když rozbolí zuby

Rozbolely mne zuby. Už před dvěma týdny. A tak jsem poslušně nastoupila na léčbu k zubaři. Je fakt, že se zubaře strašně bojím, možná i proto se o zuby starám tak, abych nemusela chodit častěji než 2x za rok na povinnou preventivní prohlídku. Přesto se občas stane, že zuby bolí. Zubař mi prostě s pokrčením ramen řekne, že je to tím, že mám hodně dětí a nám ženám se prostě  zuby při těhotenství odvápňují a já nevím co ještě. (Doma pak když kolem mne projdou děti, mám chuť na ně syčet - vidíš, to je kvůli vám,  tak dlouho jsem vás nosila, vydržela porod, a teď mě kvůli vám ještě bolí zuby.Naštěstí se vždycky ovládnu a mlčím, ale ten pološílený pohled v očích asi je vidět, radši mi jdou všichni z cesty)

A tak druhý týden denně v 7 ráno už stojím na středisku a čekám na vyměnění drénu. Většina ostatních čekáren je prázdná, a mě napadá, že mám prostě smůlu a jsem jediná v celém městě koho bolí zuby. Ono je to ale lepší. Kdybych slyšela z ostatních ordinací zvuk vrtačky, asi by se mi trochu podlamovaly kolena. Ten zvuk je šílený.

 Ale je fakt, že i zubní vrtačky prošly modernizací a už to s nimi tolik nebolí, jako když si vzpomenu na vrtačku před nějakými 40 lety když jsem byla hodně malá a měla kaz- byla asi pomalejší, hodně -opravdu hodně hlučná, odstřikovala z ní voda, která chladila při vrtání zub, byla pomalá a- bolelo to. I tak si vždycky říkám, že mám štěstí, že tyhle dnešní vrtačky jsou rychlé . Co kdybych žila v době, kdy byly vrtačky na šlapací pohon - to musela být šílená bolest. 

No a když stojíte v čekárně a napadají vás podobné myšlenky, najednou mě začnou bolet i ostatní zuby, které jsem předtím měla v pohodě. No a protože se umím vystresovat pěkně sama, tak si představím, jak asi museli trpět lidi ve středověku - bolí zuby? šup ke kováři a kleštěma nechat vytrhnout. To už jsem ve stavu, kdy se mi podlamují kolena a pomalu ustupuju k východu. V tu chvíli se naštěstí otevřou většinou dveře ordinace a doktor mne s milým úsměvem zve dál. Když se blížím ke křeslu, sbažím se zavtipkovat, že na matějské bych za povození na křesle musela platit vstupné,ale dušičku mám v tu chvíli fakt malinkou. Naštěstí pan doktor pracuje rychle. Z ordinace mizím rychlostí 

blesku a ještě vnímám za zády-Tak zase zítra. A já už si začínám představovat, jak ve středověku trhali zuby...

Tak mi držte palce zase zítra ráno v 7..