v hlavě ale stále má velmi živé vzpomínky na život, kdy byla romskou dívkou v koncentračním táboře. Svůj příběh vypráví své vnučce. Je to příběh velmi autentický, při jeho čtení běhá mráz po zádech, je až s podivem, jaké hrůzy lidé zažívali,a co museli vytrpět,aby přežili. Kniha je psaná velmi čtivě, některé postavy jsou sutentické (dozorkyně, nebo doktor Mengele). Tahle kniha donutí každého k zamyšlení, a je dobře si ji přečíst. uvědomíme si totiž, jak dobře se nám vlastně žije,jak často si stěžujeme, když nám vlastně vůbec nic nechybí. A hlavně-jak hrozná je válka a jak jsme šťastní, že můžeme žít v míru. Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení.

Nataša (Táňa Keleová Vasilková)

Kniha Nataša je jako většina knih spisovatelky Keleové Vasilkové román pro ženy, velmi poutavě napsaný.  Je to román ze života a o životě. Nataša je fotografka. Okolí se domnívá, jak je šťastná - dělá práci, která ji baví, má krásné zdravé dva syny a manžela  právníka. Natašin manžel je úspěšný a pohledný právník.  Vzali se po poměrně krátkém chození, Nataša měla z prvního manželství syna a když otěhotněla, svatba byla jasným řešením. A tak se jí narodil druhý syn, postavili si s manželem dům, nemusí řešit existenční problémy, pracuje jako fotografka na volné noze a práce ji nesmírně baví a naplňuje. její manžel ale natašinu práci zlehčuje a shazuje, a na natašu nesmyslně žárlí. A právě žárlivost dělá z natašina života peklo na zemi - k čemu je krásný dům, když v něm chybí štěstí...Bude Nataša ještě někdy šťastná?

Švadlena z Dachau

Kniha Švadlena z Dachau je typem knihy, kterou vezmete do ruky a už ji prostě neodložíte. Je velmi čtivě napsaná a osud hlavní hrdinky vás pohltí a tak sedíte a hltáte písmenka.Děj je poutavý a nepředvídatelný, v ději dochází ke zvratům, které nečekáte.

Mladá Ada touzí stát se nejlepší dámskou krejčovou, otevřít si vlastní módní salón v Londýně a proniknout do lepší společnosti. A tak se snaží, dře a díky svému talentu je ve svém oboru opravdu dobrá. Ale je  jí 18 let a Evropa stojí na prahu druhé světové války. To ale mladé dívky příliš nezajímá, touží po lásce a štěstí. Ani Ada není jiná. A tak se nechá snadno obloudit mladým pohledným cizincem Stanislausem.  Uteče s ním na tajný výlet do Paříže - města módy. je zamilovaná, mladá a šťastná. Ale má tu smůlu, že v té době propukne válka na plno a její začátek ji v Paříži uvězní. A pak následuje kolotoč událostí, náhod a okolností, díky kterým se její zamilovaný bláznivý výlet změní doslova v noční můru. Za své poblouznění a jeden výlet je potrestána. Stanislaus ji donutí k útěku do Belgie, kde ji samotnou nechá, následuje pobyt v klášteře, , poté pobyt v Mnichově v pečovatelském domě plný dřiny, těhotenství, porod a nakonec pobyt v domě velitele koncentračního tábora v Dachau, kde se stala dííky svému talentu švadlenou nacistických paniček.  Ani po válce ji nečeká nic pěkného. Doma ji nechtějí, lidé jsou díky válce zatrpklí a zlí, společnost svázaná spoustou předsudků a tak Adě nezbývá než po tom všem utrpení se postavit na vlastní nohy. Ani te´d ale nemá příliš štěstí. Za jednu mladistvou nerozvážnost je Ada potrestána velmi otřesnými zážitky během války i po ní. Děj je plný nečekaných událostí, zvratů a překvapení. Knížka je poutavá a zajímavá, rozhodně stojí za přečtení.

Kniha To na tobě doschne, autor Ivan Kraus

Kniha To na tobě doschne mne zaujala už názvem. A když jsem si přečetla anotaci, s chutí jsem si knihu sebou vzala k vodě.  Kniha je psaná velmi čtivým způsobem, má spád a pokud autor mluví pravdu,a je opravdu o tom, co se u Krausových dělo, přiznávám, že bych tam alespoň jeden den chtěla být. Při čtení jsem se občas rozesmála na celé kolo, a bavila jsem se tak dobře, že se mě lidé kolem chodili ptát, co to vlastně čtu. 

Například představa, jak malého Jana Krause honí tatínek po sídlišti mne dost pobavila - je totiž popsaná skvěle. A takových je v knize o celé rodině spousta. To, co jinde hrozí rodinou katastrofou, u Krausů vyřešili svérázným humorem. A protože Jana Krause z televize známe všichni, snadno se nám do postavy v knize promítne. Tahle knížka je opravdu fajn oddechovka, prima čtení k vodě.

Hana

Kniha Hana patří ke knihám, které přečtete jedním dechem. Já jsem o téhle knížce četla tolik pozitivních recenzí, že jsem si ji musela taky přečíst - byla jsem hodně zvědavá.

Je to skvěle propracovaný generační román. Kniha je psána napínavě, velmi poutavě, nechybí dějové zvraty a šoky, prostě čtete  opravdu s chutí. Podivínství Hany, které bylo bráno i jako bláznovství odkrývá velmi složitou a těžkou pravdu -zrazená láska, válka.. Kniha vychází z reálného příběhu, takže i představa, co hlavní hrdinka zažívala byla občas velmi mrazivá.

Zajímavý je i pohled jednotlivých osob. Tuhle knížku rozhodně stojí za to si přečíst. Je dobrá.

Více o knize

Paříž pro milovníky módy

Paříž. Město módy a krásna, o kterém sní každá z nás. Město jako stvořené pro lásku a pro módu. Město plné kaváren, obchodů, luxusních čtvrtí, známých módních návrhářů – je to město holčičích snů. Zeptejte se ženy, nebo dívky, kde by chtěla prožít víkend pro zamilované a většina z nich si zasněně povzdychne: „ V Paříži“. A pro ty, které v Paříži nikdy nebyly, a touží po ní, je kniha od Megan Hess nazvaná Paříž pro milovníky módy.

Kniha je nádherná a luxusní jako Paříž. Kniha je luxusní hned na první pohled – upoutá vás zlaté písmo na obálce a zlatá ořízka. I papír v knize je luxusní. V téhle knize nenajdete žádný příběh, ani návod na život – je to vlastně takový průvodce zajímavými místy Paříže doplněný nádhernými ilustracemi.

Knížka je rozdělena na čtyři hlavní kapitoly: Co vidět a zažít, Kde nakupovat, Kde přespat a Kde jíst a pít. Na konci knihy najdete adresář.

A tak sedíte, se zatajeným dechem listujete v knize a necháváte se přenést na známá i neznámá místa Paříže. Aby vaše představy byly úplné a reálnější, necháte si napovídat autorčinými ilustracemi – a tak se podíváte do Louvru,do Moulin Rouge, zjistíte, kde bydlela Coco Chanel,necháte se vtáhnout do světa módního návrháře Yves Saint Laurenta, v muzeu francouzských parfémů si přivoníte ke světoznámým legendárním vůním – no a když vás Paříž trošku unaví, můžete si odskočit třeba do zámku ve Versailes a zjistit, jak se žilo francouzským králům a princeznám.

Pokud nemáte náladu na procházky a návštěvy muzeí, vydáte se na nákupy – co by byly nákupy v Paříži bez návštěvy u Hermése, Diora, nebo třeba bez nákupu lodiček s červenou podrážkou od Christiana Laboutina. Co na tom, že chodit se v nich moc nedá, když jsou tak úžasné, že stačí ten pocit, že je máte. Projít všechny francouzské luxusní obchody různých značek, to určitě unaví – proto je fajn zajít si na kávu do některé z místních útulných kaváren, nebo přespat v některém z místních  luxusních hotelů – i v tomhle vám kniha pomůže a zavede vás do těch nejznámějších a nejoblíbenějších.

 A tak budete listovat knihou, vracet se alespoň v duchu na stránkách k místům, která vás zaujala, a bude vám krásně.  Je to jako listování holčičími sny. Co na tom, že na nákup v některém z luxusních obchodů by nám nestačilo ani několik měsíčních platů, a za kávu vydáte tolik, jako doma za jídlo na celý týden. Je to přece sen, a ten by každý měl prožít. A pokud zatím nemáte našetřeno na osobní návštěvu Paříže, navštivte ji alespoň v téhle nádherné knize. Zjistíte spoustu zajímavých věcí, přečtete si o všem, co vás zajímá, nastudujete si adresář, a na výlet do města módy, lásky a snů budete skvěle připravené.

     Knihu si koupíte po kliknutí zde: Paříž pro milovníky módy

Tipy na knížky, které stojí za to přečíst

Dívka, která se dotkla nebe (Luca Di Fulvio)

Manželé odvedle (Shari Lapena)

Nikdy nevíte, co se děje na opačné straně zdi.

Vaše sousedka nechce, abyste vzali své šestiměsíční dítě na slavnostní večeři. Nic osobního, ale rušilo by pláčem. Váš manžel prohlásí, že to nevadí. Bydlíme přece hned vedle. Zapneme dětskou chůvičku a každou půl hodinu ho přijdeme zkontrolovat.
Vaše dcerka spala, když jste ji viděli naposledy. Teď stoupáte po schodech do svého mrtvolně tichého domu a vaše nejhorší noční můry se naplnily. Je pryč.
Nikdy předtím u vás nebyla policie. Teď prohlížejí celý váš dům a kdoví, co tam všechno najdou…

Než jsem tě poznala (Jojo Moyes)

Louisa Clarková je obyčejná dívka žijící mimořádně obyčejným životem. Má ráda svou práci v bistru, svého dlouholetého přítele a svět, který končí s hranicemi malého rodného městečka. Svůj život by za nic nevyměnila. Když však bistro zavřou, Louise měnit musí. Svět Willa Traynora naopak žádné hranice nemá. Je to svět adrenalinu, velkých obchodů i peněz, svět možností bez omezení. Will svůj život miluje. Když ho však nehoda upoutá na kolečkové křeslo, ví, že už ho nebude moci žít jako doposud. 
Jen těžko si lze představit více nesourodou dvojici než náladového a depresivního Willa a jeho novou optimistickou a upovídanou ošetřovatelku Louise… 
Romantický příběh o dvou lidech, kteří nemají nic společného, dokud jim láska k nohám nepoloží celý svět. S ním však i otázku, jak vysokou cenu je člověk ochoten zaplatit za štěstí toho, koho miluje.

Ta přede mnou (J.P.Delaney)

Temný psychologický thriller, který byl ještě před vydáním prodán do více než 30 zemí po celém světě a jehož autorem je úspěšný spisovatel, vystupující pod pseudonymem J. P. Delaney.

EMMA
se snaží vzpamatovat z traumatického přepadení a se snoubencem hledá místo, kde by mohla začít nový život. Ovšem žádný z bytů, které navštíví, pro ni není cenově dostupný – anebo se v něm necítí bezpečně. Dokud nenavštíví ten dům na Folgate Street. Je to mistrovské architektonické dílo – minimalistický design ze světlého kamene a skla se vzdušnými, otevřenými prostory. Ten dům má ovšem také svá pravidla. Tajemný architekt, který ho projektoval pro svou rodinu, má totiž pro nájemníky celou řadu nařízení a restrikcí – nesmí mít např. žádné knihy, ozdobné polštáře či jiné dekorativní předměty, dokonce ani fotografie. Tenhle prostor má totiž své nájemníky změnit – a také to udělá.

JANE
prožila osobní tragédii a také ona potřebuje nový začátek. Když objeví dům na Folgate Street, okamžitě ji uchvátí – stejně jako jeho sice trochu odměřený, ale přitažlivý tvůrce. Brzy po nastěhování se však Jane dozvídá o záhadném předčasném úmrtí předchozí nájemnice – ženě, která byla Jane podobná jak vzhledem, tak věkem. Čím více se Jane snaží v onom příběhu rozlišit pravdu od lží, tím více je nucena podřídit se stejným pravidlům, dělat stejná rozhodnutí, stýkat se s těmi samými lidmi a zažívat stejný teror jako ta předešlá…

Hadrový panák (Daniel Cole)

Hrůzná, ale úžasná! Detektivka roku je tady… O téhle knize nebudete moci přestat mluvit.

Před čtyřmi roky vzal detektiv William „Wolf“ Fawkes spravedlnost do svých rukou – nedokázal ustát, že soud osvobodil podle něj jednoznačného pachatele. Wolfa postavili mimo službu a poslali do psychiatrické léčebny. Teď se vrací do práce a touží po velkém případu. A zdá se, že se ho dočkal: na místě činu, kam ho přivolala kolegyně Emily Baxterová, se najde mrtvola – sešitá z částí šesti těl jako hadrový panák. Stejně tak pojmenují děsivý případ média a Fawkes je pověřen identifikací obětí. Vzápětí Wolfova bývalá žena, která pracuje jako reportérka, obdrží od anonyma fotky z dějiště zločinu a taky seznam šesti lidí a dat, kdy budou zabiti. Poslední jméno na seznamu je: Fawkes. A vrah už si chystá šicí potřeby…

Muži, kteří nenávidí ženy (Stieg Larsson)

Globální bestseller - vychází ve 34 zemích - dosud prodáno více něž 6 000 000 výtisků. Novinář Mikael Blomkvist má za úkol vyšetřit starý kriminální případ: Harriet Vangerová, vnučka průmyslníka Vangera, zmizela beze stopy téměř před čtyřiceti lety. Blomkvist se seznámí s Lisbeth Salanderovou, mladou svéhlavou ženou, nepřekonatelnou hackerkou, která se stane pro jeho pátrání nepostradatelnou. Blomkvist a Salanderová tvoří neobvyklý pár, ale dokonalý tým. Společně začnou brzy rozkrývat temnou a krvavou rodinnou historii. Trilogie Milénium nové hvězdy švédské kriminální literatury Stiega Larssona sklidila ihned po svém vydání mimořádný úspěch u čtenářů i kritiky.

Kniha byla dvakrát filmově zpracována, jednou ve Švédsku, podruhé v USA (roli Mikaela Blomkvist hraje Daniel Craig) 

 

Deset malých černoušků (Agatha Christie)

 

Nejprodávanější detektivka všech dob, nyní rovněž ve vynikajícím britském seriálovém zpracování pod názvem Až tam nezbyl žádný. 
Agatha Christie proslula svou láskou k dětským říkankám a básničkám. Důmyslné spojení zdánlivě nevinné slovní hříčky s vražednou zápletkou patřilo k jejím oblíbeným – a v románu Deset malých černoušků z roku 1939 dovedla tuto kombinaci k nepřekonatelnému vrcholu. 
Do luxusního sídla na osamělém ostrově se sjíždí několik hostů. U večeře se dozvídají děsivou pravdu o tom, proč sem byli pozváni – desítka přítomných včetně sluhy a kuchaře zde má stanout před tváří spravedlnosti. V neúprosném rytmu známého popěvku tu den po dni ubývá figurek na stole v jídelně a s nimi jeden po druhém vyhasínají životy obviněných. Zemřou všichni. Kam však zmizel vrah?

 

 

Tiché roky, A.Mornštajnová

Od autorky jsem už četla knihu Hana, moc mne bavila, tak jsem byla trochu zvědavá, jestli bude i tahle kniha stejně čtivá. A nezklamala jsem se. knížka má spád, vyprávění je  příjemné, od knížky se jen obtížně odchází. V knize se prolínají dva příběhy. Hlavní ženské postavy jsou skvěle propracované, do jejich života se snadno vcítíte. Doporučuji k přečtení.

anotace: Co všechno nevíme o svých nejbližších?

Bohdana je uzavřená dívka žijící jen s mrzoutským otcem a dobrosrdečnou, leč poddajnou Bělou. Trápí ji napětí v domě a tajemství, které jí nepřestává vrtat hlavou: Proč ji těžce nemocná babička při poslední návštěvě v léčebně oslovila "Blanko"?

Vedle toho se odvíjí příběh Svatopluka Žáka, oddaného komunisty, který celý svůj život zasvětil budování socialismu, lásce ke své ženě a dceři, jejíž budoucnost měla být stejně zářivá jako hvězda na rudém praporu. Ale jak se říká: Chcete-li Boha rozesmát, povězte mu o svých plánech. A tak se v jednom okamžiku oba příběhy slijí do jednoho a ukáže se, že nic není takové, jak se doposud zdálo, a už vůbec ne takové, jaké by to být mělo.

Nový román Aleny Mornštajnové je jiný než ty předchozí. Nejedná se o velké historické téma, nýbrž o intimní rodinné drama, kde hlavní roli nehrají velké dějiny, ale náhody a lidské charaktery. Stejně jako u románu Hana však jde o silný, strhujícím způsobem vyprávěný příběh, který si čtenáře podmaní od první do poslední stránky.

ukázka: 

Dej mamce pusu - Joy Fielding

I když knížka byla vydána už v roce 1993, je stále aktuální. Téma rozvod je  čím dál častější,a mnohdy při něm účastníci zažívají drama horší, než v thrillerech. Je zajímavé, jak tenká je čára mezi láskou  anenávistí, jak si lidé, kteří se ještě včera milovali dokáží najenou ubližovat. Knihu jsem četla hned po jejím vydání v roce 2003, a teď jsem se k ní vrátila. Musím říct, že mne bavila stejně jako kdysi. i když jsou v ní některá místa, kdy mi hlavní hrdinka lezla trochu svou hysterií na nervy, vždycky jsem jí to odpustila, a držela jí palce. Co může být horšího, než když vám partner unese děti, a policie není schopna pomoci? Asi bych se taky chovala občas hystericky a nerozumně. Knížka je velmi čtivá, baví mne. Knížka stojí rozhodně za přečtení, a budu ráda, když mi dáte pak vědět, jak se vám líbila.

anotace z databazeknih.cz

Rozvod. V soudní síni proti sobě sedí za stranu žalující Victor a obžalovaná Donna. Jejich manželství se po šesti letech rozpadlo, zbývá jen vyřešit "maličkost" - komu budou svěřeny do výchovy děti. Matka ani otec se nehodlají svého práva vzdát. Je však Donna z pohledu soudu dostatečně dobrou matkou? Všechno mluví jednoznačně proti ní. Ona se chtěla rozvádět, ona byla manželovi nevěrná, ona se chovala mnohdy divně, ona má chatrné zdraví, a nedokáže proto zvládnout tisíce běžných starostí, které život přináší. Victorovi hraje všechno do karet, ale přesto prohrává, alespoň pro tuto chvíli. Nevzdává se však. Peklo, které své donedávna milující a milované ženě přichystá, je krutou a nelítostnou pomstou za jedinou, ale o to bolestnější prohru. Kdy nastal ten téměř nerozpoznatelný zlom, který změnil velikou lásku v ještě větší nenávist, kde hledat první záblesky sobectví, pýchy a sebelásky? A proč musí Donna za svůj jediný, byť zásadní omyl zaplatit krutou daň, proč musí bojovat o holou existenci a o to nejcennější, co vzájemný vztah dvou lidí přináší - o děti?

Druhá - Táňa Keleová Vasilková

Knihy Táni Keleové-Vasilkové jsou velmi čtivé romány ze života současných žen a mužů. Takové to příjemné holčičí čtení. Proto její knihy čtu moc ráda, vždycky si u nich odpočnu, a mám pocit, jako bych hlavní hrdiny znala, nebo jako bych příběh prožívala s nimi. 

Kniha Druhá mne zaujala už svou anotací. Která z žen je vlastně ta druhá - manželka, nebo milenka? Obě jsou vlastně přesvědčeny, že u muže, kterého milují jsou na prvním místě. Jenže ono to tak ve skutečnosti není. Alena, manželka hlavního hrdiny vlastně ani netuší, že její muž má milenku. je přesvědčena, že její muž tvrdě pracuje, aby zabezpečil rodinu a manželku na mateřské dovolené. A tak vše podřídí péči o domácnost a děti, a hlavně o manžela. Jenže ono je všechno trochu jinak - přesčas práce nejsou v zaměstnání,ale Alenin manžel je tráví u milenky. Dlouhodobý vztah vyčerpává milenku Danielu víc, než si je ochotna připustit. Stále věří, že se Robert rozvede a zůstane s ní. Přece se tolik milují. Jenže nic není tak, jak si všichni představují. A tak jednoho dne nevěra praskne. A všichni jsou najednou postaveni před otázku: Co dál? Paradoxně obě ženy Alena i Daniela se spřátelí..a jak to bude dál, se dočtete sami - nechci prozrazovat , jak příběh pokračuje, to by vás už nebavilo číst. A tak pokud si potřebujete odpočnout a u knížky nabrat nové síly, tahle "oddechovka" vás bude bavit. 

Dětské knihy z nakladatelství Kazda - O dinosaurech a zvířatech

Mám moc ráda knihy. Odmala jsem byla tak trochu knihomol – vyrostla jsem totiž v době, kdy nebylo v televizi moc pořadů pro děti a mládež, o internetu jsme neměli ani zdání. Proto jsme večer, když jsme přišli domů a splnili si povinnosti do školy, neměli moc co dělat. Já jsem volný čas před spaním vyplňovala čtením. A velmi brzy mne svět knih vtáhl do sebe, a já čtu moc ráda – nejen sobě, ale četla jsem i svým dětem a vnoučatům. Dnešní děti mají všude naservírovanou zábavu až pod nos, videa a pohádky, které jsou snadno dostupné, pak vytlačují knihy, které jsou na získání informací pro děti obtížnější.

Pokud ale dětem čtete, láska ke knihám jim zůstane. A se čtením pak přijdou i další benefity – kromě získaného obsahu knih si děti nenásilně osvojí i gramatiku ( vidí jak se které slovo píše, a zapamatují si ho), zlepší se jim slovní zásoba, a děti, které čtou, mají i méně logopedických vad – lépe mluví. Nejdůležitější pro děti ale je, že se dostanou do světa fantazie a příběhů. To je pro ně opravdu důležité.

Já bych vám dnes chtěla představit knihy z nakladatelství Kazda. Dnes vám představím knihy dvě, ale budu se k tomuto nakladatelství ještě vracet, a představím vám i další knížky, protože jsem tu objevila tolik nádherných knih, že se chci se s vámi o to nadšení z nich podělit.

Dnes bych vám chtěla představit dvě knihy, které jsem vybrala pro 9 letého vnuka. Vojta má moc rád přírodu a zvířata – a hlavně už odmala dinosaury.

Kniha Pravěcí vládci Evropy od Vladimíra Sochy tak byla jasnou první volbou.

Je to takový průvodce světem dinosaurů na našem kontinentu – tedy v Evropě. Vždycky jsem si myslela, že dinosauři byli nalezeni spíš na jiných světadílech, takže mne překvapilo, kolik jich žilo i u nás – v Evropě, a tedy i v Čechách.

Většina dětí je světem dinosaurů tak trochu fascinovaná. Ani se jim moc nedivím, jsou pro nás všechny tak trochu záhadou a tajemstvím. Když jsem já byla malá, nevěděli jsme o nich nic moc – znali jsme je jen z obrázků Zdeňka Buriana a z filmu Cesta do pravěku. Proto jsem na tyhle tak trochu příšery zvědavá taky, a budu si knihu s vnukem taky ráda prohlížet.

Občas, když jsme byli s vnukem v Dinoparku, byla jsem překvapená, jak jsou děti z dinosaurů nadšené, a hlavně kolik z nich umí jednotlivé dinosaury pojmenovat. Já si na těch názvech velmi často lámu jazyk. Pro děti, co mají dinosaury rády, bude tato knížka prima dárek.

Moc se mi líbí to, že se v knize dozvím o pravěkých „potvorách“ žijící u nás, nebo v nám blízkém prostředí. Dovedete si představit, že byste jeli do kraje Boženy Němcové a v místě, kde žila její románová Babička, jste potkali tříprstého dinosaura? Nebo že byste u Brna potkali moravskou tetanuru, nebo megalosaura?

V téhle knize jsou popsané lokality, kde se v Evropě dinosauři nacházeli, a kde byla objevena jaká fosílie. Zjistíte, jací byli dinosauři v blízkém Německu, nebo v Rumunsku – prostě evropští dinosauři nalezení, nebo alespoň jejich kosterní pozůstatky a segmenty. Kniha je spíš pro starší děti, které už umí číst, a o dinosaury se zajímají. Kniha je velmi hezky ilustrovaná Vladimírem Rimbalou – obrázky jsou opravdu povedené, okamžitě víte, jak který dinosaurus vypadal. Kniha je podložena fakty a pravdivými nálezy. Není to tedy „pohádka o dinosaurech“, ale děti (i dospělí) se o pravěkých ještěrech dozví spoustu nových informací, které možná doposud netušili.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Pravěcí vládci Evropy.

Druhá knížka, kterou jsem pro našeho malého milovníka přírody vybrala je kniha Chodí mýval brzy spát?  Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke.

V knize je popsáno více než 50 druhů zvířat, jejich zvyků a toho, jak prožívají den.

Děti se v knize dozví třeba jak se zvířata „oblékají“ – proč mají lišky v zimě hustou srst, jak je možné, že tučňákům není na jižním pólu zima, proč si ptáci čechrají peří a další.

V kapitole o vyměšování děti zjistí, že holub vyměšuje za letu, hroch si výkaly značí své území, nebo třeba že jezevec je velmi čistotný…

Děti, které mají sourozence a někdy se s nimi hádají, zjistí, že i v přírodě se některá zvířata hádají – třeba i želva, která vypadá jako velmi těžkopádné a mírumilovné zvíře se umí s ostatními želvami pořádně pohádat, když hledá místo, kam by nakladla vejce. Pokud jí na to „nejlepší“ místo přijde jiná želva, hlasitě na ni prská a syčí.

Že jsou racci hlasití, víme všichni – kdo někdy viděl racky, ví, že jsou slyšet pořádně daleko – pokud totiž některý chytne rybu, několik dalších „línější“ se na něj s hlasitým křikem vrhne a o rybu se hádají a dokonce i perou.

Že i zvířata mluví a zpívají, už víme, proto děti určitě bude zajímat, že třeba papoušek Žako si umí zapamatovat i několik stovek slov, velryba Keporkak vydává zvuky takové, že to vypadá, že velryba zpívá.

Takových kapitol je tam spousta- dočtete se o bydlení, oblékání,jídlu,pití,čištění zubů, vyměšování, pohybu, zásobování, hraní, hádkách,řeči a zpěvu, mytí, nebo spánku.

Knížka Chodí mýval brzy spát? Je kniha plná zajímavých informací, a krásných obrázků. Ilustrace jsou věrné – podoba zvířat odpovídá podobě, jakou mají v přírodě, děti tedy získávají nezkreslené informace, a to je moc fajn.

Knížka je vhodná i pro menší děti, které si s vámi knihu budou určitě moc rády prohlížet.

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Chodí mýval brzy spát?

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment knih v nakladatelství Kazda, klikněte zde: eshop nakladatelství Kazda.

Knihy z nakladatelství Kazda pro malé děti.

Podzim je jako stvořený pro čtení. Venku je brzy šero, takže děti nemůžou být tak dlouho venku, a je potřeba je někdy zabavit. Já si moc ráda s vnoučky čtu. Nejen před spaním, ale i přes den. Děláme si milé „čtecí chvilky“ – uvařím klukům kakao, nebo horkou čokoládu, zalezeme si pod deku, a čteme si. Při čtení si rovnou o příběhu z knížky povídáme, a občas mne postřehy dětí překvapí. Všímají si i toho, co mě přijde nepodstatné. U takového povídání se vždycky i hodně nasmějeme, protože nás napadá, jak by mohl příběh vypadat, kdybychom ho domýšleli my sami.

Mám moc ráda knížky o zvířátkách.  Nedávno jsem objevila nakladatelství Kazda. Tam je tolik nádherných knížek o zvířátkách, že jsem nevěděla, kterou vybrat dřív.  Tentokrát jsem vybírala pro mladší vnoučky, takže jsem volila z knih pro menší děti.

Vybrala jsem leporelo Jak zvířátka chodí spát, a knížky o Kamarádech z Medového lesa.

Leporelo – tedy kniha pro nejmenší Jak zvířátka chodí spát je nádherná a roztomilá knížka, plná říkanek na dobrou noc.

Veršované říkanky jsou krátké, právě tak, aby se líbily těm úplně nejmenším dětem. Pevné listy mohou děti samy otáčet, vydrží i nepříliš šetrné zacházení těch nejmenších tlapiček.

Měsíc ti jistě poví rád

O tom, jak zvířátka chodí spát.

Přitulí se, zavrtají

Hned se jim očka zavírají.

Jak dávají lvi dobrou noc?

Seknou tlapkou, ale ne moc.

Taťka k lvíčátku se sklání

Pohlazení, pousmání.

Velká sova zahoukala,

Se sovátkem si povídala:

„jsi ještě malá na první let.

Načechrej pírka, usni hned“

Tyhle milé říkanky děti zklidní, a přinesou jim určitě krásný sen. I dospělým je při čtení říkanek hned tak nějak milo u srdce. Knížka je vhodná pro děti od 18 měsíců - pokud ale budete s dětmi prohlížet vy, zvládnou to určitě i menší děti.

Leporelo můžete koupit po kliknutí zde: Jak zvířátka chodí spát

Další knížky vhodné pro malé děti od 4 let jsou Kamarádi z Medového lesa od Andrey Schütze.

První díl se jmenuje Kamarádi z Medového lesa – Jak zahnat stesk, druhá knížka Kamarádi z  Medového les – Králíčci v ohrožení.

Hlavní postavy obou knížek jsou zvířátka – čtyři zvířecí kamarádi, kteří jsou spolu rádi, a zažívají v lese různá dobrodružství.

Lišák Míša – je zvědavý, malý objevitel. Má dobré srdce a je s kamarády moc rád.¨

 Laňka Daňka – opatrná a zdrženlivá, velmi chytrá a moudrá. Vnímá pocity a nálady ostatních, a radí jim, když potřebují.

Divoké prasátko Chrochtík – mazané, veselé prasátko, co rádo hledá dobrodružství, zatímco jeho maminka stále hledá jeho.

Posledním z party čtyř zvířecích kamarádů je mývalka Makovička – ráda se o všechny stará, pečuje o čistotu a každou chvíli radostně zatleská. Jméno dostala podle vlčího máku, který ráda nosí ve vláskách ( tedy chlupech na hlavě).

První díl – kniha má podtitul Jak zahnat stesk. Příběh je o tom, jak na pasece v medovém lese jednoho dne vyrostla lesní školka. Pomáhá v ní i pan hajný, a učí děti spolu s paní učitělkou, jak je v lese krásně, a co se v lese smí, a co ne. Poznávají zvířátka a rostlinky, a samozřejmě si hrají.

První příběh je o malém Davídkovi, kterému je ve školce první dny smutno. Aby si nestýskal, a užíval si krásné dny v lese, mu pomohou právě čtyři zvířecí kamarádi.

Druhá kniha má podtitul Králíčci v ohrožení. V téhle knížce trochu zlobivá a neposlušná Pavla zajde při procházce do lesa a ztratí se. Najde při svém útěku králíčky v kleci, a chce je zachránit. Na pomoc jí přispěchají opět zvědaví zvířecí kamarádi. Sami ale pomoct neumí, tak Pavle pomůžou najít cestu do lesní školky za hajným.

Oba příběhy se zvířátky jsou napsané tak, aby je pochopily už malé děti. V příběhu jsou krátké věty, takže knížky jsou fajn i pro prvňáčky, co se učí číst – jako jejich první čtení na procvičování. Děti se nenásilnou formou dozví, že když jsou v lese, nejsou tam samy. V lese žijí i zvířátka, která tam jsou, i když je zrovna nevidíme. Tyhle příběhy se zvířátky vnoučky moc baví. Hodně se ptají i na to, jak zvířátka žijí, a co dělají. Knížky jsou psané velmi čtivě, příběh má jasnou linku, takže se v něm děti neztrácejí, a moc je baví. Kromě hezkého příběhu tyhle nádherně a roztomile ilustrované knížky učí děti i lásce k přírodě.

Pokud máte doma malé děti, kterým čtete před spaním, nebo prvňáčky, kteří začínají číst sami – pro ně jsou tyhle knížky prima tip. Nejsou jako klasické pohádky, kde Honza bojuje s vymyšleným drakem. Děti v knížce poznávají opravdová lesní zvířátka, a možná vás překvapí, když si s dětmi o knížce budete povídat, kolik věcí děti zajímá, a jak zajímavé mají postřehy.

Knihy Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk a Kamarádi z Medového lesa Králíčci v ohrožení napsala Andrea Schütze, ilustrovala Carola Sieverding. Knížky jsou doporučované od 4 let, já jsem je četla i tříletému vnukovi a skvěle jim rozuměl.

Pokud si chcete knihy prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk  a  Kamarádi z medového lesa Králíčci v ohrožení.

Obě knihy můžete koupit v sadě za výhodnou cenu po kliknutí zde: Kamarádi z Medového lesa Jak zahnat stesk a Králíčci v ohrožení

V nakladatelství Kazda najdete spoustu dalších krásných knížek. Celý sortiment eshopu a nakladatelství si můžete prohlédnout zde: knihykazda.cz

Knihy Kazda

Venku je brzy šero, počasí na dlouhé procházky teď taky moc není, o to lepší je ale doba na čtení. Ať už to naše, dospělácké čtení, nebo čtení s dětmi. Čím jsem starší, tím víc si čtení s vnoučaty užívám. Svým dětem jsem četla taky ráda, ale bylo to trošku jiné, protože jsem měla ještě kolem dětí spoustu povinností. S vnoučaty je to jen příjemně strávený čas, máme spoustu prostoru k povídání si, anebo k diskutování o pohádce nebo příběhu. Vždycky mne překvapí, co všechno děti v knížce postřehnou, a jak jinak vnímají svět kolem sebe než my, dospělí.

Mám dětské knížky moc ráda. Hlavně ty o přírodě. Přiznávám, že knížky, kde jsou praštěné příběhy plné nereálných postav, nebo knihy typu o tom, kdo se krtkovi vykakal na hlavu, takové opravdu moc nemusím. Mám ráda knihy s příběhem, kde je humor ale hlavně taková nějaká milá laskavost. Takové dětské knihy jsem našla, když jsem objevila nakladatelství Kazda. Knihy o přírodě a zvířatech.

Byla jsem teď nemocná, a neměla jsem celkem na nic náladu, proto jsem se rozhodla jen tak si číst a listovat v dětských knihách. Nakonec jsem se do nich tak položila, že jsem s nimi strávila pár odpolední a večerů, a bylo mi tak krásně na duši, jako už dlouho ne.

Přírodu jsem měla vždycky moc ráda, a knihy, které vám dnes chci představit, jsou plné přírody, zvířátek, stromů, kytiček.  Moc ráda jsem knihy četla i vnukům, a budeme se k nim ještě vracet. A určitě ne jen jednou. Kluky totiž tyhle knížky taky moc baví. A ještě jsme si neřekli všechno, co nás v knize zaujalo.

Vybrala jsem tentokrát několik knížek, aby si na své přišli malí, i ti větší čtenáři.

Nechci vám tady sdělit celý obsah knížek, abyste nepřišli o to krásné objevování, které jsem si užívala při listováním knihou. Spíše vám knihy představím, abyste měli představu o tom, jak báječně a poutavě se kniha dá napsat, a měli tip na čtení s dětmi.

Pro nejmenší děti je to kniha Petra Wohllebena s ilustracemi Stefanie Reich s poetickým názvem Víš, kde jsou děti stromů?

Byla jsem strašně zvědavá, kde jsou děti stromů. Proto jsem začala knihou listovat.

Nejdřív mne zaujaly krásné ilustrace, které se líbí i dětem, a s vnuky jsme je dlouho prohlíželi a povídali si o nich. Ty obrázky jsou opravdu roztomilé.

Pak jsem se začetla do příběhu, a nepřestala jsem číst, dokud jsem nedočetla. Kniha je napsaná neskutečně poutavě a s velkou láskou k lesu. Je o malém veverčákovi Píťovi, který s hajným Petrem putuje lesem a zjišťuje odpovědi na otázky, které ho zajímají – zrovna tak, jako děti. Příběh o malém veverčákovi, kterému je smutno, protože se cítí moc sám, a rád by si našel svou rodinu. Jestli se mu to podaří, o tom je tahle nádherná knížka.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Víš, kde jsou děti stromů?

Protože mne styl psaní pana Wohllebena velmi zaujal, pustila jsem se hned do čtení dalších dvou jeho knížek – Slyšíš, jak mluví stromy? a Víš, kde bydlí zvířata?

Tyto dvě knížky nejsou pohádka. Jsou to nádherně zpracované publikace o přírodě.

Kniha Slyšíš, jak mluví stromy? – je to knížka o všem, co můžeš objevit v lese.

Dozvíte se:

• Jak funguje strom – jak dýchá, jestli může zhubnout, jestli strom může mít boláky, nebo čím se uchytí v zemi
• Rodinný život v lese – jak si stromy pořizují děti, jestli strom má dědečka a babičku, co se učí mladé stromky, a jestli má každé zvíře rodinu
• Upovídaný les – Umí stromy mluvit? Jestli mají v lese internet, co si povídají ptáci
• Každý strom je jiný – jak strom pije, jestli umí přičarovat déšť, jak les čistí vodu, a proč les hoří.
• Stromy a jejich sousedé – proč jsou keře tak malé, kdo šplhá vzhůru, kolik srnek žije v lese, proč je v lese málo květin
• Jak žije lesní zvěř – kdo sídlí až nahoře, kdo se vejde do listu, kdo pobývá ve tmě, jak žijí srnky a divočáci¨
• Co všechno zvířata umí – chodí zvířata do školy? Jak je chytrý hmyz, kdo je nejlepší detektiv, kdo si tam chová domácí zvířata.
• Ani v lese nejsou všichni zdraví - proč jsou na stromech houby, proč stromy stůňou, jak poznáš nemocné zvíře, na co si dát v lese pozor
• Rok v lese – jak stromy poznají, že už přijde jaro, jestli se stromy v létě potí, proč stromy na podzim shazují listí, čím se stromy a zvířata živí v zimě
• Les a my – k čemu je potřeba dřevo, proč se nás zvířata tolik bojí, jsou vlci nebezpeční, komu patří les?
• Stromy a zvířata ve městě – proč jsou stromy ve městě důležité, proč stromy nemají rády psy, co dělají stromy v noci, nebo která zvířata žijí ve městě.

Spousta objevů, otázek a odpovědí na ně je doplněna nádhernými fotografiemi. Nad touhle knížkou se krásně povídá s dětmi o všem, co se v lese děje.

Druhá kniha je Víš, kde bydlí zvířata? – v této knize děti poznávají život na loukách a v lesích.

Knížka je opět plná spoustou informací, které děti zajímají, a na které by se vás ptaly. Fotografie jsou nádherným doplněním odpovědí, děti si díky nim všechno lépe uvědomí a představí

• Pozorujeme zvířata ve svém okolí – expedice na zahradu, setkání mezi domy a auty, co skrývají potoky a sudy na dešťovou vodu, stopaři v lese
• Jak zvířata bydlí – stále v pohybu, letíme na jih, stěhování vyloučeno, sdílené bydlení, velcí ptáci, malí jeleni a spousta puntíků
• Čím se zvířata živí – to nejlepší pro děti, šťavnatá zeleň, páchnoucí, avšak výživné, jak se nenechat sežrat
• Řeč zvířat – zpěv, řehtání, pšouky – zvířata mluví jinak, rozumíme si beze slov, drzí ptáci a lechtiví psi, je libo módní přehlídku, lucerničky, hmyzí skokani a žhavé exploze
• I zvířata začínají odmala – chladno a vlhko, aneb jak se rodí obojživelníci, a těch sourozenců – návštěva v hmyzí školce
• O ptáčatech v hnízdě, a opečovávaní  mladí savci
• Jak mláďata dospívají – kdo žije bez rodičů a není přitom osamělý, pěstounem proti své vůli, žádné velké mazlení prosím a navždy spolu
• Co zvířata cítí – bojí se, mají odvahu, když skončí večerníček, nejlepší přátelé
• Když je soužití obtížné – jiní než ostatní, čeho je moc, toho nikdy není příliš, společně to jde líp, když zvířata stárnou, plachtaři, ospalci a mozkoví akrobati
• Zvířata a počasí – jde to i bez deštníku, a co na zimu, ochlazení v létě, déšť, který bolí
• Zvířata a nebezpečí – zvíře nezná červenou, když je v lese nebezpečno, pryč s odpadem, přílišné horko nám nesvědčí, dvojníci, dálkoví letci a potápěči
• A co u vás doma? – vězni, nebo kamarádi, dýchat pod vodou, příroda v bedně, naši malí spolubydlící.

Věřte, že po přečtení, a prohlédnutí těchto knížek budou děti o přírodě vědět mnohem víc, než dosud, a jemnou, nenásilnou formou se dozví kromě běžných znalostí o zvířatech i spoustu zajímavostí a zvláštností z přírody. Tyhle dvě knížky jsou opravdu báječné.

Pokud si chcete knížky prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Slyšíš, jak mluví stromy? A Víš, kde bydlí zvířata?

A abychom nebyli jen u vzdělávacích knížek, a přenesli se na závěr zase za pohádkovým příběhem, je tu nádherná kniha Lenky Svobodové s názvem Příběhy víly Březinky.

Tahle knížka je nádherné vyprávění pohádkového příběhu o malé víle Březince, která se stane členkou lidské rodiny. S Lukášem, Aničkou a jejich rodiči prožije spoustu dobrodružství, příběhů a přitom jim vypráví o životě zvířat, stromů a kytiček. Umí trochu i kouzlit, takže o překvapení není nouze. Pomáhá lidem, své rodině, zvířatům a rostlinám. Je milá, jemná a něžná, chytrá a hodná. Příběhy víly jsou průřez celým rokem – víla prožívá v rodině měsíc za měsícem celý rok. Děti si tak spolu s nádherným příběhem prožijí s vílou každý měsíc v roce, pozná, jak se žije v borovém lese, a seznámí se s jeho obyvateli.

Knížka je psaná velkými písmeny, takže větší děti už mohou číst vám. Tyhle příběhy se krásně poslouchají, a v dětech zůstane pocit pohody a hlavně lásky k přírodě.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Příběhy víly Březinky

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment nakladatelství Kazda, klikněte zde: knihykazda.cz

Knihy o přírodě z nakladatelství Kazda

Každoročně si pod stromeček přeji knihy a knihy jsou také dárek, který ráda dávám svým dětem i vnoučatům.  Knihy jsou zdrojem zábavy i vědomostí, přenášejí nás do světa fantazie, nebo do přírody. Jako třeba knihy z nakladatelství Kazda. Knihy z nakladatelství Kazda jsou plné přírody a krásna.

Nakladatelství má svůj krásný slogan – Kazda – knihy, které mají smysl, a také S láskou k přírodě.

Příroda je zdroj energie. Já když se cítím unavená z práce, nebo z přetechnizovaného světa plného stresu, utíkám do přírody. Tam ožívám, tam si dobíjím baterky. A když je venku ošklivě, pročítám si knihy z nakladatelství Kazda – v nich si malý kousek přírody mohu užívat i v klidu domova.

Dnes bych vám takhle chtěla představit tři „baterky dobíjející“ knihy o přírodě. Jsou to knihy Přírodě na stopě a Moudrost lesa od Petra Wohllebena a kniha Poznáte ptáky našich zahrad? Od Ulricha Schmida.

K lesu a přírodě jsem měla blízko už jako malá holka. Proto mne o přírodě baví i číst. Pokud se domníváte, že vás knihy nebudou bavit, protože jste spíš čtenáři románů a příběhů, tak vás mohu ubezpečit, že se mýlíte. I já jsem si donedávna myslela, že mne baví jen romány a příběhy, ale když jsem objevila tyhle knihy o přírodě, čtu je moc ráda. Jsou psané zajímavě a velmi čtivě, není to žádná nudná učebnice, ale z každé z těchto knih přímo tryská láska k přírodě, a to takovým způsobem, že vás jemně a nenásilně přivede do přírody, a najednou ji vidíte autorovýma očima, a zjistíte, že hltáte každý řádek, a kniha se vám nechce ani odložit.

Kniha Přírodě na stopě má podtitul: Jak pozorovat, chápat a využívat přírodní jevy nejen na zahradě.

V téhle knížce si najde každý to svoje. Není v ní nic, co bychom neznali ze svého okolí. Je o přírodě, která nás obklopuje v každodenním životě. V podstatě jakmile vyjdeme z domu, už záhon, kolem kterého projdeme, je příroda, kterou ani nevnímáme a bereme ji jako samozřejmost.

Doba je rychlá, a my zapomínáme vnímat své okolí, a přehlížíme tak jevy a věci, které naši předkové znali. Třeba to, že některé přírodní úkazy nám naznačí, jaké bude počasí i bez aplikací a internetu. Stačí se podívat na oblohu a zjistit, jaká je obloha a jaké jsou mraky. Zapadající slunce nám například prozradí, že pokud při západu září krásně červeně, bude následující ráno jasné a krásné. Pokud jsou naopak po ránu na nebi červánky, je to naopak – bude pršet. Už stará pranostika říká: Ranní červánky, stáhnou moldánky“. Ale i tyto pranostiky mají výjimku – a tu dokáže způsobit směr větru. Jak ji ovlivní? To napoví kniha.

I rostlinky mohou pomoci předpovědět počasí. Pokud se blíží déšť, některé typy květin se zavírají, aby v nich nenavlhnul pyl. Třeba pupava bezlodyžná (v němčině se jí dokonce říká meteorologický bodlák). Mechanismus zavírání před deštěm funguje i u usušených rostlin, proto si je dříve lidé zavěšovali na dveře – takový přírodní barometr. Takových znalostí o přírodě je tato kniha plná. Určitě stojí za přečtení. A mohu vám zaručit, že až si tuhle knihu přečtete, budete se na spoustu věcí – tak obyčejných – dívat jinak. Budete už totiž vědět, co dokáže předpovědět třeba obyčejná sedmikráska, nebo jak podle měsíčku lékařského poznáte kolik je hodin.

Úryvek z knihy:

Jakmile vykročíte z domovních dveří a projdete se zahradou či nedalekým parkem, obklopí vás příroda. Probíhají zde tisíce malých i velkých procesů, které jsou často fascinující a krásné – pokud si jich člověk vůbec povšimne.

V dobách minulých bylo životně důležité, aby uměl každý tyto indicie poznat a správně interpretovat. Naši předci byli na přírodě značně závislí a byli si toho vědomi. Dnes nám nepřetržitě naplněné regály v supermarketech, konstantní dodávky energie a uzavřené pojistky proti všemu možnému nalhávají, že toto dávné pouto již pozbylo platnosti. Náš odklon od přírody je zjevný především v suchých a horkých létech. Zatímco zemědělci a lesníci naléhavě touží po dešti, značná část městské populace si přeje, aby počasí vydrželo. Důsledků sucha si nejsme vědomi a mnohdy o nich vůbec nemáme tušení. Vzhledem k poškození životního prostředí a změnám klimatu je přitom nesmírně důležité, abychom rozpoznali a pochopili signály, které příroda vysílá. Teprve pak budeme schopni si uvědomit, co všechno můžeme ztratit.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Přírodě na stopě

Další skvělou knihou od Petra Wohllebena je Moudrost lesa.

Pokud se domníváte, že touto knihou uděláte radost myslivcům, tak se nemýlíte. Určitě si ji rádi přečtou. Tahle kniha je ale nejen pro myslivce, ale pro všechny, kdo mají rádi les.

 Jakmile vejdete do lesa, ocitáte se v místě, kde každá sebemenší rostlinka má svůj význam, každý brouk, králík, nebo jiné zvíře je součástí skupiny obyvatel lesa, kteří mají svůj úkol a význam. Les je tvořen nejen stromy, ale i travami, kapradinami, mechem, lesními rostlinkami – a každá z nich je důležitá, každá přispívá lesu něčím zvláštním. V knize se dozvíte, třeba jaký je rozdíl mezi divoce rostoucími stromy a stromy kultivovanými, ale také i o lovu zvěře a o tom, jak se v lese chovat. Je to kniha psaná hajným, který les vnímá s láskou, a dokáže velmi poutavě a srozumitelně vysvětlovat jak, a čím les žije. Pokud patříte k těm, kteří v lese ožívají a nabíjejí se v něm energií, tahle knížka vás bude bavit.  Dozvíte se v ní spoustu zajímavostí a faktů.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Moudrost lesa

Poslední knížkou, kterou vám dnes chci představit, je od Ulricha Schmida Poznáte ptáky našich zahrad?

Kniha je plná informací o ptáčcích a hlavně je doplněna i o fotografie těchto ptáčků.

Tuhle knížku si moc rádi prohlížíme s vnoučky. Máme totiž v zimě na zahradě krmítko a v létě pítko pro ptáčky, a moc rádi se na ně díváme.

Když jsem ale přemýšlela o tom, kolik ptáků vlastně dobře poznám, zjistila jsem, že moc ne.

Jasně, takové ty základní jako je sýkorka, vrabec, kos, nebo třeba straka poznám snadno. Ale u těch ostatních už nevím. Proto jsem do téhle knížky nakoukla s velkou zvědavostí. Jsem celkem překvapená, kolik ptáků v našich zahradách žije. Třeba strnada jsem znala jen podle jména. O skřivánkovi jsem znala jen pranostiku že Na Hromnice má skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout-ale nikdy jsem ho neviděla. Že je slavík nejlepší zpěvák ze všech pěvců jsem věděla ze všech pohádek, ale nikdy jsem ho neviděla. Že má někdo na nose hýla jsem znala jako pořekadlo pro ty, kdo mají mrazem červený nos – jak ale vlastně hýl vypadá? Jak krásně barevný je stehlík jsem vůbec netušila. A tak bych mohla pokračovat ještě dlouho.

Při prohlížení obrázků ptáků budete velmi překvapeni, jak jsou krásní, a kolik jich vlastně znáte jen jménem, ale nikdy byste je nepoznali. Teď si je můžete konečně prohlédnout, přečíst si o nich a při pozorování krmítek a pítek pak budete možná překvapeni, kolik různých ptáčků k nim přilétá, a budete je konečně poznávat a umět pojmenovat. Knížka baví i děti, a při každé procházce teď kluci mnohem víc koukají kolem sebe, a sledují ptáčky.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Poznáte ptáky našich zahrad?

Venku je velká zima, proto ven chodíme na procházku, a když je sníh tak lyžovat a sáňkovat. Na procházky po lese v zimě tolik nechodíme. Proto je zima ideální pro to, abychom si o lese alespoň četli. V knihách z nakladatelství Kazda si les a přírodu přinesete domů v krásných knížkách.

Pokud si chcete prohlédnout celý sortiment eshopu, klikněte zde: Nakladatelství Kazda

Knihy Divočina v zahradě a Ptačí smysl

Venku za okny je zima, mráz a šero. Je to přesně období, které nás láká k tomu, abychom se usadili do křesla, přikryli se teplou dekou, uvařili si čaj, nebo kávu, a začali číst.

Já jsem si tentokrát vybrala dvě knihy z nakladatelství Kazda Divočina v zahradě a Ptačí smysl.

 Jsou to knihy o přírodě, které mi připomínají, že už jen chvíli bude zima, a pak začne mé milované jaro, všechno kolem ožije a začne kvést a radovat se ze života.  Zima je ale zatím v plné síle, proto si jaro přivolávám alespoň pomocí knih.

Kniha Divočina v zahradě je velmi zajímavá a inspirativní. Je o divoké přírodě, kterou máte všude kolem sebe.  V zahradách, v parku, nebo třeba i na neposečené louce u vás za domem. Kolik různých tvorečků v tom kousku přírody žije, kolik květin a různých druhů trav. Vidím rozdíl v tom, jaká příroda je a může být i díky zásahům člověka.

Když jsem byla malá, přímo před naším domem byl mokřad. Dnes už je vysušený a jsou na něm paneláky, tehdy ale byl plný lučních květin – od zvonečků přes blatouchy až po rákosí. A v těch rostlinách žilo spousta brouků a různých housenek a červů a stonožek. Jakmile v létě mokřadová louka rozkvetla, začala bzučet hmyzem jako včely a čmeláci. Často jsme tam odsud nosili maminkám kytičky lučního kvítí. Dnes už divoká příroda ve městech a kolem nich moc není, i když čím dál víc se lidé snaží ji chránit. Vidím teď v duchu před sebou ten úžasný pohled, když na jaře vyskočí tráva, a v ní kvetou pampelišky, potom i vlčí máky a sem tam kopretina a další kytičky –  pak přijede sekačka a je po kráse. Chápu, že ve městě je třeba udržovat trávníky, aby město vypadalo dobře, a třeba naše děti a domácí mazlíčci neměli z trávy klíště. Přesto mne to vždycky tak trochu zamrzí. Jsem ráda, že už je vidět třeba v parcích, že údržba vypadá jinak, a čím dál častěji je dáván prostor divoké přírodě.

V knize Divočina v zahradě od Dave Goulsona je spousta zajímavých informací o divoké přírodě. Popisuje, jaké je to mít na zahradě louku, krásně píše o rostlinkách a živočiších. Dozvíte se, jakých šestnáct oblíbených rostlin pro opylovače autor má, jakých dvanáct bobulovin je nejlepších pro ptáky, jak si vyrobit vlastní žížalí kompost a spoustu dalších zajímavostí.

Není to samozřejmě kniha, která by vás nutila nechat krásně udržovanou zahradu zpustnout. Je to autorův pohled na přírodu a život v ní, a jak je možné tenhle život chránit a vnímat. Do knihy se začtete a provede vás krásnou přírodou – uvidíte najednou kolem sebe i to, co jste neviděli. Třeba na záhonu u vás před domem.

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Divočina v zahradě.

Druhá kniha, kterou jsem si vybrala ke čtení je Ptačí smysl od Tima Birkheada. Kniha má podtitul Jaké je to být ptákem.

Podtitul mne velmi zaujal, protože kdo z nás by nechtěl někdy zkusit být ptákem a jen tak se proletět nad městy a vesnicemi. Já mám ptáky moc ráda – ráda se dívám na vrabčáky popelící se v prachu u silnice, na straky, které přelétají kolem našeho domu, na vlaštovky, když učí svoje mláďata létat, nebo třeba teď v zimě na sýkorky v krmítku.

Autor Tim Birkhead je přední uznávaný světový ornitolog, který pro nás napsat knížku plnou zajímavostí o ptácích. Knížka je plná faktů a informacích o ptácích, přitom je ale napsaná velmi poutavě a vtipně.

Dozvíte se třeba spoustu zajímavostí o ptáku kivi – jak autor říká, je to víc savec, než pták – jeho peří je husté a připomíná srst, má řadu dlouhých vousů a zobák dlouhý a protáhlý s citlivými nozdrami. Maličká křidélka neslouží k létání – vypadají tak trochu jako zploštělý prst. Má malinké a nepoužitelné oči. Je prakticky slepý, ale čich a hmat má vynikající.  O kivim se dozvíte spoustu informací, které jste nevěděli.

V knize se dočtete, jaké je to být rorýsem, jaké je to potápět se jako tučňák císařský do hloubky až 400 metrů v antarktických mořích, jaké je to být plameňákem, nebo samečkem pipulky červenohlavé v amazonském deštném pralese, co cítí pár pěvušek modrých při kopulaci, jaké je to být hlídkou v hejnu kavčíků belokřídlých, ale třeba i to jak se cítí malí pěvci, kteří musí náhle začít nepřetržitě jíst a do týdne velmi ztloustnout aby pak mohli letět bez odpočinku tisíce kilometrů přes moře.

Tahle knížka je tak plná zajímavých informací o ptácích, že vás zaujme a bude bavit od první stránky až po tu poslední. Kniha je jiná i tím, že není psaná jako nějaká nudná encyklopedie, ale napsal ji člověk, který má s ptáky spoustu osobních zkušeností a věnuje jim celý život.

Knížku Ptačí smysl si určitě přečtete s radostí, dozvíte se spoustu poznatků, které pak můžete říct a ukázat třeba dětem, nebo vnoučatům na procházkách venku.

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Ptačí smysl  - Jaké je to být ptákem.

Celý sortiment knih nakladatelství Kazda najdete po kliknutí zde: nakladatelství Kazda

Dětské knihy z nakladatelství Kazda

Dnes bych vám chtěla představit tři krásné knížky z nakladatelství Kazda. V tomhle nakladatelství mají nádherné knížky hlavně o přírodě. Jsem moc ráda, že v nakladatelství knihami nezapomínají ani na děti. Obzvláště teď, když jsou děti doma víc, než jsme všichni byli zvyklí. Nechodí do školy, a teď už ani ven. Zabavit je dá někdy pořádnou práci. U nás se jako prima zábava osvědčily právě knihy. A když jsou to knihy, které nenásilně děti zábavnou formou vzdělávají, jsme spokojení i my, dospělí.

Je fakt, že díky knížkám z nakladatelství Kazda jsem se o zvířatech spoustu zajímavostí dozvěděla i já. Z některých informací jsem byla velmi překvapená, a spoustu si jich budu pamatovat právě díky těmto dětským knížkám.

Děti jsou hodně vnímavé, stačí si s nimi číst a pak si společně o knížce povídat, a budete překvapeni, kolik věcí si dokáží zapamatovat, jaké věci je zaujmou, a jaké třeba i rozesmějí. O vtipné postřehy nebyla při čtení nouze ani u nás, takže jsme se s vnuky při čtení často hodně smáli - a hlavně si pak i hodně spolu o knize povídali. Strávili jsme nad těmito knížkami spoustu fajn chvilek, a rádi se k nim budeme vracet.

Jaké že tedy knihy jsem s vnuky objevila a přečetla?

První knížka byla Kdopak se tu chechtá? Autor Jens Poschadel, ilustrace Tobias Pahlke.

V knížce se děti dozvědí, že vlastně nejen my, lidé máme city a pocity. Mají je i zvířata, a dokáží je vyjádřit. Jen je vyjadřují jinak, než lidé. Děti vědí, že zvířata můžou být třeba rozzlobená – vidí to třeba doma u domácího zvířete. Třeba že pes nemá vždycky náladu si hrát – je unavený, nebo prostě vrčí. Jaké pocity ale má?

Knížka se zabývá tím, jak zvířata prožívají lásku, strach, štěstí, smutek, radost a hněv.

Kapitola láska – dozvíte se třeba, že čápi, když se spárují, zůstanou spolu celý život. Když se partneři setkají, klapou si zobáky na pozdrav, objímají se krky a někdy spolu jakoby i tančí.

Opakem je třeba tygr, který žije samotářsky, se samicí se setká jen jednou v roce, aby se mohli spářit a mít mláďata. Pak se zase rozejdou – tygří táta vůbec své děti nepozná.

Strach – například malá lvíčata projevují strach tak, že skučí a naříká, vlk zase svěsí ocas a stáhne ho mezi nohy, skrčí se, sklopí hlavu a uši.

Pocit štěstí dokáže vyjádřit i neobratný nosorožec – prostě se zastaví a třeba si lehne, a klidně a bez hnutí si nechá vyzobávat malými ptáčky ze své kůže parazity, jako jsou klíšťata. Je přitom velmi spokojený, a dalo by se říci, že i šťastný.

Zvířata umí být i smutná. Možná se vám hned vybaví, že někdo roní krokodýlí slzy. Pozor – aby nedošlo ale k omylu. Krokodýl neroní slzy, protože by byl smutný – jen strávil dlouhou dobu na souši a zvlhčuje si takto oči. Smutek umí vyjádřit třeba slon. Umírající sloni vyhledávají místa, kterým se říká sloní hřbitovy – tato místa sloní rodiny pak při svých cestách navštěvují, potichu stojí a dotýkají se chobotem kostí zesnulých slonů.

Zvířata se ale umí i radovat – právě slon třeba při radosti nahlas troubí, objímá se s druhým slonem chobotem, někdy se ťukají kly. Dobří sloní přátelé společně pokyvují hlavou ve stejném rytmu a přitom vydávají hluboký bručivý tón.

Kočky zase při radosti tiše předou, na pozdrav druhé kočce vztyčí ocas, otírají se o sebe čumáčky, hlavou i celým tělem.

Zlost pak zvířata vyjadřují velmi výrazně. Třeba gorila stojí na zadních a hlasitě bubnuje rukama o hruď, mrož zase nahlas řve a ukazuje své ostré kly.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Kdopak se tu chechtá ?

Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke.

Tahle knížka velmi srozumitelně dětem popisuje, v čem se od nás zvířata liší, a čím nás i fascinují. Dozvíme se zajímavosti o zvířecích očích, uších, nose, jazyku, zubech.srsti, kůži, pažích, packách, zadečcích, nohách a tlapkách.

Třeba se dozvíme, že včela má dokonce pět očí – pomocí tří malých oček vpředu na hlavě rozlišuje světlo a tmu, dvě větší oči tvoří několik tisíc očiček, díky kterým včela vidí a umí rozlišit barvy – proto dokáže rozeznat barevné květy, ze kterých sbírá pyl a nektar.

Nosorožec má na svém čichovém orgánu dva dlouhé rohy, těmi se brání nepřátelům.

Víte, že i tuleň má uši – i když dobře schované? Slyší velmi dobře, i když má uši malinké, aby mu nevadily při plavání. Při potápění umí uši zavřít, aby mu do nich nenatekla voda.

Jazyk – už jste si někdy prohlédli hadí jazyk? Had má jazyk rozeklaný, vnímá jím nejen chuť, ale i pachy. Pokud mu hrozí nebezpečí, rozevře tlamu a jazykem syčí, aby zahnal nepřítele.

Srst – zvířata mají srst často po celém těle. Například lev má kromě srsti kolem hlavy i nádhernou hřívu. Stříhat si ji ale nemusí. Roste jen do určité délky.

Tahle knížka je plná spousty zajímavostí ze světa zvířat.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Musí si lvi stříhat hřívu?

Kniha Copak ze mě bude? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke

V téhle knize je spousta fascinujících proměn ze světa zvířat a rostlin.

Děti se tu názorně a srozumitelně dozvědí, jak se z vajíčka, které všechny znají z kuchyně, může vylíhnout kuřátko, a jak se z kuřátka stane slepice.

Nebo třeba zjistí, proč chrousti létají venku jen každé 4 roky – jak dlouho probíhá jeho přeměna z vajíčka, přes larvu, kuklu až po brouka.

Nejenom zvířata jsou zajímavá – i rostliny mají svá kouzelná tajemství. Třeba tulipán – jak roste, než z něj je ta krásná jarní květinka.

Víte, co všechno se musí stát, než z malého jadérka vyroste jabloň, na které budou zrát krásná a dobrá jablíčka? I o tom je tahle knížka.

Brambory – ty děti znají jen z obchodu, nebo z kuchyně. Jak takový brambor roste, se dozví srozumitelně a názorně.

Muchomůrka – jak roste, a k čemu je v lese dobrá?

Příroda je velmi zajímavá. Proto děti tahle knížka bude moc bavit.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Copak ze mě bude?

U nás mají všechny tři knížky velký úspěch. Knížky jsou vhodné od 4 let, ale i můj tříletý vnuk je čte s námi a rozumí jim skvěle. Jen některé věci mu musíme vysvětlit podrobněji. Kde nestačí písmenka, pomůžou názorné obrázky.

Pokud chcete se svými dětmi trávit čas opravdu na 100 %, zkuste si s nimi číst. Ne jen před spaním, zkuste to přes den, kdy jsou děti vnímavé a můžete s nimi o tom, co čtete diskutovat. I s malými dětmi je to zábava – přidávají ke všemu svoje postřehy, a někdy se takovým čtením a povídáním spolu prosmějete. Každopádně chvíle s těmito třemi knihami jsou velmi příjemné. A až budou děti moct zpátky do školky a do školy, budou moct i svým kamarádům vyprávět, co se z těchto knížek dozvěděly.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda

Konec plýtvání jídlem.

Na knihu Konec plýtvání jídlem z nakladatelství Kazda jsem narazila celkem náhodou.  Prohlížela jsem si, jaké novinky mají na eshopu, a tahle knížka mi padla do oka. Nejdřív názvem a obálkou, pak i ukázkou. Jak to tak někdy bývá – když na něco narazíte náhodou, nakonec vás to potěší víc, než jste čekali.

Plýtvání jídlem obecně nemám ráda. Vždycky mě štvalo, když děti něco nedojídaly, ale to jsem vždycky dala do lednice, nebo do mrazáku, a snědlo se to jindy. Vadilo mi spíš, kolik jídla se vyhazuje obecně (stačí jít kolem kontejnerů). Vždycky si vzpomenu na kbelík se zbytky jídla ve školní jídelně –stále plný, a vše na vyhození. Na ty kbelíky plné zbytků jsem si vzpomněla, když v televizi byla upoutávka o dětech trpících hladem. Docela mne z toho zamrazilo. Ona věta Heleny Růžičkové z filmu Slunce, seno.: „Co by za to děti v Africe daly“ najednou měla opravdovou podobu.

Když nebudeme jídlem plýtvat, ušetříme si peníze, a jídlo zbude i na někoho dalšího.

V knize Konec plýtvání jídlem je spousta tipů, jak zbytečně nevyhazovat jídlo. I ze zbytků se dá připravit něco dobrého, spousta potravin, které běžně vyhazujeme, se dá ještě použít. Například měkké ovoce můžeme rozvařit na marmeládu, tím ho zužitkujeme a ještě budeme za hvězdu kuchyně, co umí skvělé marmelády.

V knize se dozvíte, jaké jsou metody uchovávání potravin, jak nakládat potraviny do octa, nebo oleje, jak zavařovat, nebo nechat potraviny kvasit, nebo třeba jak si vyrobit domácí šťávu.

Takoví domácí Utopenci jsou velká dobrota, o nakládaném Hermelínu ani nemluvím. Ono se to zpočátku zdá složité, ale když to jednou vyzkoušíte, zjistíte, že to složité není. A když vidíte, jak ostatním chutná, tak vás to bude bavit ještě víc.

Správné uskladnění potravin je také velmi důležité – co je správně uloženo, déle vydrží.

Recepty na některá jídla z ingrediencí, které by mne nenapadly použít, mne velmi nadchly. Nikdy by mne nenapadlo, že z listů červené řepy může být dušená příloha k jídlu, nebo že se dá zužitkovat i mrkvová nať. Tu jsem vždycky vyhazovala, teď jsem z ní udělala pesto podle návodu v knize, dala rodině ochutnat, aniž bych řekla z čeho je, a pochutnali si všichni – překvapení, když jsem řekla z čeho pesto bylo, bylo veliké a nefalšované. Taky košťály z brokolice a květáku lze využít v kuchyni.

Někdy není zužitkování zbytků jen o jídle – z některých potravin si můžete připravit i pleťovou masku, nebo vlasový zábal.

Tahle knížka je zkrátka plná zajímavých informací a tipů na využití jídla, které by jinak možná skončilo v koši.

Knížku jsem si přečetla s chutí, a dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí – doporučuji ji všem, kterým plýtvání jídlem není lhostejné, a ještě při zužitkování zbytků ušetří vlastní peněženku.

Knihu si prohlédněte, nebo kupte po kliknutí zde: Konec plýtvání jídlem

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Kniha Pobřežní cesta

To, že bylo dlouho špatné počasí mi přineslo spoustu příjemných chvil s knihami. Co jiného dělat, když je venku ošklivě, než zachumlat se pod deku s příjemnou knihou.

Mám ráda knihy o přírodě. Proto jsem sáhla s chutí po knize Pobřežní cesta z nakladatelství Kazda. Měla jsem ji doma už nějakou dobu, a pořád jsem čekala na tu správnou čtecí náladu. Do knihy jsem se začetla velmi rychle - a nemohla přestat číst. Po přečtení anotace jsem tak nějak tušila, že mne knížka bude bavit, nečekala jsem ale, že mne tak pohltí. Četla jsem v každé volné chvíli. Dokonce jsem chodila na počítač vyhledat si místa, která autorka popisuje – chtěla jsem vědět, jak daná místa opravdu ve skutečnosti vypadají.

Hlavní zápletka knihy je popsaná skvěle v anotaci, tak vám ji s dovolením sem nakopíruji, abyste věděli, o čem kniha zhruba je:

Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímoř­skou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť.

„Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.”

Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději.

Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společ­nými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemoc­něním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.

Zajímavé, že? Naprosto jsem si neuměla představit tu situaci. Nemocný manžel, a v krátké době přijít o všechno, co jsme budovali. Vůbec si neumím představit, že bych se stala bezdomovcem. Autorka ale vlastně tu situaci obrátila pozitivem pro sebe. Proč sedět někde na ulici jako žebrák, a fňukat nad osudem, když je možnost prožít to, co jsem tak nějak vždycky chtěla udělat – tohle myšlení autorky mne doslova odzbrojilo. Častokrát měli oba hlad, častokrát si určitě sáhli na dno svých sil, nakonec se tahle pouť ale asi stala pro oba takovou duchovní cestou a očistou od všeho špatného. Jejich silný vztah tuhle zkoušku skvěle ustál. Zvládli všechno, protože na problémy byli dva.

Občas mne při čtení knihy úplně mrazilo. Neumím si vůbec představit, že bych tohle všechno, co zažívala autorka, měla prožít já. Jasně chápu, že v určitou chvíli by si autorka taky radši užívala poklidný život se zdravým manželem v pohodlí jejich domu. Když už ale osud zasáhl, vyrovnali se s ním očistnou cestou.

Kniha je dojemná, milá, místy vtipná, jinde zase smutná – a celá je krásně napsaná.

Kniha o odvaze poprat se s osudem je skvělé poselství pro nás všechny. Autorka se s tím svým osudem poprala nejlépe, jak uměla, a jak mohla. Za tuhle knížku jí velký dík. Četla jsem ji jedním dechem, a určitě se k ní ještě vrátím, protože mi jistě po prvním přečtení spousta věcí uniklo.

Pokud máte někdy pocit, že si s vámi život trochu pohrává, zkuste se mu postavit se stejnou odvahou jako autorka Pobřežní cesty. Nebo si alespoň uvědomte, že vlastně na tom nejsme tak špatně. Nemusíme tedy ujít takovou dálku, ale každý má nějakou tu „svou očistnou cestu“ v sobě. Optimizmus, to je to, o čem tahle kniha je. Rozhodně stojí za to si ji přečíst.

Knihu si můžete koupit v knihkupectví Kazda po kliknutí zde: Pobřežní cesta

Tato kniha je vydána i jako audiokniha.

Celý sortiment knihkupectví si prohlédněte po kliknutí zde: nakladatelství Kazda

Knihy o přírodě z nakladatelství Kazda

Pokud si i v létě uděláte čas na čtení je to fajn. Já čtu ráda kdykoliv a kdekoliv. V létě chodíme hodně k vodě, takže si sebou beru ráda knihy o přírodě. Když kolem mne šumí stromy, a teče voda, je mi krásně a do knih o přírodě se krásně vcítím.

Tentokrát jsem sebou u vody měla knihy dvě. Obě jsou z nakladatelství Kazda.

Jedna je pro mne o vlčatech – Děti lesa, a aby si měli i vnuci v čem listovat, když jsou tedy chvíli v klidu na břehu, vzala jsem knihu Jeden rok v životě včely.

Kniha Děti lesa – Dva vlci na cestě za svobodou (autor Giuseppe Festa) je o dvou vlčatech.

Vlčata Ulisse a Achille jsou nalezena opuštěná, bez matky. Každé na jiném místě. Jsou přivezena do Italské záchranné stanice Monte Adone v Apeninách. Na tom by nic zvláštního nebylo. Vlci jsou chováni v zoologických zahradách, nebo v záchranných stanicích po celém světě. Většinou ale musí v zajetí zůstat, protože přijdou o svoje vlčí instinkty. Záchranářka Elisa se ale rozhodla vychovat vlky tak, aby se mohli vrátit zpět do volné přírody, a žít jako každý jiný, svobodný vlk.

Kniha je psaná velmi poutavě.

Není to ale  román, v knize dozvíte se i spoustu informací o vlcích a o tom, jak žijí, je tu zdokumentováno, na jaké překážky záchranářka narážela – nejen na ty „vlčí“, ale i na byrokratické. Překážky postupně překonávala, a dosáhla obdivuhodného – vlci byli vypuštěni. Knížka je velmi poutavá, zajímavá, čtivá. Pokud bych chtěla trochu odlehčit situaci – na vlky jsem doposud koukala jako na zvířata, která žijí v ZOO – jako malá jako na zlá zvířata, co sežrala Karkulku, jako starší na ochočeného BíléhoTesáka, co se stal přítelem s vlčími instinkty. Nikdy jsem ale o vlcích příliš nevěděla. Po přečtení knihy asi vždycky už budu na vlky koukat jinak – s respektem a tak trošku i s obdivem k tomu, jak jsou chytří. Nechci vám příliš kazit požitek ze čtení, a prozradit dopředu obsah knihy – prozradím jen, že se dozvíte spoustu zajímavých informací, a prožijete příběh dvou vlčat s citem popsaný. Vím toho o vlcích teď mnohem víc, a jsem za to ráda. Kniha je díky čtivému způsobu psaní příjemné čtení na volné chvíle pro všechny, co mají rádi přírodu.

Pro děti jsem sebou vzala knihu Jeden rok v životě včely.

Děti včely vnímají – vidí je denně létat kolem sebe. Někdy je vůbec neregistrují, nevšímají si jich, někdy se jich trochu i bojí. Proto je fajn, aby se o včelách něco dozvěděly. Kniha je psaná velmi srozumitelně tak, aby děti pochopily, o čem je psáno. Obrázky skvěle doplní psaný text, takže děti se dozví všechno o životě ve včelím úlu a roji, jak se včela narodí, jak žije a pracuje, proč a kdy se rojí, jak a proč vyrábí med, i kdo je její nepřítel.

Čtení je zajímavé i pro dospělé. Když si dáváme med do čaje, nebo si ho mažeme na chleba, asi nás vůbec nenapadne, kolik včelí práce za každou kapkou medu je.

Kniha je krásně zpracovaná, myslím, že by byla fajn v každé knihovně ve škole – jako pomůcka pro učitele na přírodopis – děti by se dozvěděly poutavou formou o včelách všechno důležité.

Pokud si chcete obě knížky prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Děti lesa a Jeden rok v životě včely.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda

100 Her pro každou příležitost.

Blíží se prázdniny, a s nimi i plánování volného času dětem a vnoučatům.  Někdy je to snadné vymyslet program, někdy už nám trošku docházejí nápady. Pak je otázka : „Co budeme dneska dělat?“ trošku oříšek.

Důležité je, aby si děti alespoň o prázdninách trochu odpočinuly od počítačů a telefonů. Ať je venku hezky, nebo ošklivě, je fajn se bavit. Děti se pro hru nechají snadno nadchnout, takže zbývá jen vymyslet jakou hru hrát. Tomu skvěle pomáhá knížka 100 Her pro každou příležitost od Ivana Bretta z nakladatelství Kazda.

O knížce není potřeba zdlouhavě mluvit. Obsahuje totiž přesně to, co nabízí v názvu –a to 100 her pro každou příležitost. Stačí si jen vybrat.

Knížkou jsem už se zájmem listovala. Některé hry jsem znala, jiné jsou i pro mne novinkou. Pravidla každé hry jsou velmi srozumitelně popsaná, pochopíte je velmi dobře. Stačí si prostě jen zvolit hru, která se hodí pro danou chvílit a začít si hrát.

Pokud chcete zábavu pro děti (i dospělé), a máte pocit, že hrajete pořád ty samé hry, zkuste nakouknout do téhle knihy plné inspirace. Ze stovky her si vybere opravdu každý

Pokud vás kniha zaujala, prohlédněte, nebo kupte si ji po kliknutí zde: 100 her pro každou příležitost.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda.

Kniha Propletený život (z nakladatelství Kazda)

Když se dneska kouknete z okna, asi si pomyslíte: „Dneska je počasí na houby“… A ono opravdu na houby je. Pokud tedy nemyslím ve slova smyslu –že je počasí na nic. Radši mám tu variantu s houbami, co rostou v lese.

Mám houby moc ráda. Chutnají mi asi ve všech možných variantách přípravy – vařené, dušené, smažené, nebo sušené do bramboračky a omáček. Houby jsou dobré. Ještě raději, než jejich konzumaci mám ale jejich sbírání. Chodit po lese a hledat houby mne neskutečně baví. I když někdo říká, že houby se nehledají, ale sbírají – to říkají hlavně ti, kdo mají svá oblíbená místa a chodí sbírat takříkajíc najisto. Těm pak závidíme plné koše hub a s ještě větší vervou se pustíme do hledání. Já teda o sobě prohlašuji, že by na mne musela houba zakukat, abych ji viděla, ale o to větší radost mám, když nějakou najdu. I když houby nenajdu, procházka lesem mne neskutečně nabíjí pozitivní energií.

Přesto při bloumání lesem přemýšlím o tom, jak je možné, že někde je hub neskutečně mnoho, jinde jako by nerostla ani prašivka. Houby prostě mají svůj svět. Nejsou to jen ty lesní houby, které sbíráme. Jsou to už mikroorganismy a podhoubím prorostlá místa.

Houby žijí v souladu s lesem a dalšími organismy. Je to celý propletený svět. V knize Propletený život od Merlina Sheldrake jsem se dozvěděla spoustu velmi zajímavých informací a tajemném houbovém světě. Není to ale atlas hub, to ne. Je to vysvětlení složitosti ze světa hub, toho, jak houby žijí a kde všude jsou.

V knize se dozvíte, jak porozumět houbám, jaký svět houby tvoří a kde všude jsou. Informací o houbách je plná kniha. Byla jsem velmi překvapena, kolik složitostí v houbovém světě je. Tak nějak jsem žila v přesvědčení, že v lese je podhoubí, které když zaprší, začne plodit houby. Ono je to ale všechno jiné, složitější a velmi chytře propojené s celou přírodou. Houby jsou důležité, a velmi specifické.

Kniha Propletený život je moc fajn čtení pro všechny, kdo mají rádi informace o přírodě kolem nás. Svět hub je fascinující. Myslím, že když půjdu do lesa na houby, budu už na ten svět hub kolem nás koukat úplně jinak.

Pokud se vám nechce do lesa na houby, můžete si o nich alespoň číst, a poznat propletený svět hub v knize z nakladatelství Kazda.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Propletený život.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda.

Tajuplný svět virů a bakterií

Prázdniny pomalu končí, blíží se začátek školního roku. Děti se začínají pomalu připravovat na školu. Poslední období prázdnin je vhodné k tomu, aby si děti trošku zopakovaly, co se ve škole naučily, a trošičku si – jak já říkám – zase rozhýbaly zlenivělý mozek. K tomu je ideální číst knihy. Knihy dětem pomáhají s rozvojem myšlení, soustředění, fantazie, hlavně jim ale předávají informace. A informace jsou pro správný vývoj důležité.

Letošní začátek roku bude zase trochu jiný, než jsme bývali zvyklí. Začne se zase řešit testování dětí, a nezbytná ochrana proti koronaviru. Děti jsou z toho otrávené, ale často taky vyděšené a zmatené. Pak je fajn vysvětlit jim, co koronavirus je, jak se šíří, jak vzniká. Někdy v tom teda nemáme moc jasno ani my, dospělí.

Proto je super knížka z nakladatelství Kazda, která vysvětluje svět bakterií a virů formou, kterou pochopí i děti. Kniha se jmenuje Tajuplný svět virů a bakterií, autoři: K. Brensing, K.Linkeová.

Samozřejmě, že v knize není psáno jen o koronaviru, i když je v ní zmíněn a popsán. Děti se tu dozvědí spoustu informací o tom, co jsou to viry a bakterie, které jsou k našemu tělu přátelské, a které vůbec. Zjistí, že bakterie nezpůsobují jenom nemoci, ale jsou důležité i pro fungování některých organismů. Nebo že třeba bakterie mléčného kvašení jsou důležité, protože bez nich bychom si nemohli pochutnávat na jogurtech, tvarohu, nebo sýrech. Laktobacily jsou zase důležité pro správné trávení. Takových užitečných informací je tahle knížka plná.

Dětem je zkrátka velmi srozumitelnou a přitom pravdivou formou vysvětlen celý svět bakterií a virů ve světě, který nás přímo obklopuje.

Je fakt, že biologie mne celkem baví a vždycky bavila. Myslela jsem si, že o virech a bakteriích vím hodně, přesto některé informace překvapily i mne.  Proto jsem si s vnuky knížku s radostí četla a prohlížela i já. Je celkem fajn tuhle knihu číst s dětmi. Hlavně s těmi mladšími. U nás čtení probíhalo tak, že jsme chvíli četli, a pak si o přečteném povídali. Děti měly spoustu otázek, a občas vtipných postřehů k přečtenému.

Tahle knížka z nakladatelství Kazda je moc povedená. Je psaná tak, aby jí děti rozuměly. Je v ní vysvětlena spousta věcí, kterým děti nerozuměly, a možná je trochu i děsily. Všichni během pandemie mluvili o koronaviru. Děti ale znají jenom slovo, představit si, co je koronavirus, ale neuměly. Díky téhle knížce děti zjistí spoustu odpovědí na otázky, které je zajímaly.

Knížka je psaná velmi poutavě, všechny kapitoly jsou krátké, aby jim děti rozuměly a neztrácely se v nich. To je hodně důležité. Tam, kde nestačí slova, je doplněn hezký vysvětlující obrázek. Vlastně u každé kapitoly, na každé stránce mají děti vtipný, upřesňující obrázek.

Tahle knížka se prostě moc povedla, a možná v ní na spoustu otázek najdou odpověď i dospělí.

Kniha je doporučena pro čtenáře od 9 do 99 let. Já jsem ji ale četla i s mladším vnukem, a krásně text chápal, a kde nevěděl, tam jsem mu vysvětlila.

Pokud bych mohla doporučit, takhle knížka by byla určitě fajn i ve školních knihovnách, jako skvělá  pomůcka při učení přírodopisu, nebo biologie.

Anotace: Věděli jste, že některé bakterie se dožily úctyhodných 250 milionů let a jsou to jediné živé organismy, které by dokázaly přežít bez slunce? Nebo že viry máme zakódované v genech a že bez nich by neexistovali savci?

 Vstupte do neuvěřitelného světa virů a bakterií, o kterém jsme donedávna měli jen velmi mlhavou představu. Bránu do něj nám otevírají biologové Karsten Brensing a Katrin Linkeová. Poutavě nás seznamují s viry, bakteriemi a houbami, vysvětlují nenahraditelnost hygieny a objasňují, jak funguje náš imunitní systém. Pochopíte, čím se zabývá mikrobiologie a proč je pro nás tak důležitá.

 Pozor: V této knize mají bakterie, viry a houby legrační obličeje s očima, nosem, ušima, pusou a zuby. Ve skutečnosti to samozřejmě není pravda, ale takto vypadají zábavněji.

MOŽNÁ NEVÍTE...

• že v těle máme více bakterií než buněk
• proč jsou bakterie nejrychlejší organismy na naší planetě
• jak naši předkové vynalezli očkování již před miliony let
• proč někdo onemocní a jiný ne
• jak lze trénovat imunitní systém
• že šimpanzi dávají nemocné jedince do karantény
• proč bychom byli bez mikrosvěta ztraceni
• které bakterie a viry jsou užitečné…

Pokud si chcete tuhle prima chytrou knihu prohlédnout, přečíst, nebo koupit, klikněte zde: Tajuplný svět virů a bakterií.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda.

Zálesáctví pro celou rodinu. Společně do divočiny

Většina z nás se v tomto roce rozhodla, že nebude trávit dovolenou v zahraničí, ale u nás v Čechách. Máme tu tolik krásných míst. Tolik nádherných koutů přírody, které stojí za objevení. A co si budeme povídat- nejen nás baví objevovat přírodu, i děti jsou touto činností nadšené.

Proto jsme vytáhli stany, spacáky a nakoupili vybavení potřebné k táboření. Na takovou dovolenou se nezapomíná. V přírodě, a ve stanu jsme si najednou blíž, a čas spolu trávíme mnohem intenzivněji. Táboření je fajn, a je o to lepší, že tábořit můžete kdykoliv. Klidně i jen o víkendu, není třeba dlouhá dovolená. I víkendové táboření nám doplní spoustu energie.

Pokud sebou máme při táboření i děti, je třeba jim celý den vymýšlet program, aby se zabavily.

Proto na táboření doporučuji knihu z nakladatelství Kazda s příhodným názvem Zálesáctví pro celou rodinu. Podtitul je Společně do divočiny. Autor Martin Gebhardt.

Kniha je plná praktických návodů, jak žít v divočině tak, aby nás prakticky nic nezaskočilo. V knize je popsáno asi 15 zálesáckých aktivit krok za krokem. Je v ní i spousta nápadů, tipů a fotografií, jak zabavit děti, a přitom je naučit, jak se v přírodě chovat, a jak v ní žít.

Kniha poradí, jak najít a vybrat vhodné místo pro táboření. Zjistíme, které stromy nejsou v blízkosti tábořiště vhodné. Dozvíme se, proč je v lese důležité mraveniště. Naučíme se i jak postavit přístřešky, pokud zrovna nemáme stan. Zjistíme, jak si postavit stolek, nebo třeba i jak si uplést provaz. Zajímavých rad a informací je tahle knížka plná, a musím říct, že mě její četba moc bavila. V přírodě jsem byla mockrát, některé věci jsem ale nevěděla, nebo neznala. Radost mi udělaly i tipy na zábavu – jak v přírodě zabavit děti.  Myslím, že vnuci budou z některých popsaných aktivit nadšení.

V Knize jsou i jednoduché recepty, které lze připravit na malém plynovém vařiči. Jídlo uvařené venku v přírodě dětem i nám dospělým chutná nějak jinak. Lépe. Takové jídlo voní dobrodružstvím a je prostě jedinečné. Žádné talíře, jen ešus a lžíce. To je pro děti skvělý zážitek. Postupy a návody v knize jsou nejen popsány, ale i názorně vyfoceny.

Díky radám v knize se naučíme, jak se v přírodě chovat, ale i jak se orientovat v terénu, uvázat uzly, stopovat zvířata a poznávat je, poznávat rostliny, a spoustu dalších věcí.

Kniha nás hravou formou seznámí s životem v divočině, naučí nás přežít a hlavně – užít si skvělý čas bez techniky. Naučí nás víc komunikovat mezi sebou a všímat si věcí kolem sebe. Společně strávený čas je fajn, a na takové táboření budeme vždycky s radostí a úsměvem vzpomínat. 

A ještě jedna věc je zaručena - na takovém dobrodružném táborničení si děti na mobily a počítače vůbec nevzpomenou!

Pokud tedy máte rádi stanování, a pobyt v přírodě, určitě si knihu Zálesáctví pro celou rodinu přečtěte.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Zálesáctví pro celou rodinu.

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda.

Půjdeš s námi ven?

Venku začal podzim. Ideální období na procházky v přírodě a venku s dětmi. Jenže ne vždycky můžeme někam odjet, a být přímo v přírodě. Někdy zůstáváme ve městě. Pak je fajn ukázat dětem, že i ve městě je příroda na každém kroku. Třeba i jako mech ve spárách mezi kameny stromů. Nebo šnek, který leze právě po chodníku.

Skvělá knížka, která dětem ukáže, kolik dobrodružství při objevování přírody mohou zažít ve městě je kniha Půjdeš s námi ven? od spisovatele Petra Wohllebena z nakladatelství Kazda.

Knížka je plná zajímavostí o zvířatech a rostlinách. Spousta zajímavého čtení doplněného fotografiemi a ilustracemi – děti bude kniha určitě bavit. Často je vůbec nenapadne, že i když jdou po ulici ve městě, kolem nic je spousta živočichů a rostlin. Třeba nad hlavou jim letí vlaštovka, která si postavila hnízdo na paneláku, protože jí připomínal skálu. Nebo že pak obrubníkem žijí mravenci, v kanálech a kanalizaci se dobře daří potkanům a myším.

Obsah knihy :

Na toulkách po městě – Skaliska se střechami a okny, Pod ulicemi to žije, Nepřibližujte se!, I v nejužších spárách, Na nástupišti bývá rušno, Nesahejte na mě!, Pestré barvy a dlouhé uši

Jak se vybavit

Stavíme, sbíráme, vyrábíme – Napněte plachty, Stromek v pokojíčku, Dokonale naplacato, Miniaturní kvítky a hbité úponky

Číst otisky, sledovat stopy- Kopáči a tuneláři, I zvířata někdy musejí, Let čmeláka a koncert u rybníka

Barvy, elektřina a střelka kompasu – Slunce, měsíc a hvězdy, Hřmí a blýská se, Bez mapy a navigace, Jak na svět přicházejí barvy.

Něco je ve vzduchu! – Všude samý prach, Co to tu voní?, Co to tu páchne?

Šance na rekord – Do toho, do toho!, Obr nad obry, O vzpěračích a křiklounech

Všude doma

Dobrodružství pro každý den – Noc venku, Křesadlo a jiskra, Zblízka nejen slizká, Odvahu!

Za pokladem!

S trochou pomoci to jde lépe – Zelené zdi, Domeček na zimu, Rychlé občerstvení pro zvířata

Sejeme, sklízíme a ochutnáváme – Ať si roste, nedočkavá zelenina, Květy k nakousnutí, Plevel na talíři.

Bláznivé rostliny.

Všichni určitě víme, jak těžké je někdy vytáhnout děti od počítačů. Je to zábava, u které nemusí vyvíjet žádné úsilí. O to víc je ale baví, když se dostanou ven a zjistí, že venku na ně může čekat i spousta objevování a dobrodružství. V knize Půjdeš s námi ven? Najdou spoustu zajímavých informací, a nápadů na činnosti, u kterých se budou s kamarády určitě bavit. Zažijí i ve městě dobrodružství a budou svět kolem sebe vnímat zase o trošku jinak. Tahle knížka je moc povedená. Je velmi inspirativní a plná informací o rostlinách, zvířatech, ptácích a vůbec přírodě kolem nás.  U téhle knížky děti na počítač úplně zapomenou – je velmi poutavá.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Půjdeš s námi ven?

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: nakladatelství Kazda.

Kapesní atlas hub

Podzim je období, kdy nejvíc volného času trávím v lese. Nevadí mi, ani když drobně prší. V lese je vždycky krásně, spousta čistého vzduchu, a spousta energie. Mám ráda všechny zvuky lesa – zpívající ptáky, i praskání větviček pod nohama. V lese je i spousta rostlin – kytiček, kapradin a mechů –moc ráda se na ně dívám. Jediné rostliny, co v lese nemusím, jsou ostružiny ovíjející se kolem nohy.

No a samozřejmě k lesu patří  houby. Houbaření je fajn činnost. Já chodím na houby ráda. I když většinou moc hub nenajdu. Nejsem úplně dobrý houbař. Tatínek mi vždycky říkal, že koukám, kde co lítá, a pak houby nevidím. Občas taky nějakou objevím, ale opravdu jen občas. Já mám ale radost i z těch, které nesbírám – jak se říká – z „prašivek“. Prostě se mi líbí. Třeba muchomůrka červená je prostě nádherná.

Můj muž je mnohem lepší houbař. Má les taky moc rád, na rozdíl ode mne ale nějak dokáže předvídat, kde houby porostou. Občas se dostaneme k houbám, které neznáme. Ani jeden z nás ale do lesa nenosí mobil, takže vyfotit a najít houbu na internetu není náš případ. Informace hledáme pěkně postaru, v atlase hub.

Protože náš starý atlas hub už je takové salátové vydání, pořídili jsme si atlas nový.

Z nakladatelství Kazda Kapesní atlas hub od autora Hans E. Lauxe.

Atlas je velmi pěkně zpracovaný. Najdete v něm opravdu snad každou houbu, kterou můžete v lese běžně najít. Všechny houby jsou srozumitelně popsány a hlavně vyfoceny. Fotky jsou opravdu velmi zdařilé, houbu podle nich identifikujete poměrně snadno.

V atlasu je 174 barevných fotografií a 86 kreseb.  

Moc se mi líbí přehledné uspořádání celého atlasu.

Houby jsou rozděleny do jednotlivých kategorií, podle toho, kde dané houby rostou. Každá kategorie pak má svou barvu.

Houby rostoucí :

• v listnatém a smíšeném lese mají barvu značení zelenou
• v jehličnatém lese mají barvu značení oranžovou
• na loukách a zahradách mají barvu značení červenou
• na dřevě mají barvu značení žlutou
• v mokřadech mají barvu značení modrou.

Je fajn si atlas prolistovat a prohlédnout už před tím, než vyrazíte do lesa na houby. My nosíme atlas sebou do lesa v kapse. Někdy jsme zvědaví, jakou houbu jsme objevili, a nechceme ji trhat a ničit. Pokud nejste znalci hub, měli byste si vždycky dávat pozor na to, jakou houbu seberete. Některé houby jsou si velmi podobné, a může dojít k záměně za houbu jedovatou. Proto je fajn alespoň doma si atlas otevřít, a přinesené houby zkontrolovat.

V Kapesním atlase hub najdete všechny houby nejen vyfocené, ale i popsané, včetně upozornění, jestli jsou, nebo nejsou jedlé. Tím, že se ujistíte o tom, jaké houby jste sebrali, si můžete ušetřit spoustu problémů.

Díky kapesnímu atlasu hub jsme objevili i pár hub, které jsme dřív nesbírali, a zjistili jsme, že jsou nejen jedlé, ale i velmi dobré.

Pokud tedy chodíte rádi do lesa, nebo máte někoho, kdo rád sbírá houby – tenhle kapesní atlas každého houbaře určitě potěší.

Atlas si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Kapesní atlas hub

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Vlci

Kniha z nakladatelství Kazda.

Dnes bych vám chtěla představit nádhernou knihu o vlcích z nakladatelství Kazda.

Kniha má krátký a výstižný název Vlci (Na toulkách s fotografem zvířat Axelem Gomillem).

Mám vlky ráda. Líbí se mi jako zvířata, a obdivuji jejich chytrost. My, lidé jsme si o vlcích utvořili zvláštní obraz plný pověr a mýtů. Na jedné straně je obdivujeme, na té druhé z nich máme respekt, možná se jich bojíme, a tak trochu ze strachu i nenávidíme.

Tento pohled je třeba změnit, protože vlci jsou inteligentní svobodomyslná zvířata. Nejsou to žádní krvelační zabijáci – loví, aby se nažrali a přežili. Nejlépe názor změníme, když si o vlcích zjistíme nějaké informace, třeba právě v knize o vlcích.

O vlcích už byla napsána spousta knih. Málokdy ale jsou to knihy s informacemi a fotkami. Většinou jsou vlci součástí nějakého příběhu.

Tak už jako malé děti jsme byli poučeni, že na vlky si máme dávat pozor. Díky pohádce O červené Karkulce víme, že vlk je chytrý, mazaný a zlý – sežral přece Karkulku i babičku.

Naštěstí jiné knihy nám pak tento názor poupraví. Já jsem to měla taky tak. Vlků jsem se bála, a díky Karkulce jsem je nenáviděla. Pak jsem si ale přečetla knihy Bílý tesák, a Mauglí a můj názor se poopravil. Pochopila jsem, že vlk je velmi chytré zvíře. Strach z něj máme právě proto, že je chytrý a umí lovit ve smečce – spolupracovat. Není to ale krutý zabiják – loví, aby přežil.

Vlk je předchůdce našich domácích mazlíčků – psů. Je to šelma psovitá. Protože můj syn vlky miluje odmala, tuhle knihu dostal jako dárek, a můžu říct, že i já jsem si ji přečetla s velkou chutí.

Kniha je psána velmi poutavě, srozumitelně a je v ní spousta faktů a obrázků.

Kapitoly knihy:

Úvodem – Návrat legendy

Mýtus vlk – Pohádka o zlém vlkovi

Canic Lupus - Výskyt vlků v České republice, Vlci ve světě, Kontroverzní rozmanitost

Vlci a jejich příbuzní – Vlk, přizpůsobivý a všestranný, Velké psovité šelmy

V jednotě je síla – Vlčí smečka – rodinný klan

Vlčí rok – Léto s vlky, Po vlastních tlapách

Vlkům na stopě – SMS od vlka, Svízelná práce

Divocí „sousedé“ – Snadná kořist?, Kdo se bojí zlého vlka?

Na cestách s fotoaparátem – Můj první vlk, Dlouhé čekání, Tváří v tvář

Kniha Vlci je nádherně zpracovaná knížka, díky které se dozvíme spoustu informací a zajímavostí o vlcích.  Informace jsou podány velmi poutavou formou, kniha se velmi dobře čte. Knížka je vhodná pro dospělé, i děti.

Vlci byli v dávných dobách nedílnou součástí naší přírody. Pak se lidem povedlo je zahnat a velkou část jejich populace vyhubit. Naštěstí příroda nenechala tahle krásná zvířata vyhynout, a díky stále většímu úsilí ochránců přírody se vlci začínají vracet do přírody i u nás.

Pokud máte rádi zvířata, a přírodu, tahle kniha bude bavit vás, i vaše děti. Je nádherná. 

Pokud si chcete knihu prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Vlci - na toulkách s fotografem zvířat Axelem Gomillem

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda

Rajčatová žába a modrý drak. Nejbarevnější zvířata naší planety.

Knihu Rajčatová žába a modrý drak jsem objevila na stránkách nakladatelství Kazda. Kniha mne okamžitě upoutala svou obálkou – obrázky i samotným názvem. Fakt existuje rajčatová žába? A modrý drak? Syn byl odmala přesvědčený, že draci existují. Ty pohádkové bytosti ho přímo fascinovaly, takže už při objevení knihy jsem se těšila, jak k němu přijdu a řeknu:“ Hele, oni fakt existují!“ a ukážu mu modrého draka.

Když jsem knížku držela poprvé v ruce a začala v ní listovat, úplně jsem na modré draky zapomněla. Tolik zvláštních zvířat s barevným peřím, šupinami, nebo srstí. A že jsou to opravdu barvy jasné, syté a výrazné. Úplně mne to prohlížení pohltilo, jen jsem zírala a četla. V knize jsou vyfoceni a popsáni úžasní tvorové – některé ani neznám, a četla jsem o nich poprvé. I když na druhou stranu u některých jsem ráda, že u nás nejsou. Asi by mne dost vyděsilo vidět na naší krásně zelené české louce podivného tvora zářícího barvami.

V knížce se dozvíte, jak na svět vlastně přicházejí barvy, a jak je vnímáme. Proč je příroda tak barevná, a dozvíte se spoustu zajímavostí o více než 250 živočiších naší planety.

Tady jsou kapitoly knihy: Jančící ještěři, Žíhané žabky, Barvitá broučkiáda, Parádníci polokřídlí, Rozmarní rovnokřídlí, Motýlí mámení, Vybočující hmyz, Okouzlující osminožci, Křiklaví korýši, Tenoři v temperách, Mistři mandelíci, Kuriozní kolibříci, Povídaví papoušci, Šarmantní šplhavci, Hraví hrabaví, Holubí hezouni, Kachní krasavci, Rybí rarity, Bílí jako sníh, Černí jako uhel, Plameňáková až svítivě růžová, Krvavě červená až rudá,  Červenooranžová až sluníčková, Od šafránu po citrónovou žluť, Trávová až smaragdová zeleň, Od blankytu po ultramarín, Od fialkové po nachovou.

Než dáte tuhle knížku dětem pod stromeček, doporučuji vám si ji přečíst. Nebo alespoň prolistovat, abyste věděli, co v knize je.  Ono totiž je v ní tolik zajímavostí, že byste ji v danou chvíli dětem ani nepůjčili, četli byste si sami. V knize je opravdu velké množství zajímavostí. Protože na všech stránkách jsou nádherné fotografie krásně barevných živočichů, občas nevíte, kam se dřív podívat, a který je hezčí. Oči skáčou z jednoho na druhého, a vy jen tiše žasnete nad tou krásou. Právě tyhle úžasné obrázky budou rozhodně děti bavit. Jsou tak krásné, že si je děti uloží do hlavy a budou si je pamatovat.

Z knihy Rajčatová žába a modrý drak jsem opravdu velmi nadšená.

Tahle knížka pod stromečkem udělá spoustu radosti. Prohlížet a číst si jí budou s chutí dospělí i děti. Já mám knihu pod stromeček pro vnoučky – už teď se těším na tu radost, se kterou si knihu budeme společně prohlížet a pročítat.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Rajčatová žába a modrý drak

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda.

Leporela z Nakladatelství Kazda.

Miluji knížky. Čtu moc ráda – je to únik do světa příběhů a fantazie, a taky se z knížek dozvídám spoustu zajímavých informací. Knihy miluji už od dětství – přečetla jsem jich spoustu. Když jsem byla malá, v televizi nebylo nic pro děti ke koukání, a tak když jsem nebyla venku, ležela jsem v knížkách. Dokonce si pamatuji i svoje první knížky – leporela.

Jak všichni vědí, leporela jsou knihy pro nejmenší. Mají pevné „listy“, takže je ani malé dětské tlapky nezničí. Leporel je spousta druhů. Já si pamatuji, když jsem byla malá, že jsem měla leporela hodně dlouhá – rozložily se – jak já jsem tomu říkávala – do knížky dlouhé jako had. Pravda, pro malé děti to bylo trošku nepraktické na prohlížení, ale poradila jsem si – z knížky jsem si postavila kruh, a sedla si dovnitř, a pak jsem si prohlížela obrázky. Dodnes si pamatuji leporela Míša Ríša a O jabloňce.

Leporela jsem kupovala ráda svým dětem, a ráda je dávám jako dárek i vnoučkům. Aby měli jednou na čtení leporel tak hezké vzpomínky jako já.

Tentokrát jsem narazila na úžasná leporela z Nakladatelství Kazda.

Nejsou to klasická leporela s pohádkou, nebo pohádkovým příběhem. Tyhle čtyři úžasné knížky pro nejmenší nádherně dětem popisují čtyři tvory, které z přírody dobře znají.

Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném neběleném papíře, jsou to tedy ve všech ohledech velmi přírodní knížky. O přírodě, a přírodě jsou i šetrné.

Francouzská ilustrátorka Isabelle Simler v knihách nádherně vystihla vývoj a život čtyř malých tvorečků, které děti znají z běžného života kolem sebe – Malá žabka, Malá beruška, Malý motýlek, Malá vážka.

Když přede mnou knížky ležely, nevěděla jsem, kterou prohlížet dříve. Jsou nádherné, a pro děti srozumitelné. Moc ráda si v nich s vnoučkem čtu.

Malá žabka.

Tahle knížečka mne potěšila asi nejvíc. Vzpomínám si, jak jsem jako malá holka v úžasu zírala na vývoj žáby. Když jsem poprvé viděla ve sklenici pulce, nechtělo se mi věřit, že z téhle malé rybky bude žába. Když pulcům začaly růst nožičky, byla jsem okouzlena. Byla to jedna z chvil, na které si pamatuji, byl to pro mne zážitek, který si pamatuji dodnes. Žabky jsou všemi vnímány jako milá stvoření. I když už vím, že po políbení žáby z ní nebude princ (ano, tajně jsem to jako malá zkusila a fakt to nefunguje), žáby se mi líbí.

Malá vážka.

Každý z nás určitě u vody občas pozoroval vážky, které když proletí nad hladinou, a usednou třeba na rákos – vypadají jako třpytící se přírodní šperky. V knížečce je popsáno, jakými stádii vážka projde, než se z ní takový krásný vodní šperk stane.

Malý motýlek.

Motýli se líbí asi všem. Jako malá jsem je zkoušela s kamarády chytat na louce před naším domem. Bylo tam vždycky spousta nádherných motýlů všech druhů – bělásci, modrásci, žluťásci, babočkové a další. Chytila jsem motýla asi dvakrát. Ne proto, že by mi to nešlo, ale protože mi bylo líto, že se jim chycením otřou a poškodí křídla. Na motýly se moc ráda dívám i teď, jako dospělá. Proto je fajn, když děti odmala vědí, že i z obyčejné, celkem ošklivé housenky se vylíhne nádherný motýl.

Poslední leporelo je Malá beruška.

Berušky jsou krásné. Proto jsou oblíbené. Která z holčiček někdy nezkusila vzít berušku, a čekat, jestli poletí „do nebíčka, nebo do peklíčka“. Asi každá malá holka. Motiv berušek mívají děti na bačkorkách, zástěrkách, mikinách – prostě beruška zdobí. Jako malá jsem ji měla dokonce jako ozdobu na culíky. Pravda, Beruška od Ferdy mravence byla pěkná potvora, ale když jsem četla poprvé Broučky, bylo beruškám vše odpuštěno. Je fajn, že se v knížce děti o beruškách dozvědí spoustu zajímavých informací.

Tahle čtyři leporela učí děti lásce k přírodě. Třeba i tím, že z ošklivé housenky bude krásný motýl, anebo z pulce žába.

Pokud chcete udělat svým nejmenším dětem radost, a zároveň je něco naučit, tyhle čtyři knížky jsou k tomu jako dělané.

Momentálně je v nakladatelství Kazda mají ve skvělé slevové akci.

Knížky si můžete prohlédnout, nebo koupit zde: čtyři leporela pro děti Malá vážka, Malá žabka, Malý motýlek, Malá beruška.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: nakladatelství Kazda

Kniha Příbytky hudby z nakladatelství Kazda

Když je venku ošklivě, máme víc času na koníčky a záliby jako je například čtení. Já čtu moc ráda. Mám ráda knihy všech žánrů (kromě technických a matematických, těm tedy opravdu nerozumím).

Včera jsem dočetla knihu z nakladatelství Kazda s názvem Příbytky hudby – Místa, kde žili a tvořili slavní hudební skladatelé pěti století. Musím Vám o ní hned říct, dokud jsem plná nadšení a radosti ze zajímavého čtení.

Knihu napsal Bodo Plachta, a u téhle publikace je skoro stejný díl jako u textu věnován i fotografiím Achima Bednorze. Fotografie v této knize tvoří její velmi důležitou součást.

Možná si řeknete, že naučné publikace nemáte rádi, že si radši přečtete román. Tahle kniha je ale úplně jiná.

Není totiž psaná jako učebnice, ale tak trošku jako  - řekla bych –  lehce bulvární dílo.

V téhle knize se dozvíte o slavných hudebních skladatelích nejen to, že se narodili na nějakém místě, a složili to, nebo ono slavné dílo. Dozvíte se tu i spoustu zajímavostí a tak trochu drbů.

Třeba to, který ze skladatelů se styděl za původ svých rodičů, který byl velký nepořádník, kdo byl lenoch a kdo si hrál na muže z vyšší společnosti. Jak žili, kde bydleli, kde spali, kam rádi chodili, nebo co je inspirovalo a spoustu dalších zajímavých věcí.

K tomu zajímavému a překvapivému čtení je v knize spousta nádherných fotografií, která vám daná místa a skladatele přiblíží.

Najednou skladatel není jen „suchar“ vyfocený na obrázku v učebnici.

Stává se z něj pro čtenáře člověk, který má kromě ohromného talentu i svoje chyby, zlozvyky, ale i dobré vlastnosti. Tak trošku v knize nahlédneme pod pokličku života v různých obdobích a stoletích.

V každém století se žilo jinak, pro lidi byly důležité pokaždé jiné věci, proto je kniha velmi zajímavá.

Je to tak trochu jako sednout si do stroje času a pozorovat život geniálních skladatelů, jejichž díla nás fascinují dodnes.

Tuhle knihu doporučuji si přečíst všem, kdo mají rádi hudbu. Bude se vám líbit – slovem i fotografiemi. Je to fascinující čtení doplněné o nádherné obrázky.

Publikace je i skvělý tip na dárek. Je nádherně zpracovaná.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit zde: Příbytky hudby: Místa, kde žili a tvořili slavní hudební skladatelé pěti století.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: Nakladatelství Kazda

Sýkorky milují meduňku a Ptáci 

Venku už se přes den začíná ukazovat sluníčko, hned máme všichni lepší náladu. Já moc ráda chodím pozorovat venku všechny možné ptáčky, brouky, všechny možné kytičky a rostlinky. Miluji to už od dětství. K přírodě jsem měla vždycky hodně blízko – děda byl hajný, strejda kráčel v jeho stopách a tak mi ukazoval všechny možné kytičky a zvířata. Znala jsem jako malá nazpaměť celý atlas rostlin, venku jsem byla jako v ráji.

I když spoustu názvů už jsem zapomněla, láska k přírodě ve mně zůstala. Tak chodím a kochám se.  Kytiček ještě venku moc není, ale ptáčků a dalších zvířat je v přírodě spousta i teď.

Proto jsem si pořídila hned dvě knihy z nakladatelství Kazda, aby moje procházky byly ještě příjemnější a zajímavější

První je nádherná publikace Ptáci – díky ní rozpoznáte snadno 100 druhů ptáků.

Tahle knížka je prostě úžasná. Díky své velikosti ji sebou můžete nosit i ven – to když venku na procházce narazíte na ptáčka, kterého neznáte, nebo si jím nejste úplně jistí.

V knize je popsáno a vyfoceno 100 druhů středoevropských ptáků.

Publikace je doplněna o nádherné obrázky – díky obrázku si ptáka snadno zařadíte, a přečtete si jeho popis a charakteristiku.

Je to moc fajn – už si nebudu plést rorýse, jiřičku a vlaštovku.

 Některé ptáčky jsem znala podle jména – třeba brhlíka – v přírodě jsem ho ale nikdy neviděla, takže jsem ráda, že konečně vím, jak brhlík vypadá. 

Možná vás překvapí, kolik ptáčků kolem nás je. Někdy je ani nevnímáme. Když ale budete listovat knihou, uvědomíte si, kolik ptáků kolem nás denně létá. Knížka je super i na procházky s dětmi. Děti informace nasávají mnohem rychleji a snadněji, než my, dospělí. Proto se vycházky mohou změnit v zábavné pozorování ptáků – a věřte, že jsme s vnuky opravdu nadšení. Hodně mě překvapilo, jak rychle si informace o ptácích sami zapamatovali. Knížku si rádi prohlíží, takže myslím, že brzo budou znát všechny ptáčky lépe než já.

Tady je anotace ke knize:

Tento průvodce nabízí srozumitelný a vizuálně atraktivní vhled do světa ptáků. Kniha obsahuje 100 profilů středoevropských ptáků. Informace jsou velmi přehledně uspořádané – každému druhu je věnována samostatná stránka s přehledným popisem a krásnými ilustracemi. Všechny důležité vlastnosti jednotlivých druhů jsou vysvětleny stručnými a srozumitelnými popisky přímo u barevných ilustrací. Doplňkové texty nabízejí další užitečné odborné informace, s nimiž budete skvěle vybaveni pro pozorování ptactva.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Ptáci – Rozpoznejte snadno 100 druhů.

Druhá knížka, o které jsem mluvila, se jmenuje Sýkorky milují meduňku (autor Elke Schwarzerová).

Tahle knížka mne zaujala svým krásným obrázkem na obálce a hlavně názvem.

Chtěla jsem se původně dozvědět, proč sýkorky milují meduňku ( už to vím - protože s její pomocí vyhánějí z hnízda parazity).

Pak jsem začala knížkou listovat a zjistila jsem, že je plná nádherných fotografií, a textů.

Je to vlastně knížka o všech živočiších kolem nás. A taky tak trochu o tom, jak bychom měli mít kolem sebe v pořádku přírodu, aby všechna tahle zvířátka, ptáci a brouci měli kde přežívat.

 Že jsou v zahradě důležité včely, víme všichni. Pokud ale chceme mít zdravou zahradu, je potřeba velké množství tvorečků (nejen včel a čmeláků) - aby hlína byla taková jak má být, aby rostliny rostly tak jak mají.

Spousta živočichů z našich zahrad a luk zmizela.

Schválně si uvědomte, kolik lučních bylin a na nich hmyzu jste kolem sebe měli, když jste byli malí, a kolik je jich kolem vás teď.

Já si třeba pamatuji, že babička se vždycky v létě zlobila na veverky. Chodily nám na lísku na ořechy. Babička na ně hubovala, nikdy je ale neplašila, ani nevyháněla. My děti jsme byli z každé „Zrzečky“ co se proběhla po stromě nadšené. Dneska už veverky na naši lísku dlouho nechodí. Civilizace je buď zahnala, nebo v naší oblasti vyhubila. Proto je důležité, aby se zvířata a brouci vraceli zpátky do přírody – aby naše děti a vnoučata jednou mohly vzpomínat na veverky na stromech, a broučky na trávě, nebo si chytit motýla do vlasů.

O tom, jak přilákat zpátky živočichy do našich zahrádek, dozvědět se o nich spoustu zajímavostí si můžete přečíst v knize Sýkorky milují meduňku.

Věděli jste, že sýkory modřinky milují meduňku, protože s její pomocí mohou vyhánět parazity z hnízda? Nebo že mandelinka mátová dokáže spořádat tolik máty, že po ní pak sama voní?

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit zde: Sýkorky milují meduňku.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: Nakladatelství Kazda

Lípy vlídné i majestátní.

Autor Marie Hrušková, fotografie Pavel Hössl.

Lípa. Každý z nás určitě lípu viděl jako majestátní strom uprostřed návsí, náměstí, v blízkosti domovů, hřbitovů, nebo jako významný bod v krajině. Lípa srdčitá má název odvozený podle listů připomínajících svým tvarem srdce.

Já sama jsem viděla ve svém životě spousty lip, většinou byly označeny jako významný strom. Naši předkové lípy zasazovali jako strom ochranný – věřili, že mohutnost a majestátnost lip je ochrání před nebezpečím, a také poskytne stín a ochranu.

Protože lípy dorůstají opravdu do majestátních rozměrů, a na svém místě hrdě stojí i stovky let, často se pod jejich korunami odehrávaly různá významná setkání, nebo pod jejich ochranným stínem spočinuly k odpočinku významné osobnosti.

Nedaleko chalupy mých rodičů tak třeba mají lípu, pod kterou odpočíval Karel IV, jinde zase mají lípu, pod kterou spočinul Jan Žižka. Jako malá holka jsem si moc ráda představovala, že sedím na stejném místě, jako před staletími seděla třeba nějaká královna, nebo třeba i služebná ze statku a odpočívala pod nádherně voňavým rozkvetlým stromem přesně jako já.

Já jsem v životě měla moc ráda dvě lípy. Ani jedna už bohužel nestojí. Jedna byla na návsi ve vsi, kde bydlela babička. Pamatuji se, jak vždycky, když lípa začala kvést, se celý strom rozvoněl jemnou, medovou vůní a celá koruna ožila bzukotem včel. Babička chodila lipový květ sbírat a vařila z něj výborný, voňavý a léčivý čaj. Dnes už lípa nestojí, protože byla napadena nějakým škůdcem. Začala se lámat a ohrožovat okolí. Byla ale ohromná, kmen by obejmulo několik lidí.  Musím říct, že když dnes jedu po návsi, ta lípa mi tam pořád chybí. Tak nějak tam patřila. Druhá lípa byla na kopci mezi poli. Byla ohromná, a stála sama několik set let na jednom místě jako bod, podle kterého se všichni orientovali. Je zajímavé, že byla vykotlaná, takže dovnitř se protáhl i dospělý. Tak trochu mě fascinovala možnost vlézt doprostřed stromu a pozorovat strom nad sebou. Bylo to oblíbené místo našich dětských her. Lípa, i když byla vykotlaná, stále se zelenala a rostla jako by nic. Až jednou ji spálil blesk. Dnes je na tom stejném místě vysazena lípa nová, a když jsme ji sázeli, tak jsem si úplně představovala, jak třeba za 200 let si pod ní děti budou hrát, a babičky jim z jejích květů budou vařit čaj.

Když jsem v nakladatelství Kazda objevila knihu Lípy vlídné a majestátní, měla jsem radost

.

Lípa je náš český národní strom, je dobře si její krásu a majestátnost připomínat.

Knížka je plná zajímavých míst, a informací o lípách jsou v ní nádherné fotografie.

Zpracování knihy je úžasné, čtivé a zajímavé, takže při jejím čtení přestanete vnímat čas, a přenesete se do stínu prastarých lip, do dob dávných, kdy lípy poskytovaly stín našim předkům.

Kniha Lípy vlídné a majestátní je nádherná obrazová publikace, vhodná jako dárek, kterým určitě potěšíte.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Lípy vlídné i majestátní.

Pokud máte rádi knihy o přírodě, zvířatech, ptácích, nebo rostlinách, určitě se podívejte na celou  nabídku knih Nakladatelství Kazda.

Najdete tu spoustu nádherných knížek. Prohlédnout a vybrat si je můžete po kliknutí zde: nakladatelství Kazda.

Dinosauři Rekordy a zajímavosti

Dnes bych vám chtěla představit knihu Dinosauři rekordy a zajímavosti od Vladimíra Sochy z Nakladatelství Kazda.

Je to už druhá kniha o dinosaurech od tohoto spisovatele, která se mi dostala do ruky. První byla Pravěcí vládci Evropy – recenzi najdete po kliknutí zde: Pravěcí vládci Evropy.

Kniha je velmi zajímavě psaná – najdete v ní spoustu zajímavostí ze světa dinosaurů.

Myslela jsem si, že z různých dokumentů a knih vím o dinosaurech hodně. Tato kniha mě ale přesvědčila o tom, že je spousta zajímavých informací, které jsem opravu nikde jinde neslyšela, ani nečetla.

 Jsem velmi ráda, že kniha je psaná velmi srozumitelně a čtivě, takže ani neodborník, jako jsem já si nepřipadá ztracený v pojmech.

Kniha bude skvělý tip na dárek pro všechny děti od 10 let i dospělé, kteří milují dinosaury. Já sama jsem knihu vybírala jako dárek pro vnuka k narozeninám, nakonec jsem ale seděla pár večerů u knihy a doslova hltala všechny ty informace. A že jich v knize tedy je!

Musím říct, že velký kus práce v knize odvádějí skvělé ilustrace Vladimíra Rimbaly. Jsou velmi kvalitní, realistické, díky nim si dokážu ty pravěké tvory představit celkem živě. Jsou to úžasné ilustrace.

V knize jsem se dozvěděla spoustu zajímavých informací, a už se těším, až si o nich s vnukem budeme povídat. Věděli jste třeba, že většina obřích dinosaurů je známá jen podle několika izolovaných kostí? Například z Argentinosaura známe jen 5,1% jeho kostry. Jak byli rychlí doposud neznáme, díky počítačům ale paleontologové vytvořili počítačový model a odhadli rychlost tohoto 83 tun vážícího Argentinosaurana asi 8 km v hodině. Je neskutečné, jak dokážeme využít techniku a zjistit o dinosaurech poměrně přesné informace.

Pokud si představíme, že hmotnost těchto největších dinosaurů dosahovala alespoň 75 tun, pak by jeden takový obr vážil asi jako 13 slonů, 60 osobních aut, nebo 1000 dospělých lidí. Neuvěřitelné!

Mezi dětmi je jeden z nejznámějších dinosaurů Tyranosaurus Rex. Byl považován za největšího dravého dinosaura, a tuhle „potvoru“ by asi nikdo z nás potkat nechtěl. Přesto vědci objevili obří karcharodontosauridy – byli to pravděpodobně ještě větší dravci než Tyranosauři.

A tak se při listování knihou dozvíte tolik zajímavostí, že vám budou – obrazně řečeno – lézt oči z důlků.

Nechci vám tady popisovat jednotlivé pasáže knihy, protože bych vás připravila o překvapení. Ještě jednou ale musím vyzdvihnout ilustrace, díky kterým si každého dinosaura dokážu okamžitě i představit, což by mi jen samotné čtení asi neumožnilo, protože takovou fantazii a znalosti nemám.

Kniha je skvělá pro starší děti, ale určitě si v ní spoustu zajímavého najdou i dospělí. Je to jedna z nejlepších knih o dinosaurech, jaká se mi dostala do ruky. Jsem velmi nadšená a knihu vám doporučuji.

Je přehledně a přesně popsaná, je na první pohled vidět, že knihu psal odborník. Zároveň ale je psaná tak srozumitelnou formou, že máte tak trochu pocit, jako by dinosaurus stál vedle vás, a někdy při té představě při čtení až lehce mrazí v zádech.

Pokud jste jako děti rádi sledovali film Cesta do pravěku, tak budete díky této knize zažívat podobné pocity, jako chlapci ve filmu – jen trochu jinou formou, a dostanete mnohem víc informací.

Anotace knihy:

Dinosauři byli v mnoha ohledech výjimeční. Nikdy před nimi ani po nich se neobjevili tak dlouzí, vysocí či těžcí suchozemští tvorové. Ale celková velikost je jen jedním z fascinujících aspektů těchto druhohorních plazů. Dinosauří rekordmani vynikali například také největšími a nejdelšími krky, ocasy, trupy, končetinami, hlavami, rohy, zuby či drápy. A rozhodně nejde jen o rozměry – z dosud objevených druhů můžeme vybrat také dinosaury nejstarší, nejmladší, nejrychlejší, nejvíce obrněné, nejrozšířenější nebo třeba nejbizarnější. Právě o nich se dočtete v knize Vladimíra Sochy dinosauři – rekordy a zajímavosti.

• Jak velký byl největší dinosaurus v porovnání s autobusem?
• Kolikrát objemnější bylo největší dinosauří vejce v porovnání se slepičím?
• Jak rychle běhali dinosauří „sprinteři“?
• Kolika let se dinosauři dožívali?
• Kteří dinosauři dokázali přibrat na váze až 55 kilogramů za jediný den?
• Rekordně velká nebo malá jsou také dosud objevená a popsaná dinosauří fosilní vajíčka nebo otisky stop. To vše a mnoho dalšího o extrémech ve světě dinosaurů vám nyní vůbec poprvé takto souhrnně a přehledně nabídne tato kniha.

 Dnes už známe i barvu opeření a texturu kůže některých dinosaurů, základní tvar a velikost jejich vnitřních orgánů, přibližnou délku života a tempo jejich růstu, rychlost metabolismu i pravděpodobnou tělesnou teplotu a spoustu dalších úžasných podrobností, nad kterými by paleontologům minulých generací doslova zůstával rozum stát. V současnosti je popsáno hodně přes tisíc druhů tzv. neptačích dinosaurů, a není tedy od věci vytvořit jakousi jejich Guinnessovu knihu rekordů, abychom mohli obdivovat ty nejzajímavější ze zajímavých. Právě takovou publikací je kniha dinosauři – rekordy a zajímavosti. Všechny v ní uvedené informace se zakládají na pevných faktech, publikovaných v odborných studiích v prestižních vědeckých časopisech.

 Unikátní publikaci doplňují také originální a anatomicky přesné ilustrace výtvarníka a ilustrátora pravěku Vladimíra Rimbaly, které vám představí dinosauří rekordmany jako žádná jiná kniha, která kdy byla přinejmenším v České republice vydána. Už tedy neváhejte a začtěte se do ní – zjistíte, že svět dinosaurů byl ještě více fascinující, než jste si dosud možná mysleli.

Kniha Dinosauři rekordy a zajímavosti je určitě jednou z knih, která by neměla chybět v knihovničkách větších dětí )od 10 let) a teenagerů. Bude je bavit a zároveň jim sdělí spoustu kvalitních a přesných informací.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Dinosauři rekordy a zajímavosti.

Celý sortiment nakladatelství Kazda si můžete prohlédnout zde: knihy z Nakladatelství Kazda

Nakladatelství Modrý slon.

Léto skončilo, máme za sebou začátek školního roku, a s ním po polovině září začíná být sluníčko chladnější, listí se barví, a to je první známka začínajícího podzimu. Kromě barevného listí jsou tu i trochu nepříjemné časté změny počasí – déšť a vítr. Taky se mnohem dřív stmívá. Změny počasí moc ráda nemám, ale to dřívější stmívání mi ani moc nevadí. Je to pro mě známka toho, že se blíží „čtecí období“. V létě na čtení knih moc času a nálady není, od podzimu ale jsou večery pro čtení jako stvořené.

Já čtu moc ráda. Od mala jsem byla milovnice knih, a k lásce ke knihám jsem vedla i svoje děti a dnes už i vnoučata. Už když byly moje děti ve věku, kdy jsem jim nečetla já, ale začínaly číst samy, bylo trochu těžké je ke knihám přivést. Tehdy mi pomohl Harry Potter – díky němu si děti čtení zamilovaly.

U vnuků je to ještě trochu těžší. Žijeme v době plné moderních technologií, které dětem bez námahy přináší zábavu – a tak sledují filmy, poslouchají podcasty, sledují videa, a do čtení se jim moc nechce. Ještě tak, když jim někdo čte – samy ale moc číst nechtějí.

Přesto se mi povedlo vnuky zaujmout a ke čtení přivést.

Čtení je totiž velmi důležité. Podporuje u dětí nejen mentální schopnosti a myšlení, ale i jejich fantazii. Musí se naučit číst písmenko, složit ho do slova, slovo do věty, větu do celku – a ten celek pochopit a představit si ho. Je to velmi důležité pro vývoj dětského myšlení. Je to forma nenásilného vzdělávání.

Proto jsem byla ráda, když jsem objevila nakladatelství Modrý slon s úžasnými pohádkovými (i dobrodružnými) knihami tvořenými na míru každému dítěti.

Každé dítě tak může mít svou vlastní osobní a jedinečnou knížku. Musím říct, že už jen ten nápad se mi moc líbí. Proto jsem vyzkoušela, knihy objednala a musím říct, že jsem udělala opravdu dobře – děti se od knížek nemůžou odtrhnout, opravdu je moc baví.

Vyzkoušela jsem tři typy knížek – pro nejmenšího vnoučka leporelo – přeci jen by klasickou knihu mohl ještě poškodit, protože je hodně malý, pak knihu vhodnou pro děti od tří let a knihu pro nejstaršího vnuka – dobrodružný příběh.

Kniha pro každé dítě je opravdu velmi osobní.

Můžete si sami v procesu objednávky zadat, jak bude dítě oslovováno Zadáte nejen jméno, ale třeba i přezdívku, jakou dítěti doma říkáte – takže třeba Robin, Robča, Vojtík, nebo klidně Piškot, nebo Prcek – je to jen na vás.

Díky těmto oslovením je knížka ještě o něco osobnější a milejší, než kdyby v ní bylo jen klasicky jeho jméno. Kromě jména zadáte do objednávky i místo, kde dítě žije – v tom místě bude i určitá část příběhu. Prostě bezva nápad.

Můžete si nechat do knihy napsat i osobní věnování – třeba já jsem nechala napsat: Tato kniha byla vyrobena jen pro Tebe, Vojto. Od babičky.

Kromě osobního věnování je možno do knihy nechat natisknout i fotku dítěte. Jak říkám, osobnější už kniha nemůže být, a dětem se to moc líbí.

Při samotném objednávání je jen na vás, jakou věkovou kategorii zvolíte – tedy myslím to tak, že si můžete vybrat z různých variant příběhů pro danou věkovou kategorii.

Některé příběhy jsou spíš pro kluky, jiné víc pro holčičky, a některé jsou univerzální. Motivů a příběhů s krásnými ilustracemi je opravdu velký výběr – klobouk dolů před těmi, kdo knihy sepsali, ilustrovali a teď tisknou. Já jsem jimi nadšena. A trochu i dětem závidím, hned bych si nechala nějakou dospěláckou „na míru“ taky vytisknout.

A jaké knihy jsem tedy zvolila?

Leporelo s dinosaury – ti jsou prostě v oblibě každého malého kluka, pro větší děti od tří let knihu se zvířátky Afrika, a pro nejstaršího vnuka dobrodružnou knihu Planetea.

Nebudu vám knihy popisovat úplně podrobně, to ani nejde. Jen tak u každé vám nastíním, o čem je, a jak zhruba vypadá.

Tím, že je každá kniha originál, nikdy nebude stejná.

Když jsem držela v ruce leporelo s dinosaury pro nejmenšího vnuka, skoro se mi chtělo tleskat nadšením. Je to nádherně barevná knížka, s milými ilustracemi, plná nádherných básniček o dinosaurech.

 Od chvíle, co Robin dostal tuhle knížku do ruky, jinou číst skoro nechce. Jsou v ní totiž dinosauři a on. Jen tak pro představu vám sem jednu básničku opíšu, ať máte představu, jak super tahle knížka je.

Nikdo z blízka spatřit nechce

Zuby tuhle pana Rexe.

Má prý strašně silný skus,

Je to Tyrranosaurus.

Běž, Robinku, kousek dál,

Ještě by tě pokousal!

Knížka Afrika je o veselém modrém slůněti a dalších zvířátkách.

Knihu napsala Dagmar Kýlová a ilustrovala Aneta Žabková.

Ilustrace Anety Žabkové mám moc ráda – znám ji už z jiných dětských knížek a časopisů, věděla jsem proto, že se líbí nejen mě, ale i dětem. A vůbec jsem se nemýlila – udělala jsem dobře. Ilustrace jsou nádherné, veselé, hravé.

Příběh samotný je o zvířátcích z Afriky – jsou tu krátké příběhy třeba o žirafě, lvíčkovi, gorile a dalších. Ve všech příbězích samozřejmě figuruje i vaše dítě. Knížka vás vtáhne do děje, je velmi čtivá a hravá. Moc se mi líbí. Jak už jsem zmiňovala, je moc fajn, že v knížce je možno použít různé tvary jména dítěte, působí to velmi mile. Do knížky jsem nechala natisknout věnování i fotku vnuka – pro radost. Bude mít jednou památku.

Pro nejstaršího vnuka jsem vybrala knihu Planetea – je to příběh pro starší děti plný dobrodružství.

Příběh je od Pavla Brycze, ilustrace od Jakuba Tkáče.

 Je fajn, že příběh je dobrodružný, s nádechem fantasy, psaný už pro větší děti. Je v něm dobrodružství, napětí i vtip. Moc se mi líbí i to, že kromě jména dítěte můžete do knihy nechat vložit i jména kamarádů -příběh je tím ještě zajímavější a důvěrnější.

 Ilustrace jsou uzpůsobeny tomu, aby zaujaly větší děti – a musím říct, že se opravdu povedly.

 Na výběr je samozřejmě opět spousta možných druhů knih a v nich příběhů, záchrana planety se mi ale pro vnuka líbila asi nejvíc. Záleží na vás, jakou variantu knihy vyberete – vy přeci jen znáte svoje děti nejlépe.

Z těchto osobních knížek na míru jsem velmi nadšená, a velmi je doporučuji. Výsledný efekt daleko předčil moje očekávání. Vůbec jsem nečekala, že vnuky budou ty knížky tak bavit. Asi jsem je tak nadšené u knih zatím neviděla. Jsem tak nadšená, že o knihách mohu mluvit jen v superlativech.

Samotný proces objednávání knížek vůbec není složitý, a zvládne ho úplně každý.

Na stránce si vyberete věkovou skupinu dětí – leporela, 3+, 4+, 5+, 6+, 7+, 8+, 10+ a 11+.

Po kliknutí na danou věkovou kategorii se vám otevře nabídka jednotlivých titulů, a vy si vyberete motiv knihy, jaký se vám pro vaše dítě nejvíc líbí.

Pak už vás objednávka navádí krok po kroku velmi srozumitelně – zadáte jméno a příjmení, jak chcete dítě v knize oslovovat a místo, kde dítě žije a které se v příběhu ukáže.

 Nakonec už jen zadáte objednávku a těšíte se na knížku. Je to jednoduché, a přitom to udělá tolik radosti.

Pokud byste plánovali už dárky na vánoce – myslete na to, že vytisknout knížku nějakou chvilku trvá, že to není do druhého dne. Když se vám nechce vybírat téma, zvolte prostě knížku Kouzelné vánoce, ve které si vaše děti užijí vlastní kouzelný vánoční příběh.

U nás pod stromečkem určitě osobní knihy chybět nebudou. Jsou totiž nádherné a milé.

 Osobní dárky dávám moc ráda – jsou to takové dárky na míru.

Přesně takové dárky jsou knížky z Nakladatelství Modrý slon. Vím, že to opakuji už po několikáté, ale já mám z knížek takovou radost, že ji chci předat dál.

Moc mě potěšilo, když jsem viděla tu radost a štěstí, když si vnuci v knížkách četli o sobě (tedy tomu malému jsem četla samozřejmě já).

 Přesně o tom by knížky měly být – o radosti, štěstí, fantazii, ale trochu i o nenásilném vzdělávání.

Pokud se vám tenhle nápad na osobní knížku líbí, nechte svým dětem nějakou vyrobit. V nakladatelství Modrý slon najdete spoustu titulů připravených k vytištění pro vaše děti.

Pokud si chcete nějakou knížku vybrat, nebo si prohlédnout nabídku, klikněte zde: nakladatelství Modrý slon

Mravenci – život lesního společenství.

S mravencem se v životě setkal každý z nás. Všichni víme, že je jich spousta druhů, že jsou malí, hodně pracovití, a když je máme v domě, nebo ve spíži, není to nic příjemného. To je asi tak v kostce všechno, co o nich běžně víme.

Já mravence pozorovala ráda už jako malá holka. Tedy hlavně ty „malé černé“.

Líbilo se mi, jak nosí vajíčka na zádech, dělali jsme jim z písku cestičky, a kladli jim do cesty stébla –pozorovali jsme jak rychle a snadno překážky překonají.

Setkání s rezavými mravenci už tak milé nebylo, pamatovala jsem si ho na dlouho. Vůbec jsem netušila, když jsem si sedala na trávu, že tam mají ty potvůrky mraveniště - poštípali mě, a nic příjemného to nebylo.

Setkání s velkými – lesními mravenci mi ukázalo, že mravenci nejsou tak bezbranní, jak jsem si myslela. Jednou jsme šli s tatínkem do lesa a narazili cestou na velké lesní mraveniště. Protože tatínek, jako syn hajného, vyrostl v lese, věděl o mravencích spoustu zajímavostí. Jedna z nich mi utkvěla v hlavě napořád. Tatínek přišel k mraveništi, lehce otevřenou dlaní plácl na mraveniště a hned ucukl. Byla to vteřina. Pak nám dal přičichnout k dlani. Během té chvilky měl na ruce spoustu kyseliny mravenčí, a přičichnutí nám pěkně pročistilo dutiny. Od té doby vím, že mravenec není bezbranný tvoreček.

O mravencích se můžete dozvědět spoustu informací v publikaci Mravenci – život lesního společenství z nakladatelství Kazda.

Knihu napsal Armin Schieb, a přečetla jsem ji jedním dechem.

Je to nádherná publikace pro děti a mládež od 10 let, s chutí si ji ale určitě přečte a prohlédne i dospělý. V knize je velmi poutavě popsán život mravenčího společenství, a je v ní i spousta zajímavých obrázků a fotografií.

Knížku jsem vybrala pro vnuka k vánocům, a věřím, že ho bude bavit stejně, jako mě (nevydržela jsem, a přečetla si ji hned, jakmile jsem ji přinesla domů).

Popis knihy:

Mravenci patří k nejpozoruhodnějším živočichům. Při pohledu do mraveniště nás nepřestává udivovat dokonalá organizace jejich společenství a v širších souvislostech i jejich nezanedbatelný vliv na životní prostředí. Soužití mravenců a jejich fascinující schopnost vzájemně komunikovat inspirovaly Armina Schieba k neobvyklému projektu: v digitálně modelovaných hyperrealistických 3D ilustracích nám ve své knize poskytuje pozoruhodný vhled do života mravenců lesních.

Koncepce knihy umožňuje vnímat anatomii, biologii, životní cyklus mravenců i sociální strukturu a komunikaci uvnitř mravenčí kolonie mnohem intenzivněji než při reálném pozorování mraveniště pouhým okem. Dokonalé 3D makro ilustrace vizualizují s překvapivou přesností i ty nejmenší detaily mravenčího mikrosvěta. V kombinaci s odbornými popisy jsou zdrojem k získání komplexních znalostí.

Tato netradiční vědecká expedice do světa mravenců je díky jedinečnému zpracování bohatá na informace, ale její absolvování se pro vás rovněž stane objevným zážitkem.

Autora knihy mravenci zaujali díky mnohavrstevnému společenskému životu, spolupráci při řešení komplexních úloh a v neposlední řadě díky vzájemnému výměnnému vztahu s okolním světem. Práce Armina Schieba měla nejprve obsahovat téma kolektivní inteligence. Při rešerši v jednom výtisku National Geographic však objevil fotoreportáž o armádách jihoamerických nájezdných mravenců, kde byli mravenci znázorněni z absolutní blízkosti při sociálních činnostech. Tato reportáž ho natolik zaujala, že se rozhodl na mravencích ilustrovat kolektivní inteligenci. Jako druh si zvolil mravence lesní. Tyto mravence mohl sledovat přímo v jejich přirozeném prostředí a přitom si pořídit vlastní názorný materiál.

Na základě vlastních skic, autorských i posbíraných fotografií a vědeckých nákresů zhotovil Armin Schieb digitální 3D modely mraveniště a další obrazové motivy. Nakonec modely v počítači naaranžoval do scenérií a díky realistickému prosvícení jim propůjčil dokonalou scénickou atmosféru. Při vzniku knihy pro něj bylo zcela zásadní znázornit mravence a jejich okolí věrohodně, hlavním cílem knihy totiž je, aby se čtenář s těmito nenápadnými a podivuhodnými obyvateli naší přírody seznámil. Pro Armina Schieba je velice důležité, aby byli mravenci vnímáni jako živočichové, proto se zcela vědomě vyhýbá jakémukoli hrozivému vyobrazení. Přál by si, aby úspěch knihy přispěl k tomu, že se u veřejnosti probudí zájem o mravence a respekt vůči nim a že budou vnímáni jako živí tvorové, kteří si zaslouží naši ochranu.

Knihu vydalo nakladatelství Kazda, a prohlédnout, nebo koupit si ji můžete po kliknutí zde: Mravenci – život lesního společenství

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Konec plýtvání jídlem.

Když jsem v období kolem vánoc vynášela odpadky, bylo mi dost smutno z toho, kolik jsem viděla v kontejnerech vyhozeného jídla. Ať už to bylo pečivo, nebo různé kuchyňské zbytky. Dokonce jsem tam viděla kupu řízků, cukroví a podobně. Obvykle do kontejneru nekoukám – vyhodím odpadky a jdu. Tohle vyhozené jídlo ale leželo navrchu, a nešlo si nevšimnout.

Proto jsem o tom přemýšlela a zjistila, kolik věcí doma vyhodíme zbytečně. Myslím tím potravin, ale i nedojedeného jídla, pečiva a podobně.

Já jsem si těchto věcí začala všímat mnohem víc po přečtení knihy z nakladatelství Kazda – je to kniha Konec plýtvání jídlem.

Knížka je plná inspirace. Ať už na recepty ze zbytků – třeba rýžové placičky jsou super, nebo na recepty, jak využít třeba chleba beze zbytku, jak uchovávat potraviny co nejlépe, a jak v kuchyni i mimo ni zužitkovat potraviny. Některé věci mne překvapily, jiné potěšily, ale hlavně recepty mne inspirovaly.

Žijeme v době, kdy je všechno drahé, spousta rodin obrací doslova a do písmene každou korunu. Proto je fajn zjistit, kolik peněz nám utíká z kapsy úplně zbytečně. Často vyhodíme věci, které jdou ještě nějakým způsobem zužitkovat a využít. Kromě toho, že ušetříme peníze, budeme mít i lepší pocit ze sebe samých.

Kniha konec plýtvání jídlem mě baví, a často do ní koukám, a hledám nápady a rady, jak využít zbytky v kuchyni. V knize najdete více než 333 udržitelných receptů a nápadů, jak beze zbytku zužitkovat potraviny.

JAK MÉNĚ PLÝTVAT POTRAVINAMI

Plýtvání se týká nás všech – a my všichni s tím můžeme něco dělat! Než se potraviny dostanou na náš stůl, zmizí v odpadcích průměrně jedna třetina z nich, z toho přibližně polovinu vyhodíme doma. Prostřednictvím této knihy vám chceme ukázat, jak každý z nás může plýtvání omezit, tím chránit životní prostředí a také ušetřit.

Přínos pro životní prostředí: Pokud opravdu přestaneme zbytečně plýtvat, bude potřeba mnohem méně zemědělských ploch, hnojiv, pesticidů a pastvin a do ovzduší se také bude dostávat méně skleníkových plynů, což v důsledku bude mít příznivý dopad na přírodu.

Přínos pro rodinný rozpočet: Ten, kdo toho tolik nevyhazuje a snaží se potraviny zužitkovat, méně nakupuje, a tím výrazně ušetří.

Přínos pro vás: Ze správného skladování potravin a zpracovávání zbytků budete mít radost, protože se naučíte vařit i z neobvyklých částí rostlin, které ovšem mnohdy obsahují spoustu živin.

Přibližně jedna třetina všech vyprodukovaných potravin skončí v odpadcích – kvůli tomu je potřeba o 50 procent více zemědělských ploch a spotřebuje se o 50 procent více hnojiv, pesticidů a energie, než by bylo potřeba k nasycení všech lidí.

My všichni s tím můžeme něco dělat. Prostřednictvím této knihy vám chceme ukázat, jak můžete jednoduše méně plýtvat jídlem a nápaditě zpracovávat i to, co byste jinak spíše vyhodili. V této knize jsme shromáždili ty nejlepší nápady, které se týkají plánování nákupů, správného skladování a uchovávání potravin, ale i toho, jak tyto „zbytky“ lze nápaditě zpracovávat.

„Nechte se inspirovat, ať je váš život o něco zelenější!” - Tým portálu smarticular.net

Autor:

• Smarticular.net - Od roku 2014 zveřejňuje tento berlínský portál návody a tipy na jednoduchý a udržitelný život. Namísto pouhého poukazování na problémy, představuje denně nová řešení, recepty a alternativy, díky nimž může být život o něco jednodušší a ekologičtější. Návody a různá řešení se neustále vyvíjejí i díky nesčetným věrným příznivcům, kteří je sami zkoušejí a přinášejí své vlastní zkušenosti.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Konec plýtvání jídlem.

Celý sortiment nakladatelství si prohlédněte zde: Nakladatelství Kazda

Lahůdky v krmítku.

I když už všichni toužebně vyhlížíme jaro, venku je teď největší zima, jakou jsme letos zažili.

My, lidé se můžeme teple obléci, a před zimou se schovat-a taky si krásně zatopíme. Zvířata a ptáci tuhle možnost nemají. Proto je třeba v zimě jim přilepšit alespoň něčím na zub, nebo do zobáčku.

Všechno má ale svoje pravidla, a tak je tomu i s krmením. Například u ptáčků. Je potřeba přemýšlet, co ptáčkům do krmítek nasypeme. Ne každé krmení je pro ně vhodné. Pamatuji se třeba, že jako malá jsem často vídala v krmítkách staré pečivo. To ale v konečném důsledku ptákům víc uškodí, než pomůže. Než špatné krmení, to raději nic. I krmítka a krmení ptáků mají svoje specifika. Ptáci si vybírají krmítka podle druhu – potřebují se cítit bezpečně, když se jdou nazobat.

Pokud vám ptáčci a příroda nejsou lhostejní, doporučuji vám přečíst si knihu Lahůdky v krmítku od Katrin a Franka Heckerových, z nakladatelství Kazda.

V knížce najdete všechny potřebné informace o krmení ptáků. Najdete tu všechny možné druhy krmítek a závěsných systémů na krmení, a dozvíte se, který typ je pro který druh ptáků nejvhodnější.

Můžete si tak s dětmi vyrobit krmítko, nebo závěsný systém sami. Děti výroba krmítek bude určitě bavit. A když si krmítko s vámi vyrobí, budou s velkou radostí i chodit krmit ptáčky.

Někdy ptákům chvíli trvá, než si najdou to svoje krmítko, a začnou do něj létat. Když už ho ale najdou, budou do něj pak létat celý rok, a naučí na něj létat i svoje mladé. Takový pohled na krmítko plné různých druhů ptáčků je pak úžasný. Pozorovat ptáky je zábavné, a velmi uklidňující. Jsou roztomilí a za krmení nás odmění zpěvem.

Pokud se vám nechce vyrábět krmení, můžete spoustu krmných směsí a lojových koulí koupit v obchodě. Pokud jste ale tvořiví, nebo hledáte tip na zábavu s dětmi na dlouhá zimní odpoledne- zkuste si sami krmení pro ptáčky namíchat a vyrobit.

V knize Lahůdky v krmítku najdete spoustu tipů na správné krmení ptáků. Krmení, které jim dodá energii na přežití mrazivé zimy.

Najdete tu samozřejmě tipy i na letní krmení ptáčků. Pokud si myslíte, že je ptáčky třeba přikrmovat jen v zimě, je to omyl. My, lidé přírodu tak trochu devastujeme, a je třeba ptákům vynahradit, že je připravujeme o jejich zdroje potravy.

Právě při letním krmení si užijete nejvíc radosti při sledování ptáčků v krmítku – je tu spousta druhů ptáčků, kteří tu přezimovali, ale ti těch, co se vrátili z teplých krajin. Ptačího zpěv je pak radost poslouchat.

Kniha Lahůdky v krmítku je zajímavá, čtivá a plná užitečných informací. Informací, jak krmit 15 nejběžnějších druhů ptáků.

Každý milovník přírody v knize najde inspiraci, jak být prospěšný a krmit ptáky tak, aby jim to prospívalo.

Určitě doporučuji k přečtení. A jak už jsem zmiňovala – vyrobit krmítko a krmit ptáčky moc baví děti –tak to s nimi vyzkoušejte.

Knihu najdete po kliknutí zde: Lahůdky v krmítku

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Vyvýšené záhony na balkoně

Konečně to vypadá, že venku začne jaro. Jako člověk z paneláku jsem vždycky záviděla lidem se zahrádkou, kteří na jaře začali připravovat záhonky na domácí zeleninu, ale i na květiny.

Já jsem zkoušela na balkoně pěstovat spoustu věcí – i jahody, nebo rajčata. Nakonec jsem zůstala u feferonek. Úroda na mém balkonu byla špatná.

Proto mě na první pohled zaujal titul knihy z Nakladatelství Kazda – Vyvýšené záhony na balkoně od autorky Lisy – Marie Trauerové.

Už při prvním prolistování jsem zjistila, že to, jak jsem pěstovala já rajčata a další plodiny na balkoně, bylo úplně špatně. Každá plodina vyžaduje něco jiného. Jiný způsob pěstování a jiné podmínky.

Díky těmhle vyvýšeným záhonům můžu mít na balkoně svou vlastní malou zahrádku s bohatou úrodou. Stačí jen inspirovat se knihou a dodržovat určitá pravidla při pěstování.

Je potřeba si rozmyslet, jaký typ balkonu máte – jestli slunečný, nebo ve stínu. V téhle knize najdete přehledně a srozumitelně vypsané typy plodin vhodných pro váš balkon. Pro každý balkon najdete vhodné plodiny. Některé se i doplňují, proto v jednom záhonku můžete mít víc plodin. Nevěděla jsem třeba vůbec, že jahody a česnek se doplňují a mohu je pěstovat společně.

Vyvýšené záhonky si můžete vyrobit sami  - třeba z europalet vertikální, nebo truhlíky nad sebou, případně třeba bedýnka – různé typy záhonů najdete hned na začátku knížky.

Dalším krokem je pak osázení. Tady už se dozvíte jakou zeminu a substrát použít pro rostliny v daném záhonku. Naučíte se jak si pořídit vlastní sazeničky, jak získat nové rostliny z řízků a odnoží, nebo si prohlédnete vzorové tipy záhonů.

Jak  už jsem psala – pro každý typ balkonu jsou potřeba jiné  druhy rostlin, pro každý balkon ale najdete vhodné rostliny.

Já už vím, proč se mým záhonkům nedařilo – volila jsem špatné druhy rostlin.

Jaké rostliny lze pěstovat na balkoně na vyvýšených záhoncích? Snad všechny, na které si vzpomenete – plodovou zeleninu, cibulovou zeleninu, listovou zeleninu i tu s košťály, kořenovou zeleninu a kukuřici, saláty, bylinky, dokonce i ovoce a květiny.

Některé rostliny jsou vhodné do osazení v jednom záhonku – máte tedy možnost pěstovat více druhů najednou. I o tom se v knize dočtete.

Naučíte se hnojit, zalévat, i zbavit se škůdců.

Výsledek bude bohatá balkonová úroda. Jak já už se na to těším. Zatím jsem dočetla knihu a jsem ve fázi příprav a dohadování s manželem.

Potřebuji, aby mi vyrobil takové záhonky, jaké jsou vhodné pro můj balkon. Taky se dohodneme na vhodné skladbě bylinek, ovoce a zeleniny.

V začátku to bude dost práce, ale doufám, že tentokrát už mi bohatá úroda bude odměnou za péči o záhonky.

Díky knize Vyvýšené záhony na balkoně už vím jak na to.

Kniha je totiž skvěle zpracovaná, projdete si od začátku krok za krokem přípravou i samotným pěstováním.  Pokud tedy bydlíte v paneláku, a máte balkon, určitě vyzkoušejte vlastní vyvýšený záhon.

Odměnou vám bude domácí sklizeň ovoce, zeleniny, nebo bylinek. Tak s chutí do toho.

Knihu si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Vyvýšené záhony na balkoně

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Kavárna na konci světa. Příběh o smyslu života.

Tahle malá knížka z nakladatelství Kazda by neměla chybět v žádné knihovně. Přečíst bychom si ji měli všichni. Občas totiž nezaškodí zamyslet se nad tím, jestli žijeme tak, abychom si život opravdu užívali.

Vůbec se nedivím, že tahle kniha se stala bestsellerem po celém světě, a byla přeložena do 43 jazyků. Bavila mě od začátku do konce.

Autor knihy: John Strelecky

Kniha sama o sobě je tenká ( 120 stran), přečtete ji velmi rychle, a jedním dechem. Doporučuji o knize chvilku přemýšlet a pak si ji přečíst ještě jednou – a pořádně, abyste si plně uvědomili, k čemu kniha nabádá. A hlavně zamyslet se nad tím, co jste si přečetli.

Je to totiž kniha o osobním rozvoji. O tom, abychom si uvědomili, jak žijeme. Že je třeba žít každý okamžik naplno. Nečekat, až jednou…

 Je fajn si vysnít, že jednou v důchodu se budu mít fajn, budu dělat tamto, nebo ono. Lepší je k těm snům vykročit hned a užívat si přítomnost. Zamyslet se nad tím, jaký život žijeme, jaký jsme vždycky chtěli žít, a jaký život si představujeme do budoucna.

Kniha vám nedá samozřejmě žádný návod na život. Jen nás přiměje k zamyšlení nad tím, jaký život žijeme a můžeme žít. Občas to prostě chce zastavit se a zapřemýšlet.

Knížku si můžete prohlédnout, přečíst ukázku, nebo koupit v nakladatelství Kazda po kliknutí zde: Kavárna na konci světa. Příběh o smyslu života

Anotace: Reklamní manažer John se cestou na dovolenou, kde chce uniknout frustraci z práce, účtů a do jisté míry i života obecně, ocitne v malé kavárně uprostřed ničeho – chce si tam odpočinout a dát si v klidu něco k jídlu. Na zadní straně jídelního lístku ho ale zarazí tři neobvyklé otázky:
Proč jste tady?
Bojíte se smrti?
Cítíte se naplnění?

Cesta na vytouženou dovolenou se stává exkurzí do vlastního nitra a hledáním východiska z koloběhu života a pocitu ztráty kontroly nad svým osudem.
Jednoduchý příběh, který dokáže změnit život každému, kdo se v něm snaží najít své místo.

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Příručka k pozorování ptáků (Leander Khil)

Odmala moc ráda pozoruji ptáčky.  Už jako malá holka jsem ráda sledovala vrabce, když chodili krást slepicím zrní. Líbilo se mi, jak chytře si pro zrníčko přiletí, jak se popelí vedle nádoby se zrním, jak poskakují, a „čimčarají“. Babička ale moji vášeň nepodporovala, a vrabčáky vyháněla.

Proto jsem začala na zadní části zahrady pozorovat ptáčky v krmítku. Tatínek mi vyrobil krmítko pro ptáky a navěsili jsme lojové koule na strom. Moc se mi líbily hlavně sýkorky modřinky a sýkorky koňadry. Mají krásnou barvu. Přestože jsem byla neposeda, u krmítka jsem vydržela sedět a pozorovat celkem dlouho.

Záliba v pozorování ptáčků mi vydržela i v dospělosti. Líbí se mi. Poslední objev je stračí hnízdo na stromě za naším domem. Straky jsou krásné a chytré.

Dcera má papoušky a andulky, takže na návštěvě u ní pozoruji, jak poletují, a mám radost. I při návštěvě prodejny s potřebami pro zvířata často končím před klecemi s papoušky. Bohužel mám na peří alergii, proto je nemůžu mít doma. O to raději je ale pozoruji, když mám příležitost.

Ve vyjmenovávání ptáčků, kteří se mi líbí, bych mohla pokračovat dlouho. Ptáci se mi prostě líbí všichni. Ti v přírodě, i ti, které chováme doma.

Proto jsem byla moc ráda, když jsem objevila v mém oblíbeném nakladatelství Kazda knihu, která na českém trhu nemá konkurenci.

Je to nádherná publikace Příručka k pozorování ptáků (Leander Khil) – podtitul: Vybavení, postupy,příprava,praxe.

Leander Khil je nadšený ornitolog, který rád pozoruje zvířata a přírodu. Svými snímky dokáže nadchnout, a k tomu umí srozumitelně vysvětlit potřebné souvislosti.

V téhle knížce najdete úplně všechno. Je jedno, kolik vám je let, jestli jste odborník, nebo jestli ptáčky moc neznáte, ale prostě se vám líbí.

Našla jsem v téhle knížce opravdu všechno možné. Jsou tu rady, které jsou potřeba – dozvíte se třeba, jak pozorovat ptáky, aniž byste je vyplašili.

Najdete tu víc než 260 ptačích druhů na 650 barevných fotografiích a 400 ilustracích.

Podle těchto fotografií si snadno určíte, jakého ptáčka jste zahlédli a pozorovali. I když se v ptácích nevyznáte, podle fotek je poznáte. Při příštím pozorování už budete vědět.

Já taky nejsem velký odborník, poznám jen základní druhy ptáků. Proto když jsem venku a nějakého ptáčka vidím, doma si ho vyhledám v knize, a přečtu si o něm víc. Je fajn vědět, kterého ptáčka zrovna vidíte.

V publikaci najdete kromě fotografií a popisů i spoustu zajímavých informací. Třeba jaký si pořídit dalekohled, když už jste v pozorování zběhlejší. Dozvíte se, jak ptáčky  vyfotit. Jak použít na focení klasický fotoaparát, i jak fotit ptáky mobilem. Důležité je i to, že při focení nesmíte ptáka vyplašit – i tohle se naučíte.

Knížka je opravdu plná zajímavostí, popisů, fotek a dobrých rad.

Pokud máte děti, a chodíte s nimi rádi na procházky do přírody, tuhle knížku oceníte.

Děti nadšeně budou hledat informace o ptáčcích spolu s vámi. Na procházkách pak budou samy umět určit, jakého ptáčka kolem sebe vidí poletovat.

Takže i když nejste zrovna ornitolog, ale jen máte rádi přírodu, v téhle knize najdete spoustu inspirace.

Alespoň já to tak mám. Knížka se mi líbí. Je jedinečná a velmi krásná. Trávím u ní spoustu volných chvil. Jako první jsem si samozřejmě hledala informace o vrabcích a sýkorkách. Překvapí vás, kolik druhů a typů sýkorek je, a jak jsou krásné.

Když už v knize budete listovat, sami si najednou uvědomíte, kolik ptáčků kolem nás poletuje, a my je v tom chvatu nevnímáme.

Až když je vidíte na obrázku, uvědomíte si, že kolem nás běžně poletují ptáci – a že jich tedy je – poštolky, káňata, vrabci, sýkorky, holubi a hrdličky, straky a vrány, vlaštovky a jiřičky – výčet by byl opravdu dlouhý.

 Při pozorování si uvědomíte, že ptáci vydávají zvuky, které tak nějak vnímáme jedním uchem, ale nezařadíme si zvuk k danému ptáčkovi. Já jsem třeba pozorovala skřivánka, a uvědomila jsem si, že vlastně ten jeho zpěv důvěrně znám už z dětství z procházek s babičkou. Jen jsem nevěděla, že to zpívá skřivan.

Příručka k pozorování ptáků udělá radost každému milovníkovi přírody. Doporučuji ji celým srdcem –je nádherná.

Pokud si chcete příručku prohlédnout, nebo koupit, můžete si ji exkluzivně pořídit pouze na eshopu nakladatelství Kazda.

Knihu najdete po kliknutí zde: Příručka k pozorování ptáků

Celý sortiment nakladatelství najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda

Láska ve špičce italské boty.

Kniha autorky Blanky Malé Láska ve špičce italské boty z Nakladatelství Kazda je knížka, kterou přečtete jedním dechem. Stejně jako já.

Tahle knížka mě zaujala okamžitě obálkou, ze které pohoda vyzařuje na první pohled. Hned jsem si představila Itálii se spoustou zmrzliny, pizzy a srdečných Italů. A to jsem ještě netušila, co mě čeká uvnitř knihy.

Po přečtení anotace mne zaujalo to, že autorka je stejně stará jako já. Měla jsem tedy tak trochu pocit, jako bych četla knihu o sobě.

Autorce se moc nevydařil život ani vztahy.

 Sice měla fajn práci, ale soukromý partnerský život se prostě nepovedl. Tři manželství, a šťastná nebyla nakonec ani v jednom.

O to víc jsem obdivovala, že sebrala odvahu, opustila to, co nefunguje, udělala tlustou čáru a začala znova. Znova se vším všudy, tedy i se vztahem. Vztahem s mladším 36 - letým mužem Agostinem.

Jasně, řešili spoustu otázek, jako jestli má tak nesourodý vztah šanci, jestli ji přijme jeho rodina, ale i tak choulostivé téma, jako když je vztah starší ženy s mladším mužem, on nebude mít vlastní děti. Onen Ital se ale projevil jako nejen charismatický a romantický, ale i velmi milující a dospělý muž- prostě láska vyhrála.

 Jenže jen láska nikdy nestačí a tak se autorka dostala do spousty situací, které v knize popisuje. A musím říct, že skvěle.

Opravdu jsem měla pocit, jako bych vstoupila do knihy a žila ten příběh s autorkou.

Autorka prostě dokázala sebrat síly, a život si začít užívat. Odjela na dovolenou do Kalábrie, tam v kostele Tropee napsala na lístek svoje přání. Její přání se začala pomalu a postupně plnit.

Kniha je psaná lehce, s humorem, takže je to super čtení na dovolenou. I když tedy já ji měla přečtenou během tří dnů. Na konci jsem litovala, že kniha končí – četla bych dál, a s radostí. Doufám, že autorka napíše ještě nějaké pokračování, protože to bych si přečetla s chutí.

V téhle knize s autorkou prožijete krásné dny ve slunečné Itálii. Budete poznávat lidi, přírodu, užijete si prostě nádherné slunečné dny plné vůní moře a pohody na mysu Capo Vaticano v Kalábrii – tedy v pomyslné špičce italské boty – na pobřeží Bohů.

Jedná se o skutečný příběh, takže všechny dobré, i ty špatné věci tak nějak podvědomě s autorkou budete prožívat i vy. Často jsem se v knize zastavila, a představila si v danou chvíli sebe na autorčině místě. Dokázala a zvládla bych to samé, co ona? Zkuste to taky. Tohle čtení vás bude bavit, a udělá vám určitě radost.

Knihu si můžete koupit po kliknutí zde: Láska ve špičce italské boty

Celý sortiment nakladatelství si můžete prohlédnout zde: Nakladatelství Kazda.

Kamarádi z Medového lesa.

Blíží se konec prázdnin.  S ním i konec odpočinku, děti začnou chodit do školky a do školy. 

Je fajn poslední dny prázdnin se staršími dětmi pocvičit trochu čtení. Ono se přes prázdniny na dětské čtení trochu pozapomíná, a dětem pak dělá potíže se ve škole na písmenka soustředit. Je důležité vybrat nějakou prima knížku, a nechat děti každý den chvíli číst nahlas, aby si zase trošku čtení pocvičily, a měly ve škole pohodu.

Jak už jsem zmínila, je ke čtení potřeba vybrat knížku, která děti bude bavit. Bavit je příběhem, ale i ilustracemi. Ty jsou hodně důležité, protože děti ovlivní při představě postav v knížce.

Já mám moc ráda knížky pro děti z nakladatelství Kazda.

Knížky jsou o přírodě, vycházejí ze skutečného života, a jsou tak dětem blízké. Knížky jsou takovým milým příběhem – jsou z prostředí, které děti znají, ale je v nich i kus pohádky, protože kamarády, kteří dětem pomáhají zvládnout různé situace, jsou zvířátka.

Jako první jsme s vnoučkem četli Kamarádi z Medového lesa – Jak zahnat stesk.

Vnouček totiž půjde do školky, a v téhle knížce se píše o malém Davídkovi, kterému se do školky nechce. Půjde tam totiž poprvé, a bojí se, že se mu bude stýskat po mamince.

Nejdřív jsme s vnoučkem prohlédli obrázky v knížce, abychom věděli, jaká zvířátka v příběhu budou, a také aby se v příběhu lépe orientoval.

Malý David se do školky netěší, a stýská se mu. A tak mu zvířátka pomohou.

Divoké prasátko Chrochtík – je mazané a neustále hledá dobrodružství, a jeho maminka ho pořád hledá. Chrochtík umí všechny rozesmát.

Laňka Daňka je opatrná a neustále si dělá starosti, je moudrá a umí poznat, jakou má kdo náladu a pocit.

Lišák Míša- je zvědavý, a do všeho strká nos, je skvělý kamarád a má čuch na kamarádství.

Mývalka Makovička se ráda o všechny stará, pečuje o čistotu a každou chvíli radostně tleská. Svoje jméno má podle kytičky vlčího máku ve vláskách.

Tahle zvířecí parta vyrobí lesní kalendář, ve kterém se každou půlhodinku objeví malý dárek, aby Davídek a děti měli radost a nebylo jim ve školce smutno. Kde je tahle parta zvířátek, tam je všem fajn. I Davídkovi a ostatním dětem je prima. Pochopí, že ve školce může být legrace, a spousta kamarádů.

Tahle knížka je fajn pro všechny malé děti, které půjdou do školky.

Knížku si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Kamarádi z Medového lesa – Jak zahnat stesk

Druhá knížka je: Kamarádi z Medového lesa – Králíčci v ohrožení.

I tady jsou hlavní hrdinové zvířátka mývalka Makovička, divoké prasátko Chrochtík, lišák Míša a laňka Daňka.

Tentokrát je příběh o neposlušné holčičce Pavle. Ta se vydá do lesa za dobrodružstvím, a najde dva králíčky, kterým hrozí nebezpečí.

Děti z lesní školky jsou na výlet a malá neposlušná Pavla strká klackem do mraveniště. Mravenci se rozlezou a vlezou jí i do kalhot. Pavlu to štípe a pálí, a tak ji zvířátka dovedou k potoku, aby se zbavila mravenců.

Při této výpravě pomohou malým ohroženým králíčkům.

Děti u téhle knížky pochopí, že nesmí ubližovat zvířátkům, ani těm, která jsou malá a nemohou se bránit. Třeba mravencům. Ti se ale, ač to tak nevypadá, bránit umí. Také se děti naučí, že když je potřeba, podle svých sil by měly umět pomoc slabším. A hlavně - že poslouchat se musí. Knížka je plná poučení,ale i veselých chvilek, kdy jsme se s vnukem hodně smáli.

Knížku si můžete prohlédnout, nebo koupit po kliknutí zde: Kamarádi z Medového lesa – Králíčci v ohrožení

Třetí knížkou, kterou jsem vybrala, je Kamarádi z Medového lesa – Pojďte s námi hledat poklad.

I v této knížce najdou děti své oblíbené zvířecí kamarády. Jsou to mývalka Makovička, divoké prasátko Chrochtík, lišák Míša a laňka Daňka.

U nás se velmi osvědčilo to, že v knížkách vystupují stejná zvířátka. Vnouček už je z předchozích příběhů dobře zná, a všechna dobrodružství hodně prožívá.  To, že se zvířátka nemění, mu pomáhá soustředit se na příběh, a cítí se příjemně.

Tentokrát je příběh o hledání pokladu. V lese už dlouho prší. Zvířátka se ve své skrýši nudí (jako děti, když prší), a nakreslí si proto mapu pokladu. Mapu ale najdou děti z blízké lesní školky a hned chtějí poklad hledat. Zvířátka pro děti poklad seženou, a začne velké dobrodružné hledání pokladu. Děti ani zvířátka přitom netuší, že to, co je pro někoho harampádí, může mít pro někoho velkou hodnotu. Děti se tady učí hravou formou o tom, co je přátelství, spolupráce, a že nemají nic kolem sebe ničit. Že i to, co jim připadá obyčejné, může být pro někoho cenné, a může tu věc mít velmi rád.

Knížku si můžete prohlédnout, nebo koupit zde: Kamarádi z Medového lesa – Pojďte s námi hledat poklad

Všechny tři knížky jsou báječné, a skvěle čtivě napsané. Vnuk se u knížek neskutečně baví. Často se zastavíme u ilustrace, a ještě si o zvířátkách i postavách z knížky povídáme, a doplňujeme si příběh vlastním vyprávěním podle obrázků. Obrázky jsou nádherné, roztomilé, a líbí se dětem, ale i mě, jako dospělé.

Tyhle knížky se prostě opravdu povedly. Připravují děti na různé situace, které mohou zažít, a zároveň je příběhem a prostředím učí lásce k přírodě. Láska k přírodě je v každé z těchto knížek cítit na každé stránce. Jsou to knížky milé a krásné. Moc nás doma baví.

A jestli můžu doporučit, vyzkoušejte i audioknihy. Každá z těchto knížek má i verzi audioknihy. Pokud mají vaše děti rády poslech audioknih, tyhle je budou opravdu bavit. Jsou nádherně načtené paní Molavcovou, takže opravdu paráda!

Pro menší děti perfektní jako poslech příběhu před spaním. Pro ty starší děti jsou tyto knížky skvělé k procvičování četby. Písmenka jsou větší, takže se dětem dobře čtou.

Les a přírodu miluji, a vedu k lásce k přírodě i svoje vnoučata. Tyto knížky jsou plné lásky k přírodě, příběhy jsou milé, vtipné, i poučné. Ideální čtení pro malé čtenáře.

Autorkou všech těchto knížek je Andrea Schütze

Překladatel je Dagmar Heeg

Pokud si chcete prohlédnout i další knihy pro děti a dospělé, klikněte zde: Knihy z Nakladatelství Kazda.

Udělej to jako racek. Vy… se na to! Podtitul Jak jsem (téměř) přestala být milá.

autor: Lea Blumenthalová

Když se mi kniha z nakladatelství Kazda s názvem Udělej to jako racek. Vy… se na to! s podtitulem Jak jsem (téměř) přestala být milá, dostala do ruky, měla jsem radost.

První dojem byl úsměv po přečtení názvu, druhý zvědavost. Titul mě tak navnadil, že jsem si přečetla anotaci. To jsem začala být zvědavá ještě víc. Autorka mi doslova mluví z duše.

Mám pocit, jako by ta kniha byla psaná o mě a pro mě. Strašně ráda žiju v harmonii, a nesnáším konflikty. Postupem času jsem se dostala do fáze, kdy jsem raději mlčela, jen abych nenaštvala někoho kolem sebe, a nedostala se do konfliktu. Jenže jakmile pořád ustupujete, začnete tak trochu ztrácet sama sebe. A to prostě nechci.

Konflikty neumím řešit, a nenávidím hádky. Neumím se hádat. Většinou se rozbrečím, a co jsem chtěla a měla říct, mě napadne až s odstupem času, když už je hádka dávno pryč.

Prostě hádky pro mě jsou zbytečná ztráta času.

 Jenže ono to nejde do nekonečna. Místo harmonie pak přichází nespokojenost, únava a nakonec výbuch emocí ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Pak vzduchem létá to, co jste vlastně ani říct nechtěli, a slova umí dost ublížit. Úleva po takovém výbuchu ale stejně nepřichází.

Prostě konflikty a já nejsme kamarádi. Nemám je ráda. Radši bych všechno řešila v klidu a pohodě.

Vždycky to ale nejde. Dnešní doba je celkem agresivní, a jakmile lidé zjistí, že jste zarytý pohodář a „bezkonflikťák“, začnou toho využívat, a vylívají si na vás svoje problémy a agresi.

To samé zažívala a prožívala autorka Lea Blumenthalová.  Byla závislá na harmonii, a chtěla být pořád v pohodě. Jenže, jak sama říká: „Ten, kdo je příliš přívětivý, se často dostává na druhou kolej, a nevytváří prostor pro vlastní potřeby. A to je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající. V určitém okamžiku člověk pod takovým tlakem exploduje nebo se zhroutí.“.

Do knihy jsem se začetla s velkou chutí, a musím říct, že mě opravdu nadchla. Přečetla jsem ji dokonce hned dvakrát za sebou.

Poprvé to bylo takové to „hltání písmen“, abych věděla co nejrychleji, co v knize je. Podruhé už jsem ji četla pěkně pomalu, abych vstřebala i to, co mi poprvé uniklo. Věřím, že se ke knize vrátím ještě někdy znovu, a půjčím ji kamarádkám i rodině k přečtení. Je fakt dobrá a velmi čtivá.

Je fajn vědět, jak vyřešit konflikty, a nebýt jen sluníčková hodná holka, která si nechá všechno líbit.

Prostě občas to chce – jak titul knihy praví - Být jako racek a vy… se na to!

Upoutávka na knihu Udělej to jako racek. Vy… se na to!

podtitul: Jak jsem (téměř) přestala být milá

Lea Blumenthalová má panickou hrůzu z jakékoliv konfrontace – prostě nedokáže přenést přes srdce, že by zklamala něčí očekávání. Výsledkem je, že zrazuje sama sebe a svá vlastní očekávání. Nakonec je vždycky naštvaná, že se zase nechala zlomit. Ale jednoho dne se rozhodne: Teď je s tím konec! Spolu s přítelkyní psycholožkou se Lea postaví své závislosti na harmonii a pozná mechanismy jejího průběhu ve svém podvědomí. Čtenáři spolu s ní pochopí příčiny vlastní závislosti a najdou způsob, jak konečně dát průchod své nelibosti a postavit se na vlastní nohy.

Zatněte tipec závislosti na harmonii!

Nesnášíte konflikty a je pro vás těžké s někým nesouhlasit či vyjádřit svůj názor? Nejspíš v hloubi duše jen toužíte být oblíbení a nechcete upadnout v nemilost. Všechno to vyhýbání se hádkám a nedostatek smířlivosti ale škodí zdraví, způsobuje poruchy spánku, bolesti hlavy a celkovou nevolnost. Odmítání vstupovat do jakýchkoli konfliktů a neschopnost říct ne by se daly vykládat jako závislost na harmonii – což může být problém. Ten, kdo je příliš přívětivý, se často dostává na druhou kolej a nevytváří prostor pro vlastní potřeby. A to je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající. V určitém okamžiku člověk pod takovým tlakem exploduje nebo se zhroutí.

S pomocí psychologických rad a cvičení mohou i ti největší odmítači konfliktů udělat krok k sebevědomému nastavení mysli, kdy výměnu názorů začnou vnímat ne jako hrozbu, ale jako příležitost. Protože věřit, že mlčením se problémy vyřeší, je jako zakrývat si oči ve snaze stát se neviditelným.

Nedokážu si představit, že tam venku opravdu existují lidé, kteří se rádi hádají. Kteří se ráno podívají do zrcadla a spatří nepřátelský obličej, jejž o hodinu později ukazují světu v úplně stejném stavu, a je jim úplně jedno, jestli se někomu líbí, nebo ne.
 

KDO BY NĚCO TAKOVÉHO CHTĚL?

Já ne. Chci být oblíbená. A dívat se na své okolí s vlídností. Chci reagovat klidně a vyrovnaně a procházet světem s úsměvem. Harmonie jako trvalý stav – přesně takhle si to představuju.

Přesto jsou chvíle, kdy se mi z mého nezměrného nutkání vyhýbat se hádkám a neshodám chce prostě zvracet. Rozčiluje mě, že se dávám na ústup, místo abych stála široce rozkročená s rukama v bok jako Wonder Woman. Především mě unavuje, že se nechovám hezky proto, že bych chtěla, ale protože to neumím jinak. Pak se totiž hned ocitnu v dalším konfliktu. - A TO SAMA SE SEBOU.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Udělej to jako racek. Vy… se na to! Podtitul Jak jsem (téměř) přestala být milá.

Celý sortiment nakladatelství Kazda najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda.

Dostupný advokát

Žijeme v rychlé době. To sebou přináší spoustu problémů, a nutností rychle řešit situace, do kterých jsme se dostali. Často, když mluvím se známými, nebo přáteli, řeší někdo z nich právní problém.

Nemusí se hned jednat o nějaký zločin, ale o tíživou situaci, nebo problém, se kterým si často nevíme rady.

Jeden řeší dědictví, druhý špatné vztahy v práci, když nedostane výplatu, někdo zase bydlení, nebo náhradu škody po autonehodě, koupi bytu, mateřskou dovolenou, nebo rozvod.

 Někdy mám pocit, že každá věc, co se nám stane, má hodně složité řešení. Obzvláště, když se nevyznáme v právních kličkách a zákonech. Co si budeme povídat, právní rady jsou drahé, a často ani nevíme, kde právníka najít. A tak hledáme a sbíráme rady a postřehy na internetu – to ale úplně ideální není.

Když zadám do vyhledávače nějaký problém, vyskočí na mě tisíce článků a rad, a upřímně – nikdy nevím, kdo na druhé straně radu psal, a nakolik je opravdu zběhlý v právních věcech.

Proto jsem byla velmi nadšená, když se mi do ruky dostala kniha z nakladatelství Grada s názvem: Dostupný advokát – Jak na běžné právní situace – autoři Ondřej Preuss a Nikola Šeďová.

Je to knížka, která by neměla chybět v žádné knihovničce. Najdeme tu opravdu velmi srozumitelně popsané rady na všechny běžné problémy, se kterými se v životě potýkáme. Vše je vždy věcně, stručně a srozumitelně popsáno, včetně příkladu. Každý tak okamžitě vidí, jestli zvládne s takovou dobrou radou vyřešit problém sám, bez soudů, nebo jestli bude lépe obrátit se na právníky.

V knize je velmi srozumitelně popsáno to základní z oblasti práva, co se nám v životě hodí. Tedy rodinné právo a dědictví, bydlení a nemovitosti, reklamace a spotřebitelské právo, vztahy na pracovišti a pracovní právo a náhrada škody a spory.

Prostě situace, do kterých se dostane v životě někdy každý. Třeba takové reklamace – jak postupovat, když si na internetu koupíte drahou věc, přijde vám něco úplně jiného a prodejce se vám vysměje. Nebo jak je to s dědictvím, závětí, vyděděním, jak postupovat když závěť chybí, nebo je napsána ve váš neprospěch, a vám se to nelíbí.

Všechny rady v této knize jsou podle zákonů ČR, a jsou sepsány lidmi, kteří se v zákonech vyznají.

Na to, co je v knize napsáno se můžete naprosto spolehnout.

Někdo možná namítne, že tyhle právní věci se pořád mění – ano, to je možné, ale ten základ, zůstává stejný. Budete vědět, jak v dané situaci postupovat.

Pokud kniha nestačí, obraťte se přímo na stránky Dostupnyadvokat.cz.

Na téhle stránce vám tým zkušených advokátů pomůže s jakýmkoliv právním problémem.

Na každou oblast je odborník, který pracuje velmi rychle – odpověď dostanete do 48 hodin.

Vše lze zvládnout online, nikam není třeba jezdit.

Vždycky víte, kolik za co budete platit – ceny jsou předem dané a jsou dostupné.

Ať kupujete nemovitost, rozvádíte se, nebo vám někdo způsobil škodu – vždycky se vám dostane rychlé a správné právní rady za předem stanovenou (dostupnou) cenu.

Pokud vás zajímá kniha, můžete si ji koupit po kliknutí zde: Dostupný advokát – Jak na běžné právní situace

Pokud máte pocit, že na problém nestačíte, potřebujete opravdu poradit, a kniha nepomůže, obraťte se online na odborníky, kteří jsou cenově dostupní.

Stačí kliknout na odkaz, a vybrat si, jaký problém vás tíží. Stránky jsou zde: Dostupnyadvokat.cz.

Zaříkávač zvířat.

Podzimní počasí plné plískanic je ideální pro čtení knížek. Já mám doma vždycky velkou hromadu knih, které přes jaro a léto připravím ke čtení, a na podzim se do nich zavrtám. Užívám si pak nádherné „čtecí chvilky“.

Mám moc ráda knihy z Nakladatelství Kazda. Miluju přírodu a knihy z Kazda Nakladatelství mě do přírody vždycky přenesou.

Jako třeba kniha Zaříkávač zvířat od Wolfganga Schreila. Kniha má podtitul O síle šumavské přírody a tajemství lesa                                                                                                                   

Na tuhle knížku jsem se moc těšila. Když jsem si přečetla anotaci, byla jsem moc zvědavá, co v knize bude.

Šumavská příroda je nádherná, žije v ní spousta zvířat. A taky v ní žije lesní muž s medvědí postavou v zeleném plstěném klobouku. Milovník přírody a její ochránce. Člověk, který miluje zvířata, a zvířata milují jeho – zaříkávač zvířat.

Kniha je nádherná. Jestliže jsem čekala, že bude zajímavá, tak moje očekávání bylo překonáno.

Ta kniha je báječná. Já jsem měla dědu a strejdu hajné, takže k lesu a přírodě mám blízko. Proto vím, jak o přírodě dokáže vyprávět člověk, který ji opravdu miluje. Člověk, který zná každou kytičku, rostlinku, zvíře a ptáka, který v lese žije. Můj děda taky už dávno není, přesto vzpomínám ráda na jeho vyprávění o lese. Při četbě téhle knížky jsem měla pocit, jako bych zase byla malá holka, seděla dědovi na klíně, a se zatajeným dechem poslouchala jeho vyprávění. Knížka je velmi čtivá. Moc se mi tohle vyprávění o přírodě líbí. Kniha je doplněna dechberoucími fotkami zvířat a ptáků. Jen ten, kdo zvířata miluje, a rozumí jim, dokáže takhle zblízka vyfotit i jinak plachá zvířata.

Knížka mne vtáhla do sebe a četla jsem ji s velkým zájmem. Moc mě bavila. Obrázky už mám prohlídnuté několikrát.

Moc ráda si listuji v knize i s vnoučaty. Fotky se jim líbí, a můžeme si o zvířatech a ptácích povídat.

Anotace:

Nechte se okouzlit poutavými zajímavostmi ze života zvířat a jejich fotografiemi. Wolfgang Schreil do nich vložil hluboké znalosti o všem, co roste a žije v lese včetně poznání, že největší dary přírody se nám odhalují samy, pokud si na ně uděláme čas. Jeho příběhy o životě v lese jsou nesmírně překvapivým a dobrodružným zážitkem.

Nechte se nakazit láskou k přírodě!

Hluboko v šumavských hvozdech, na česko-německém pomezí, uprostřed lesa poblíž Bodenmais žije člověk, který dokáže komunikovat se zvířaty. Lesní muž s medvědí postavou, plnovousem, v zeleném plstěném klobouku a často i s veverkou nebo kunou na rameni – Wolfgang Schreil je působivá osobnost. Říkají mu zaříkávač zvířat nebo lesní vlk. Nikdo se k divokým zvířatům v přírodě nedostane tak blízko jako on: často stojí tváří v tvář jelenům a rysům, nebojí se jedovatých hadů, z bezprostřední blízkosti fotografuje lovícího hranostaje či jestřába a jeleni či srnky se v klidu pasou těsně vedle něj. Les pro něj znamená největší možné bezpečí a skutečnou svobodu.

Nechte se okouzlit poutavými zajímavostmi ze života zvířat a jejich fotografiemi. Wolfgang Schreil do nich vložil hluboké znalosti o všem, co roste a žije v lese včetně poznání, že největší dary přírody se nám odhalují samy, pokud si na ně uděláme čas. Jeho příběhy o životě v lese jsou nesmírně překvapivým a dobrodružným zážitkem.

• Wolfgang Schreil (1975) se narodil v bavorském Bodenmais na česko-německém pomezí, kde také v současnosti žije. Už od dětství trávil většinu času v přírodě a svoje bohaté znalosti a zkušenosti a hlavně svoji vášeň pro les a zvířata předává dál díky filmům a seriálům. Ty ho také proslavily a v médiích si vysloužil přezdívku „zaříkávač zvířat“. Při svých výpravách, na přednáškách, v knihách, pořadech i různých talk show se snaží ukázat, jak lze být nejen „v“ přírodě, ale i její součástí. K divokým zvířatům, které zachycuje na působivých fotografiích, se nikdo nedostane tak blízko jako on: Wolfgang Schreil vidí to, co ostatní nevidí. Nebo spíš vidí to, co mnoho z nás už možná přestalo vidět.
• V roce 2022 obdržel cenu Rotary Respect Award pro osobnosti, které naplňují poslání „dělat svět lepším“. V Bodenmais v Bavorském lese je možné projít jeho naučnou stezku. Více informací o jeho aktivitách najdete na webových stránkách: www.wolfgangschreil.de.

Pokud máte rádi přírodu, tuhle knížku si rozhodně přečtěte.

Prohlédnout, nebo koupit knihu si můžete zde: Zaříkávač zvířat (O síle šumavské přírody a tajemství lesa)

Celý sortiment knih z nakladatelství si můžete prohlédnout zde: Nakladatelství Kazda.

Kůň – láska i závislost

Koně jsou už dávno součástí našich životů. Vždycky mi bylo líto, že ve městě, kde jsem vyrůstala, nebyla možnost se na koních naučit jezdit. Moc by se mi to líbilo, i když přiznávám, že jsem z koní měla vždycky velký respekt.

Moje děti se na koních svezly, a moc se jim to líbilo. Měly ale jiné zájmy, a tak koně byli jen takové občasné zpestření života. Moje neteř ale koně vždycky milovala a miluje doposud. Pro ni se stali životní láskou. Takových holčiček, kluků i dospělých znám hodně.

Proto bych jim doporučila přečíst si knížku Kůň – láska i závislost od Juli Zeh z Nakladatelství Kazda.

Knížka je moc pěkně napsaná. Není to ale žádný román – je to něco mezi vyprávěním, životopisem a krátkými esejemi ze života autorky. O to zajímavější čtení to je. K tomu autorka přidává spoustu rad o tom, jak se o koně starat, a jak s nimi žít. Zkušenosti, rady, informace a zajímavé vyprávění. O tom je tahle prima knížka.

Přečetla jsem si ji s velkým zájmem. Je jiná, než knihy, které jsem o koních zatím četla. Knížka mě bavila, jediné co mi trošku chybělo, byly obrázky koní, o kterých autorka psala. I když obrázky pro toto vyprávění nejsou důležité, je to trošku škoda.

Anotace:

Juli Zeh – jedna z nejznámějších současných německých spisovatelek, vyznamenaná mnoha literárními cenami a hojně překládaná také do češtiny, – v této knize přináší trochu jiný pohled na podstatu jezdeckého sportu. Umění vcítit se do koňské duše otevírá cestu k oboustrannému souznění koně a jeho jezdkyně. Autorka na mnoha osobních příbězích o zkušenostech s problémovými koni ukazuje, jak láskyplná péče a výcvik s respektem ke koňské duši vytvářejí prostor pro budování vztahu, který přetrval staletí, a také dnes je základem úspěšné komunikace s jezdeckým koněm. Na vášeň pro jezdectví se tak můžete podívat z velmi zajímavé perspektivy a nahlédnout do duševního života koně i jezdce. Poznáte, co člověka a koně spojuje a rozděluje, jak si lze získat důvěru koní a naučit se rozumět jejich řeči, aby jezdectví bylo štěstím pro obě strany.

 Kniha Kůň – láska i závislost se pohybuje mezi životopisem, esejem a průvodcem, je jedním z nejlepších dárků pro jezdce, kteří se chtějí podívat na svou lásku k jezdeckému sportu ze zcela nové perspektivy. Když Juli Zeh píše knihu o své lásce ke koním, stává se z ní poetická úvaha o jezdectví jako životní filozofii.

Knížka je prima tip na dárek pro všechny milovníky a milovnice těchto krásných a ušlechtilých zvířat.

Kniha je z Nakladatelství Kazda, a přečíst si ji můžete jako tištěnou knihu, nebo e-knihu.

Pokud si chcete knížku prohlédnout, nebo koupit, klikněte Zde: 

Celý sortiment nakladatelství najdete zde: Nakladatelství Kazda