Ráda čtu

Moc ráda čtu. Už jako malá holka jsem byla pravidelným návštěvníkem knihovny a četla všechno, co mělo písmenka. Ono to pro nás tehdy bylo běžné. V televizi nebylo pro děti a dospívající téměř nic, krom některých tendenčně laděných programů, a tak i když jsme většinu dne běhali venku, anebo chodili na kroužky, večery jsme měli stále volné a nebo když pršelo sáhli jsme po knížce. Jasně, nečetli všichni, ale většina ano. Já jsem se řadila mezi vášnivé čtenáře. Rodiče četli taky hodně a tak to přišlo tak nějak samo- láska ke knihám se u většiny lidí stává závislostí. Závislostí v tom dobrém slova smyslu. Mě láska ke knihám zůstala dodnes. Občas v legraci říkám, že kdyby mi někdo sebral knihy, začala bych si posílat alespoň pohledy, abych měla co číst. Mám ráda spoustu typů knížek. Nejraději mám romány pro ženy a romány historické. Nepohrdnu ani napínavou detektivkou, i když je zrovna nevyhledávám, ani je nezatracuji. Ráda si přečtu i fantasy nebo scifi. Trochu mě mrzelo, že moje děti se do čtení moc nehrnuly. Pak ale přišel Harry Potter a vtáhl je do světa knih. Syn zůstal u fantasy, holky mají různý vkus, ale čteme všichni. Jsem moc ráda, že existují knihovny a není nutno si knížky kupovat domů- není na to místo a ani peněz na četbu by nebylo tolik, kolik bych chtěla přečíst. Výhoda knihovny je i ta, že když nemají titul co si chci přečíst, objednají ho z knihovny ve vedlejším městě – takhle si knihovny vypomáhají a je to fajn. Jen mě trochu mrzí, že když si chci přečíst nějaké novinky, v poslední době nemám na svoje oblíbené prózy a romány moc štěstí. Nějak se rozmohlo paaní „radících knížek“, jak jim říkám. AA tak je knihovna zahlcena knihami, které vědí co mám jíst, jak mám hubnout, jak mám vychovávat své děti, jak mám chodit na rande, kdy se mám rozvést, kdy se mám vdát, kdy mám jít k lékaři, jak se sama vyléčím, proč ženy nerozumí mužům a naopak, prostě knihovnu ovládly jakési zaručené rady na život. A to mě mrzí. Nechci rady na život. Chci své oblíbené knihy, svůj život si s dovolením prožiju podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, svoje děti taky vychovám s láskou bez cizích rad a postřehů. Neodmítám rady a poznatky ostatních. Jen mi připadá, že se dělá byznys z něčeho, co není potřeba na úkor kvalitních knih. A tak obcházím regál s novinkami a mířím k polici s klasiky. Tam si vyberu vždycky a už se těším, až večer ztichne byt a já si s knížkou vlezu pod peřinu. Budu šťastná a spokojená a tak to má být