Dnes bych vám chtěla představit tři krásné knížky z nakladatelství Kazda. V tomhle nakladatelství mají nádherné knížky hlavně o přírodě. Jsem moc ráda, že v nakladatelství knihami nezapomínají ani na děti. Obzvláště teď, když jsou děti doma víc, než jsme všichni byli zvyklí. Nechodí do školy, a teď už ani ven. Zabavit je dá někdy pořádnou práci. U nás se jako prima zábava osvědčily právě knihy. A když jsou to knihy, které nenásilně děti zábavnou formou vzdělávají, jsme spokojení i my, dospělí.
Je fakt, že díky knížkám z nakladatelství Kazda jsem se o zvířatech spoustu zajímavostí dozvěděla i já. Z některých informací jsem byla velmi překvapená, a spoustu si jich budu pamatovat právě díky těmto dětským knížkám.
Děti jsou hodně vnímavé, stačí si s nimi číst a pak si společně o knížce povídat, a budete překvapeni, kolik věcí si dokáží zapamatovat, jaké věci je zaujmou, a jaké třeba i rozesmějí. O vtipné postřehy nebyla při čtení nouze ani u nás, takže jsme se s vnuky při čtení často hodně smáli - a hlavně si pak i hodně spolu o knize povídali. Strávili jsme nad těmito knížkami spoustu fajn chvilek, a rádi se k nim budeme vracet.
Jaké že tedy knihy jsem s vnuky objevila a přečetla?
První knížka byla Kdopak se tu chechtá? Autor Jens Poschadel, ilustrace Tobias Pahlke.
V knížce se děti dozvědí, že vlastně nejen my, lidé máme city a pocity. Mají je i zvířata, a dokáží je vyjádřit. Jen je vyjadřují jinak, než lidé. Děti vědí, že zvířata můžou být třeba rozzlobená – vidí to třeba doma u domácího zvířete. Třeba že pes nemá vždycky náladu si hrát – je unavený, nebo prostě vrčí. Jaké pocity ale má?
Knížka se zabývá tím, jak zvířata prožívají lásku, strach, štěstí, smutek, radost a hněv.
Kapitola láska – dozvíte se třeba, že čápi, když se spárují, zůstanou spolu celý život. Když se partneři setkají, klapou si zobáky na pozdrav, objímají se krky a někdy spolu jakoby i tančí.
Opakem je třeba tygr, který žije samotářsky, se samicí se setká jen jednou v roce, aby se mohli spářit a mít mláďata. Pak se zase rozejdou – tygří táta vůbec své děti nepozná.
Strach – například malá lvíčata projevují strach tak, že skučí a naříká, vlk zase svěsí ocas a stáhne ho mezi nohy, skrčí se, sklopí hlavu a uši.
Pocit štěstí dokáže vyjádřit i neobratný nosorožec – prostě se zastaví a třeba si lehne, a klidně a bez hnutí si nechá vyzobávat malými ptáčky ze své kůže parazity, jako jsou klíšťata. Je přitom velmi spokojený, a dalo by se říci, že i šťastný.
Zvířata umí být i smutná. Možná se vám hned vybaví, že někdo roní krokodýlí slzy. Pozor – aby nedošlo ale k omylu. Krokodýl neroní slzy, protože by byl smutný – jen strávil dlouhou dobu na souši a zvlhčuje si takto oči. Smutek umí vyjádřit třeba slon. Umírající sloni vyhledávají místa, kterým se říká sloní hřbitovy – tato místa sloní rodiny pak při svých cestách navštěvují, potichu stojí a dotýkají se chobotem kostí zesnulých slonů.
Zvířata se ale umí i radovat – právě slon třeba při radosti nahlas troubí, objímá se s druhým slonem chobotem, někdy se ťukají kly. Dobří sloní přátelé společně pokyvují hlavou ve stejném rytmu a přitom vydávají hluboký bručivý tón.
Kočky zase při radosti tiše předou, na pozdrav druhé kočce vztyčí ocas, otírají se o sebe čumáčky, hlavou i celým tělem.
Zlost pak zvířata vyjadřují velmi výrazně. Třeba gorila stojí na zadních a hlasitě bubnuje rukama o hruď, mrož zase nahlas řve a ukazuje své ostré kly.
Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke.
Tahle knížka velmi srozumitelně dětem popisuje, v čem se od nás zvířata liší, a čím nás i fascinují. Dozvíme se zajímavosti o zvířecích očích, uších, nose, jazyku, zubech.srsti, kůži, pažích, packách, zadečcích, nohách a tlapkách.
Třeba se dozvíme, že včela má dokonce pět očí – pomocí tří malých oček vpředu na hlavě rozlišuje světlo a tmu, dvě větší oči tvoří několik tisíc očiček, díky kterým včela vidí a umí rozlišit barvy – proto dokáže rozeznat barevné květy, ze kterých sbírá pyl a nektar.
Nosorožec má na svém čichovém orgánu dva dlouhé rohy, těmi se brání nepřátelům.
Víte, že i tuleň má uši – i když dobře schované? Slyší velmi dobře, i když má uši malinké, aby mu nevadily při plavání. Při potápění umí uši zavřít, aby mu do nich nenatekla voda.
Jazyk – už jste si někdy prohlédli hadí jazyk? Had má jazyk rozeklaný, vnímá jím nejen chuť, ale i pachy. Pokud mu hrozí nebezpečí, rozevře tlamu a jazykem syčí, aby zahnal nepřítele.
Srst – zvířata mají srst často po celém těle. Například lev má kromě srsti kolem hlavy i nádhernou hřívu. Stříhat si ji ale nemusí. Roste jen do určité délky.
Tahle knížka je plná spousty zajímavostí ze světa zvířat.
Kniha Copak ze mě bude? Autor Svenja Ernsten, ilustrace Tobias Pahlke
V téhle knize je spousta fascinujících proměn ze světa zvířat a rostlin.
Děti se tu názorně a srozumitelně dozvědí, jak se z vajíčka, které všechny znají z kuchyně, může vylíhnout kuřátko, a jak se z kuřátka stane slepice.
Nebo třeba zjistí, proč chrousti létají venku jen každé 4 roky – jak dlouho probíhá jeho přeměna z vajíčka, přes larvu, kuklu až po brouka.
Nejenom zvířata jsou zajímavá – i rostliny mají svá kouzelná tajemství. Třeba tulipán – jak roste, než z něj je ta krásná jarní květinka.
Víte, co všechno se musí stát, než z malého jadérka vyroste jabloň, na které budou zrát krásná a dobrá jablíčka? I o tom je tahle knížka.
Brambory – ty děti znají jen z obchodu, nebo z kuchyně. Jak takový brambor roste, se dozví srozumitelně a názorně.
Muchomůrka – jak roste, a k čemu je v lese dobrá?
Příroda je velmi zajímavá. Proto děti tahle knížka bude moc bavit.
U nás mají všechny tři knížky velký úspěch. Knížky jsou vhodné od 4 let, ale i můj tříletý vnuk je čte s námi a rozumí jim skvěle. Jen některé věci mu musíme vysvětlit podrobněji. Kde nestačí písmenka, pomůžou názorné obrázky.
Pokud chcete se svými dětmi trávit čas opravdu na 100 %, zkuste si s nimi číst. Ne jen před spaním, zkuste to přes den, kdy jsou děti vnímavé a můžete s nimi o tom, co čtete diskutovat. I s malými dětmi je to zábava – přidávají ke všemu svoje postřehy, a někdy se takovým čtením a povídáním spolu prosmějete. Každopádně chvíle s těmito třemi knihami jsou velmi příjemné. A až budou děti moct zpátky do školky a do školy, budou moct i svým kamarádům vyprávět, co se z těchto knížek dozvěděly.
—————
Přihlaste se k odběru novinek: