Právě jsem dočetla knihu nejmenuji se miriam autorky Majgull Axselssonové.
A protože se blíží 27.1 - Den památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti, rozhodla jsem se, že vás na tuto knihu upozorním.
Od druhé světové války uplynulo spousta let, lidé pomalu zapomínají, a hlavně děti už o válce nic moc nevědí. je to samozřejmě dobře, že neznají válku, o tom, co se ale ve válce dělo,a co byl holocaust by vědět měly.
Kniha je psaná jako paměti a vzpomínky ženy Miriam, která zažila válku v koncentračních táborech jako mladá dívenka. Aby přežila, oblékla si romská dívka malika šaty mrtvé židovské ženy Miriam Goldbergové a tak na sebe vzala i její totožnost. A to jí zachránilo žiivot, protože jako romka by koncentrační tábor nepřežila. Příběh je o Miriam, která slaví své 85 narozeniny, v hlavě ale stále má velmi živé vzpomínky na život, kdy byla romskou dívkou v koncentračním táboře. Svůj příběh vypráví své vnučce. Je to příběh velmi autentický, při jeho čtení běhá mráz po zádech, je až s podivem, jaké hrůzy lidé zažívali,a co museli vytrpět,aby přežili. Kniha je psaná velmi čtivě, některé postavy jsou sutentické (dozorkyně, nebo doktor Mengele). Tahle kniha donutí každého k zamyšlení, a je dobře si ji přečíst. uvědomíme si totiž, jak dobře se nám vlastně žije,jak často si stěžujeme, když nám vlastně vůbec nic nechybí. A hlavně-jak hrozná je válka a jak jsme šťastní, že můžeme žít v míru. Knihu rozhodně doporučuji, stojí za přečtení.
—————
Přihlaste se k odběru novinek: