Léto budiž pochváleno...

Je léto a venku je vedro. Jsem nucena být na sídlišti a tak se trochu nudím. Ve vedru se nedá nic moc dělat. Raději bych byla někde u vody, ale nemůžu. Vybrala jsem si nejnevhodnější dobu k angíně, jakou si člověk může vybrat.

Miluju léto, miluju i horké dny, a miluju odmala koupání. Hned jak se řekne léto a koupání, vybaví se mi dětství a cesty na koupaliště. Měli jsme za městečkem malou přehradu, kam jsme se všichni chodili koupat. Nebylo to blízko, přesto si pamatuju, že jsme ty zhruba 3,5 kilometrů chodili i jako děti rádi. Dodnes obdivuju maminku, když sebou nesla deku, trochu pití, opalovací krémy, kruhy a rukávky, plavky, ručník a rohlíky a rajčata nebo mrkve abychom neměli při plavání hlad. Občas měla pořádně naloženou tašku. Cesta vedla přes celé město a pak přes pole cestičkou – v tom vedru nad obilím se vzdech horkem přímo tetelil, občas se až obtížně dýchalo ( když slyším občas někoho říkat, že dřív nebyla taková vedra jako teď, vzpomenu si na ten rozpálený vzduch nad polem s obilím a jen se pousměju)

Nikdo kolem neměl auto, připadalo nám všem normální a běžné, že chodíme tak daleko pěšky. Na přehradě bývalo tak plno, že bylo někdy obtížné sehnat místo, kam by se dala rozložit deka. Dospělí si tam povídali a my děti jsme se cákali.  Po cestě jsme museli trochu vychladnout (proto si dodnes pamatuju, že uhřátí do vody nesmí), tak jsme netrpělivě čekali a netrpělivě do maminky hučeli:Už můžu do vody? To se ozývalo z každé deky.. Hurá, povoleno. Šup a už jsme vyváděli. Voda u břehu byla vždycky studená. Tolik dětí ji tam vždycky natolik rozvířilo, že u břehu nebyla nikdy teplá.  Po chvíli nám drkotaly zimou zuby, modraly nám pusy, ale ven z vody jsme šli až na nekompromisní zavolání některého z rodičů. Pak jsme se nasvačili, honili se chvíli kolem dek a zase do vody. Když jsem byla starší a uměla víc plavat, byla jsem ráda, když jsem překonala rozvířenou studenou vodu a plavala dál – tam byla voda klidnější a prohřátá, plavalo se krásně. Kdo měl nafukovací lehátko, byl často středem zájmu. Dalo se z něj totiž skákat a dělat různé vylomeninky. Prostě letní pohoda jak má být. Od té doby miluju léto a koupání.

A tak sedím na balkoně a doufám, že mi bude brzy líp a budu moct k vodě. Je mi trochu líto dnešních dětí, které radši budou sedět doma a koukat na počítači na film, než aby šli ven. Připravují se tím o hodně legrace a pohody. A taky se musím pousmát, když před balkonem slyším sousedky nadávat na horko. Ještě nedávno nadávaly, že je jim zima a taky že letos snad ani nebude léto.. Mám chuť jim říct, že za 4 měsíce už jsou tu zas vánoce, tak ať si užívají teplo,ale radši je nechám nadávat – proč si kazit náladu. V lednici mám vychlazený meloun – další z letních slastí. Takže si kus ukrojím a budu si užívat léto.