Někdy se daří, někdy se nedaří...

Někdy se daří, někdy se nedaří. Přestože nejsem žádná nešika, občas se mi "povede" nějaký úraz. Naštěstí všechny celkem v pohodě. Pamatuju si například dodnes odřená kolena po pádu z kola, naneštěstí na cestě plné malých kamínků, které mi maminka vymývala kartáčkem. Au. Dodnes si to pamatuji. Větší úraz jsem měla když do mne narazila v 9 letech krosová motorka - naštěstí nejela moc rychle,ale byla v místech kde neměla co dělat. Řídil ji mladý kluk, co s ní chtěl jet závody. Nejel. Dostal pár facek od mé maminky a ta jeho mu motorku sebrala. Já měla štěstí, protože mi hlava skončila těsně vedle kola, mohlo to dopadnout hodně špatně, naštěstí z toho tehdy byla jen sádra na noze na měsíc. Připadala mi ta doba doma na posteli bez pohybu tehdy jako věčnost. Jako jediné rozptýlení (kromě knížek) jsem si pouštěla celou dobu písničky Ivana Mládka na kazeťáku - jediná kazeta co jsme tehdy měli. Texty všech těch písniček si pamatuji nazpaměť dodnes :-D. V televizi běžně ve všední den pohádky nebyly - v dnešní době internetu bych se zabavila určitě lépe. No a pak už jen drobné úrazy, jako dnes (Naštěstí!) . Nešikovností. Chtěla jsem umýt škrabku na sýr a jak byla mokrá , sjela mi přes dlaň. Pořádné řízutí. Už je to dobré, jen to cuká. A článek, co jsem chtěla pro vás psát odložím o pár dní. A co vy? Jste šikovní, nebo vás také provázení drobné nehody?