Kniha Pobřežní cesta z nakladatelství Kazda - kniha podle skutečného příběhu.

To, že bylo dlouho špatné počasí mi přineslo spoustu příjemných chvil s knihami. Co jiného dělat, když je venku ošklivě, než zachumlat se pod deku s příjemnou knihou.

Mám ráda knihy o přírodě. Proto jsem sáhla s chutí po knize Pobřežní cesta z nakladatelství Kazda. Měla jsem ji doma už nějakou dobu, a pořád jsem čekala na tu správnou čtecí náladu. Do knihy jsem se začetla velmi rychle - a nemohla přestat číst. Po přečtení anotace jsem tak nějak tušila, že mne knížka bude bavit, nečekala jsem ale, že mne tak pohltí. Četla jsem v každé volné chvíli. Dokonce jsem chodila na počítač vyhledat si místa, která autorka popisuje – chtěla jsem vědět, jak daná místa opravdu ve skutečnosti vypadají.

Hlavní zápletka knihy je popsaná skvěle v anotaci, tak vám ji s dovolením sem nakopíruji, abyste věděli, o čem kniha zhruba je:

Teprve před několika dny se Raynor dozvěděla, že její manžel Moth trpí nevyléčitelnou nemocí. A k tomu právě přišli o dům a s ním i o práci. Nezbývá jim skoro nic – ani čas. A tak se rozhodnou vydat na pouť dlouhou tisíc kilometrů. Chtějí projít Jihozápadní pobřežní cestu, která vede po anglickém pobřeží, ze Somersetu přes Devon a Cornwall až do Dorsetu. Putují přímoř­skou krajinou, po útesech mezi mořem a oblohou a v batozích si nesou jen to nejnutnější. S každým krokem, každým dalším setkáním a potížemi, jimž musejí čelit, se z prosté pěší výpravy stává životní pouť.

„Náš svět se měnil, jeho okraje bledly, jak nás cesta vedla mezi mořem, skalami a oblohou. Jako bychom postupně splývali s divočinou a cesta, kterou jsme kráčeli, jako by nás nesla úplně jinam.”

Popis jejich putování je až brutálně upřímný. Raynor a Moth mají často hlad, nemají se kde umýt, ostatní se od nich s nedůvěrou odvracejí. Zároveň si ale stále dokážou uvědomovat krásu okolní krajiny. Jejich cesta je zároveň cestou k sebeuvědomění, k čirému prožitku těch nejzákladnějších věcí, k naději.

Raynor a Moth jsou manželé ve středním věku, kteří ve Walesu provozují rodinnou farmu. Tu společ­nými silami opravili a vychovali zde své děti. Kvůli špatné investici ale ze dne na den o všechno přijdou a ocitnou se bez domova. Jen několik dnů nato se dozvědí, že Moth trpí vzácným degenerativním onemoc­něním. Když přemítají, co si počít, vzpomene si Raynor na knihu, kterou kdysi četla, a manželé se spontánně rozhodnou jít pěšky podél jihozápadního anglického pobřeží – značenou cestu dlouhou asi tisíc kilometrů. Za poslední peníze si koupí použitý stan a dva batohy a prostě vyrazí. Celou dobu musí vyžít pouze z osmačtyřiceti liber na týden.

Zajímavé, že? Naprosto jsem si neuměla představit tu situaci. Nemocný manžel, a v krátké době přijít o všechno, co jsme budovali. Vůbec si neumím představit, že bych se stala bezdomovcem. Autorka ale vlastně tu situaci obrátila pozitivem pro sebe. Proč sedět někde na ulici jako žebrák, a fňukat nad osudem, když je možnost prožít to, co jsem tak nějak vždycky chtěla udělat – tohle myšlení autorky mne doslova odzbrojilo. Častokrát měli oba hlad, častokrát si určitě sáhli na dno svých sil, nakonec se tahle pouť ale asi stala pro oba takovou duchovní cestou a očistou od všeho špatného. Jejich silný vztah tuhle zkoušku skvěle ustál. Zvládli všechno, protože na problémy byli dva.

Občas mne při čtení knihy úplně mrazilo. Neumím si vůbec představit, že bych tohle všechno, co zažívala autorka, měla prožít já. Jasně chápu, že v určitou chvíli by si autorka taky radši užívala poklidný život se zdravým manželem v pohodlí jejich domu. Když už ale osud zasáhl, vyrovnali se s ním očistnou cestou.

Kniha je dojemná, milá, místy vtipná, jinde zase smutná – a celá je krásně napsaná.

Kniha o odvaze poprat se s osudem je skvělé poselství pro nás všechny. Autorka se s tím svým osudem poprala nejlépe, jak uměla, a jak mohla. Za tuhle knížku jí velký dík. Četla jsem ji jedním dechem, a určitě se k ní ještě vrátím, protože mi jistě po prvním přečtení spousta věcí uniklo.

Pokud máte někdy pocit, že si s vámi život trochu pohrává, zkuste se mu postavit se stejnou odvahou jako autorka Pobřežní cesty. Nebo si alespoň uvědomte, že vlastně na tom nejsme tak špatně. Nemusíme tedy ujít takovou dálku, ale každý má nějakou tu „svou očistnou cestu“ v sobě. Optimizmus, to je to, o čem tahle kniha je. Rozhodně stojí za to si ji přečíst.

Knihu si můžete koupit v knihkupectví Kazda po kliknutí zde: Pobřežní cesta

Tato kniha je vydána i jako audiokniha.

Celý sortiment knihkupectví si prohlédněte po kliknutí zde: nakladatelství Kazda