téma flirtování...jak to máte vy?

Když sem se zamyslela nad dnešním tématem, zjistila sem, že vlastně asi flirtovat neumím.Vdávala sem se hodně brzy, s mým bývalým manželem nás seznámila kamarádka a o flirtování moc řeč nebyla.Postupem času sem měla rychle za sebou 4 děti a když se kolem vás motá tolik mrňat,tak popravdě řečeno asi nejste příliš vhodným objektem pro flirtování. Obdivné pohledy byly, myslela sem , že jsou vyslané ke mně, ale postupem času sem zjistila, že sou to pohledy typu: „ty bláho, 4 děti, jak to zvládá“ a nikoliv pohledy „ta je kráááásná...“(jak sem je ostaním holkám záviděla). Ač bych si byla ráda po rozvodu pohledy typu flirtovacího užila, nějak se mi vyhýbaly.Nevěděla jsem proč, byla sem z toho nešťastná.Jelikož sem poměrně nesmělá a o svém vzhledu si iluze nedělám, na rovinu přiznávám, že já sama flirtovat neumím -impulz musí přijít ze strany mužů. A pak mi to došlo, o utahanou a unavenou maminu od
  dětí nikdo moc stát nebude, tak sem se začala usmívat a ejhle, sem tam nějaký „flirt pohled“ byl ke mně vyslán.Heuréka- o tom to je- o vyzařování pohody a spokojenosti...Když se mnou začal po čase flirtovat můj současný partner, bylo to lehké, nesmělé a on mi po čase řekl, že nejvíc se mu líbilo právě to, že nejsem žádná koketa...A že se i ve svém věku při flirtování a lichotkách červenám...Flirtování tedy neumím, a učit se ho už ani nebudu, úsměvy mám pro svého partnera a červenám se už jen pro něj :-).