Miluji knížky. Čtu moc ráda – je to únik do světa příběhů a fantazie, a taky se z knížek dozvídám spoustu zajímavých informací. Knihy miluji už od dětství – přečetla jsem jich spoustu. Když jsem byla malá, v televizi nebylo nic pro děti ke koukání, a tak když jsem nebyla venku, ležela jsem v knížkách. Dokonce si pamatuji i svoje první knížky – leporela.
Jak všichni vědí, leporela jsou knihy pro nejmenší. Mají pevné „listy“, takže je ani malé dětské tlapky nezničí. Leporel je spousta druhů. Já si pamatuji, když jsem byla malá, že jsem měla leporela hodně dlouhá – rozložily se – jak já jsem tomu říkávala – do knížky dlouhé jako had. Pravda, pro malé děti to bylo trošku nepraktické na prohlížení, ale poradila jsem si – z knížky jsem si postavila kruh, a sedla si dovnitř, a pak jsem si prohlížela obrázky. Dodnes si pamatuji leporela Míša Ríša a O jabloňce.
Leporela jsem kupovala ráda svým dětem, a ráda je dávám jako dárek i vnoučkům. Aby měli jednou na čtení leporel tak hezké vzpomínky jako já.
Tentokrát jsem narazila na úžasná leporela z Nakladatelství Kazda.
Nejsou to klasická leporela s pohádkou, nebo pohádkovým příběhem. Tyhle čtyři úžasné knížky pro nejmenší nádherně dětem popisují čtyři tvory, které z přírody dobře znají.
Leporela jsou vytištěna na 100% recyklovaném neběleném papíře, jsou to tedy ve všech ohledech velmi přírodní knížky. O přírodě, a přírodě jsou i šetrné.
Francouzská ilustrátorka Isabelle Simler v knihách nádherně vystihla vývoj a život čtyř malých tvorečků, které děti znají z běžného života kolem sebe – Malá žabka, Malá beruška, Malý motýlek, Malá vážka.
Když přede mnou knížky ležely, nevěděla jsem, kterou prohlížet dříve. Jsou nádherné, a pro děti srozumitelné. Moc ráda si v nich s vnoučkem čtu.
Tahle knížečka mne potěšila asi nejvíc. Vzpomínám si, jak jsem jako malá holka v úžasu zírala na vývoj žáby. Když jsem poprvé viděla ve sklenici pulce, nechtělo se mi věřit, že z téhle malé rybky bude žába. Když pulcům začaly růst nožičky, byla jsem okouzlena. Byla to jedna z chvil, na které si pamatuji, byl to pro mne zážitek, který si pamatuji dodnes. Žabky jsou všemi vnímány jako milá stvoření. I když už vím, že po políbení žáby z ní nebude princ (ano, tajně jsem to jako malá zkusila a fakt to nefunguje), žáby se mi líbí.
Každý z nás určitě u vody občas pozoroval vážky, které když proletí nad hladinou, a usednou třeba na rákos – vypadají jako třpytící se přírodní šperky. V knížečce je popsáno, jakými stádii vážka projde, než se z ní takový krásný vodní šperk stane.
Motýli se líbí asi všem. Jako malá jsem je zkoušela s kamarády chytat na louce před naším domem. Bylo tam vždycky spousta nádherných motýlů všech druhů – bělásci, modrásci, žluťásci, babočkové a další. Chytila jsem motýla asi dvakrát. Ne proto, že by mi to nešlo, ale protože mi bylo líto, že se jim chycením otřou a poškodí křídla. Na motýly se moc ráda dívám i teď, jako dospělá. Proto je fajn, když děti odmala vědí, že i z obyčejné, celkem ošklivé housenky se vylíhne nádherný motýl.
Poslední leporelo je Malá beruška.
Berušky jsou krásné. Proto jsou oblíbené. Která z holčiček někdy nezkusila vzít berušku, a čekat, jestli poletí „do nebíčka, nebo do peklíčka“. Asi každá malá holka. Motiv berušek mívají děti na bačkorkách, zástěrkách, mikinách – prostě beruška zdobí. Jako malá jsem ji měla dokonce jako ozdobu na culíky. Pravda, Beruška od Ferdy mravence byla pěkná potvora, ale když jsem četla poprvé Broučky, bylo beruškám vše odpuštěno. Je fajn, že se v knížce děti o beruškách dozvědí spoustu zajímavých informací.
Tahle čtyři leporela učí děti lásce k přírodě. Třeba i tím, že z ošklivé housenky bude krásný motýl, anebo z pulce žába.
Pokud chcete udělat svým nejmenším dětem radost, a zároveň je něco naučit, tyhle čtyři knížky jsou k tomu jako dělané.
Momentálně je v nakladatelství Kazda mají ve skvělé slevové akci.
—————
Přihlaste se k odběru novinek: