Tak už i u nás v Polabí napadl sníh. Sice jen trošku,ale napadl - to tu moc často nebývá. Jen škoda, že tenhle první roztaje dřív, než si děti postaví alespoň malého sněhuláčka. Já mám sníh ráda. Možná proto, že jsem vyrostla na Vysočině, kde bylo sněhu v zimě vždycky dost, a jako malí jsme se na něm vyřádili. O něco méně jsem ho tedy měla ráda, když jsem musela odhazovat závěje u babičky, aby mohla alespoň projít k brance. Přesto něco z té dětské radosti ve mě zůstalo, a ten pocit, kdy mi sníh křupne pod botou mám prostě ráda
—————
Přihlaste se k odběru novinek: