Sekání městské zeleně...

Dneska si jdu trošku postěžovat. Před balkonem mi v trávě rostly krásné pomněnky. Jaro bylo letos hodně vlhké a chladné, takže se jim dařilo, a já jsem se na ně chodila moc ráda dívat. Dokonce se povedlo, a nikdo je neutrhl a neodnesl domů, takže každý den, když mi bylo smutno, jukla jsem na pomněnky a zas byla nálada fajn. Dnes ale chodili sekáči a všechno posekali. Já chápu, že je to potřeba, že se v trávě drží klíšťata. Ale to, že dnes se neseká kosou, ale sekačkami -tedy spíš křovinořezem, nebo strunovkou, je všechno vymlácené až na kořeny. Uf. To je pohled. ještě že kousek od domu je malá louka s nádhernými máky. Budu to mít na krásné pokoukání o něco dál. Doufám, že až sem sekáči nedorazí...