Lezení miminek

Naše miminka procházejí velkým vývojem svalové hmoty už od narození. Lezení je důležitým vývojovým stupněm,ale pokud je děti přeskočí a rovnou se postaví, není to důvod k panice.

A teď něco pro lezení.

Děti obvykle začínají lézt mezi 7 a 10 měsícem věku. Pokud jsou drobné odchylky, nepanikařte, někteří lenoši prostě lezou o něco málo déle.

Děti by měly být na polohu na bříšku zvyklé už od zhruba jednoho měsíce. I když v porodnici je doporučováno děti na bříško nedávat kvůli syndromu náhlého úmrtí kojence, od zhruba 1 měsíce bychom s dozorem na chvilku na bříško děti dávat měly. I v této době může být miminko několikrát denně na břiše pod dohledem maminky. Není to tak dlouho, kdy se naopak doporučovalo nechávat děti jen v poloze na břiše. Spát by ale děti měly na zádech. Počítejte s tím, že se děti v poloze na bříšku rychle unaví, zaujmete ho, když mu před obličejem budete pohybovat hračkou (cca 20 – 30 cm od obličeje)- nejdříve bude dítě hračku sledovat jen očima, později bude za ní otáčet hlavičku a nakonec se po ní bude snažit sáhnout a chytit ji. V poslední fázi začne chtít na hračku dosáhnout a začne se snažit k hračce přiblížit – lézt.

Mezi 3. a 4. Měsícem je vhodné nechávat děti na tvrdé podložce – děti se mohou dobře opírat a lépe se začnou pohybovat. Na chladné podlaze je ale nenechávejte – použijte hrací deku, pěnové puzzle nebo koberec. Na hracím koberci dávejte hrazdičku jen někdy. Některé děti jsou línější a nemají pak důvod se natáhnout pro vzdálenější hračku. Pozorují a hrají si jen s hrazdičkou.

Pobyt v houpacím nebo jiném lehátku dítěti neublíží, pokud v něm tráví tak 10 % bdělého času, pokud v něm miminko necháte dlouhou dobu ( nad 50 % času), brzdíte tím jeho vývoj.

V tomto věku bývají miminka dlouhou dobu v posteli, anebo na gauči. To pro ně moc bezpečné není. Matrace je také měkká a miminko se nemůže opřít. Pokud přecházíte s pokoje do pokoje, přeneste miminko s dekou. Děti jsou většinou spokojené, když vás vidí.

Pobývání dítěte má i výhodu v nácviku režimu – v postýlce se spí, na zemi je prostor ke hraní.

Také existuje fáma, že miminka by měla v 6. měsících sedět – z hlediska vývoje je to nereálné, tento mýtus se traduje z doby, kdy byly děti pasivně posazované, aby trénovaly zádové svaly. Postupem času když tato generace dorostla se zjistilo, že trpí velkými bolestmi zad – častěji než jiné generace. Proto miminka násilně neposazujte.

Lezení je důležitý a zdravý pohyb – propojuje mozkové hemisféry, zlepšuje koordinaci a soustředění, posiluje zádové a břišní svaly miminka a připravuje děti na sezení. Lezení zaujímá ve vývoji dlouhou dobu 4 – 5 měsíců, než začnou děti samy chodit. Je dost dětí , které nelezou. Důvodů je více, nejčastější je právě pasivní posazování a sed, některé děti nelezou kvůli chodítku.Chodítko neumožní rychlejší nástup chůze,je výhodné jen pro rodiče, kteří chtějí mít od dětí klid (podloženo lékařskými výzkumy).Dětem se líbí vidět svět z jiné perspektivy,rodiče jsou rádi, že dítěti se nic nemůže stát – bohužel ale dítě nemůže ani lézt.

Pokud vaše miminko mezi 7. A 10. Měsícem ale neleze, neděste se, že má narušený vývoj. Některé děti mají třeba jen chybičku v řízení – svaly nedostanou z řídícího centra ten správný impulz, vznikne svalová nerovnováha, děti se vyvíjejí asymetricky. Pak vás většinou pediatr pošle k terapeutovi na rehabilitaci, tam se miminko rozhýbe správným způsobem nenásilnou formou většinou ve velmi krátké době. Na rehabilitaci by děti měly jít i ve chvíli, kdy dítě se přitahuje jen jednou rukou a odstrkuje jen jednou nožičkou. Opět krátká rehabilitace postačí k napravení. Není důležité, jestli dítě leze po čtyřech, plazí se, nebo se jen odstrkuje, důležité je, aby pohyb byl symetrický a dítě používalo obě ruce a nohy.

Zdroj https://www.poliklinikaprosek.cz/mapa-nejcastejsi-chyby-rodicu-v-prubehu-pohyboveho-vyvoje-deti-do-1-roku-61