Jak šel můj život a ze zoufalky se stala Nezoufalka

Můj život s gamblerem

„Vdávala jsem se ještě v době totality jako většina dívek v té době z důvodu těhotenství. Byla jsem studentka vysoké školy a byla jsem spokojená. Narodila se mi dcerka. Krásná, zdravá a já byla šťastná. Za půl roku přišla Sametová revoluce. Všichni jsme byli v euforii…To byly změny… Všechno se měnilo, lidé byli k sobě najednou tak nějak milejší a vstřícnější. Všichni jsme se tak trochu vznášeli na obláčcích nepoznaného… Začínala se rodit demokracie a já znovu otěhotněla. Narodila se druhá dcera a vše bylo, jak má být. Bohužel žádné štěstí netrvá věčně a kromě nabyté svobody a demokracie k nám přišly i hrací automaty…

Já byla znovu těhotná, tentokrát jsem čekala dvojčata a bylo nutno být delší dobu v nemocnici. Dcerky jsme odvezli k babičkám a to byla chyba. Manžel se zbláznil z blikavých automatů…Návštěvy v nemocnici byly čím dál kratší, co se děje, jsem se dozvídala víceméně náhodou. Ale dělat jsem nic nemohla. Narodila se mi dvojčata - chlapeček a holčička. Porod byl komplikovaný, málem jsem ho nepřežila, ale manžel to nějak nestihl zaregistrovat…

Netušila jsem, že jsme zadlužení

Když jsem přišla domů, neměla jsem moc času řešit manžela- měla jsem co dělat sama se sebou a 4 malými dětmi. Já jsem si asi ani nepřipouštěla, že by mohlo jít u manžela o závislost, gamblerství byla tehdy v polovině devadesátých let věc nepříliš známá. Nastalo období dluhů, beznaděje i naděje, slibů a zklamání, podvodů a lží, ale hlavně strachu…Nevěděla jsem, kde všude si manžel půjčil, že neplatí nájem, jsem netušila, protože tvrdil, že platí vše. Že je něco nepořádku víc než obvykle, jsem zjistila, až když podruhé odpojili elektřinu. Poprvé jsem si nechala namluvit, že omylem poslal platbu déle, podruhé už ne…

Organizmus mi vypověděl službu

Snažila jsem se dlouho manželství udržet. Přece jen se čtyřmi dětmi jsem měla strach, co s námi bude dál.  Jak je uživím, jak se o ně postarám. Vydržela jsem 6 let, dlouhých a špatných let… Pak jsem se zhroutila, přišly zdravotní problémy. Lékaři nemohli najít příčinu mých potíží, až mě po sérii všech možných vyšetření poslali k psychiatrovi. Diagnóza: Deprese z přetížení organizmu.  Po dlouhých hovorech s lékařem jsem pochopila, že stejně se doma starám o všechno sama a děti vychovávám také v podstatě sama, takže pokud chceme přežít tak, aby nás manžel nestáhl sebou na samé dno, musím se rozvést a vše vyřešit.

Tou dobou se už začínalo o gamblerství veřejně mluvit. Požádala jsem o rozvod…Bylo to hodně ošklivé, a ač jsem se snažila sebevíc, i děti to vše dost zasáhlo…. Táta byl na ně zlý a to se špatně chápe. I mně se špatně chápalo, že někdo, koho jsem milovala, se změnil v lidskou trosku a nenávistného zákeřného podivína. Nechci rozepisovat, kolik špatných věcí se dělo, co všechno manžel dělal, aby rozvod neproběhl. Sociální pracovnice ze začátku nebyla příliš ochotná, ale po několika návštěvách u mě doma mi nakonec pomohla sepsat žádost o svěření dětí do péče ještě před rozvodem a podpořila mě, jak mohla. Ta obrovská úleva, když nás rozvedli…

Musela jsem všechno zvládnout sama

Musím říct, že rozvodem to neskončilo. Byla ještě spousta soudů o výživné a exekuci na plat, když „tatínek“ zapomněl, že má děti…V podstatě dosud mám velké finanční problémy, protože výživné – teď už jen na dvojčata - je nízké a někdy vůbec nepřijde. Zato exekutoři chodí ještě pořád. I po deseti letech od rozvodu musím neustále úředně řešit exmanželovy problémy. Teprve letos jsem doplatila dluhy, které udělal na nájemném, a jsem na sebe pyšná, že jsem to všechno zvládla. Měla jsem i dvě práce najednou, abych děti uživila, takže tělo po nějaké době začalo opět dávat signály, že není vše v pořádku, a já měla znovu zdravotní potíže. Musela jsem přestat chodit do práce, jsem teď v invalidním důchodu, ale postupem času se můj zdravotní stav lepší.

Jsem šťastná z dětí i z nové lásky

Nejstarší dcera už je maminkou- a já babičkou Vojtíška, všechny 4 děti mají po maturitě a pracují. Máme spolu se všemi dětmi hezký vztah. I přítele jsem si našla. Teda spíš on mě. Zatím spolu nebydlíme, ale vrátil mi důvěru v lásku a klid. Je skvělý. A proč vám to vše vyprávím? Chtěla bych, abyste věděli, že problém gamblerství není jen problém sociálně vyloučených lidí, ale často i vzdělaných lidí. A není to jen gamblerství, ale i o dalších závislostech.

Chtěla bych, abyste věděly, milé nezoufalky, že nikdo nemá právo vás jakýmkoliv způsobem týrat. A pokud se tak děje, měly bychom o tom mluvit. Nahlas a všude. Nedat tyranům šanci. Jsme všechny fajn ženy, matky a zasloužíme si, aby bylo podle toho s námi jednáno. Státní správa a úřady v dnešní době příliš nepomohou, musíme se spoléhat samy na sebe.  Občas zapomínáme koukat kolem sebe. Takových příběhů, jaký jsem zažila já, je kolem nás jistě spousta a já bych vás všechny chtěla poprosit: Nebuďte lhostejné k lidem ve svém okolí. Ta hradba lhostejnosti a nezájmu, na které jsem občas narážela, byly opravdu velmi nepříjemné a stresující.  Dělejme si život kolem sebe příjemný pro sebe i pro ostatní, pokud je to v našich silách. Pak se i ze spousty zoufalek kolem nás stanou nezoufalky.“  článek který jsem napsala byl publikován i na webu www.Nezoufalky.cz . Od té doby uplynulo pár let, situace se nemění - přítele mám stejného, s dětmi jsem v pohodě a zdraví? Snad mi někdy bude dobře, bojuju s depresemi,ale zatím to zvládám :-)