Téma omlouvání

Celé odpoledne přemýšlím o tématu omluv a nad tím, komu bych se měla omluvit A zjistila jsem, že je toho fakt spousta, až mě to zarazilo. Pokud bych se měla zamyslet nad tím, proč a komu se omluvit, je to spousta malých i větších hříšků. Své nejlepší kamarádce bych se měla omluvit za to, že na ní nemám tolik času, kolik bych chtěla, svým dětem bych se měla omluvit za to, že na ně někdy ječím bez příčiny a občas jsou hromosvodem špatných nálad, svému příteli bych se měla omluvit za občasné „bolení hlavy“, rodičům za to, že jim nevolám tak často, jak by si zasloužili a občas se nechám i v telefonu zapřít... prostě spousta malých i větších omluv, které za den nevyslovíme a asi bychom měli. Omluvy jdou občas těžce vyslovit a tak radši hledáme spoustu výmluv, jen abychom nemuseli přiznat, že jsme bez chyby. Ale i to, že jsme se nad tím dnes zamysleli, je velký krok dopředu... budu se snažit být milejší ke všem okolo.

Každý máme svého kostlivce ve skříni. Já 25 let starého... Rozešla jsem se tehdy se svým přítelem způsobem, který nebyl zrovna fajn a ve vhodnou dobu... dodnes se za to stydím a tak mu alespoň myšlenkou posílám jedno velké promiň... Asi se mi neuleví, ale mám hned trochu lepší pocit.

A tak si dám jedno ponovoroční předsevzetí: alespoň občas se zastavit, popřemýšlet jako dneska a pokud to jen trochu jde, tak se omluvím... A vlastně začnu hned. Jako takovou „malou“ omluvu upeču teď dětem koláč. Až na ně příště budu ječet, snad to opět pochopí a odpustí :-)).