Recenze na knihu Udělej to jako racek. Vy... se na to! z nakladatelství Kazda.

Udělej to jako racek. Vy… se na to! Podtitul Jak jsem (téměř) přestala být milá.

autor: Lea Blumenthalová

Když se mi kniha z nakladatelství Kazda s názvem Udělej to jako racek. Vy… se na to! s podtitulem Jak jsem (téměř) přestala být milá, dostala do ruky, měla jsem radost.

První dojem byl úsměv po přečtení názvu, druhý zvědavost. Titul mě tak navnadil, že jsem si přečetla anotaci. To jsem začala být zvědavá ještě víc. Autorka mi doslova mluví z duše.

Mám pocit, jako by ta kniha byla psaná o mě a pro mě. Strašně ráda žiju v harmonii, a nesnáším konflikty. Postupem času jsem se dostala do fáze, kdy jsem raději mlčela, jen abych nenaštvala někoho kolem sebe, a nedostala se do konfliktu. Jenže jakmile pořád ustupujete, začnete tak trochu ztrácet sama sebe. A to prostě nechci.

Konflikty neumím řešit, a nenávidím hádky. Neumím se hádat. Většinou se rozbrečím, a co jsem chtěla a měla říct, mě napadne až s odstupem času, když už je hádka dávno pryč.

Prostě hádky pro mě jsou zbytečná ztráta času.

 Jenže ono to nejde do nekonečna. Místo harmonie pak přichází nespokojenost, únava a nakonec výbuch emocí ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Pak vzduchem létá to, co jste vlastně ani říct nechtěli, a slova umí dost ublížit. Úleva po takovém výbuchu ale stejně nepřichází.

Prostě konflikty a já nejsme kamarádi. Nemám je ráda. Radši bych všechno řešila v klidu a pohodě.

Vždycky to ale nejde. Dnešní doba je celkem agresivní, a jakmile lidé zjistí, že jste zarytý pohodář a „bezkonflikťák“, začnou toho využívat, a vylívají si na vás svoje problémy a agresi.

To samé zažívala a prožívala autorka Lea Blumenthalová.  Byla závislá na harmonii, a chtěla být pořád v pohodě. Jenže, jak sama říká: „Ten, kdo je příliš přívětivý, se často dostává na druhou kolej, a nevytváří prostor pro vlastní potřeby. A to je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající. V určitém okamžiku člověk pod takovým tlakem exploduje nebo se zhroutí.“.

Do knihy jsem se začetla s velkou chutí, a musím říct, že mě opravdu nadchla. Přečetla jsem ji dokonce hned dvakrát za sebou.

Poprvé to bylo takové to „hltání písmen“, abych věděla co nejrychleji, co v knize je. Podruhé už jsem ji četla pěkně pomalu, abych vstřebala i to, co mi poprvé uniklo. Věřím, že se ke knize vrátím ještě někdy znovu, a půjčím ji kamarádkám i rodině k přečtení. Je fakt dobrá a velmi čtivá.

Je fajn vědět, jak vyřešit konflikty, a nebýt jen sluníčková hodná holka, která si nechá všechno líbit.

Prostě občas to chce – jak titul knihy praví - Být jako racek a vy… se na to!

Upoutávka na knihu Udělej to jako racek. Vy… se na to!

podtitul: Jak jsem (téměř) přestala být milá

Lea Blumenthalová má panickou hrůzu z jakékoliv konfrontace – prostě nedokáže přenést přes srdce, že by zklamala něčí očekávání. Výsledkem je, že zrazuje sama sebe a svá vlastní očekávání. Nakonec je vždycky naštvaná, že se zase nechala zlomit. Ale jednoho dne se rozhodne: Teď je s tím konec! Spolu s přítelkyní psycholožkou se Lea postaví své závislosti na harmonii a pozná mechanismy jejího průběhu ve svém podvědomí. Čtenáři spolu s ní pochopí příčiny vlastní závislosti a najdou způsob, jak konečně dát průchod své nelibosti a postavit se na vlastní nohy.

Zatněte tipec závislosti na harmonii!

Nesnášíte konflikty a je pro vás těžké s někým nesouhlasit či vyjádřit svůj názor? Nejspíš v hloubi duše jen toužíte být oblíbení a nechcete upadnout v nemilost. Všechno to vyhýbání se hádkám a nedostatek smířlivosti ale škodí zdraví, způsobuje poruchy spánku, bolesti hlavy a celkovou nevolnost. Odmítání vstupovat do jakýchkoli konfliktů a neschopnost říct ne by se daly vykládat jako závislost na harmonii – což může být problém. Ten, kdo je příliš přívětivý, se často dostává na druhou kolej a nevytváří prostor pro vlastní potřeby. A to je z dlouhodobého hlediska vyčerpávající. V určitém okamžiku člověk pod takovým tlakem exploduje nebo se zhroutí.

S pomocí psychologických rad a cvičení mohou i ti největší odmítači konfliktů udělat krok k sebevědomému nastavení mysli, kdy výměnu názorů začnou vnímat ne jako hrozbu, ale jako příležitost. Protože věřit, že mlčením se problémy vyřeší, je jako zakrývat si oči ve snaze stát se neviditelným.

Nedokážu si představit, že tam venku opravdu existují lidé, kteří se rádi hádají. Kteří se ráno podívají do zrcadla a spatří nepřátelský obličej, jejž o hodinu později ukazují světu v úplně stejném stavu, a je jim úplně jedno, jestli se někomu líbí, nebo ne.
 

KDO BY NĚCO TAKOVÉHO CHTĚL?

Já ne. Chci být oblíbená. A dívat se na své okolí s vlídností. Chci reagovat klidně a vyrovnaně a procházet světem s úsměvem. Harmonie jako trvalý stav – přesně takhle si to představuju.

Přesto jsou chvíle, kdy se mi z mého nezměrného nutkání vyhýbat se hádkám a neshodám chce prostě zvracet. Rozčiluje mě, že se dávám na ústup, místo abych stála široce rozkročená s rukama v bok jako Wonder Woman. Především mě unavuje, že se nechovám hezky proto, že bych chtěla, ale protože to neumím jinak. Pak se totiž hned ocitnu v dalším konfliktu. - A TO SAMA SE SEBOU.

Pokud si knihu chcete prohlédnout, nebo koupit, klikněte zde: Udělej to jako racek. Vy… se na to! Podtitul Jak jsem (téměř) přestala být milá.

Celý sortiment nakladatelství Kazda najdete po kliknutí zde: Nakladatelství Kazda.