Jak mě rozbolel zub

Bolí mě zub. Začal z ničeho nic a teď mi v něm cuká, píchá, dloube a já nevím co všechno ještě. Nechápu, jak něco tak malinkého, jako je zub dokáže vyřadit z provozu i dospělého člověka. A to úplně. Podotýkám, že nejsem člověk, který by na zuby „kašlal“. Pečuji o zuby pravidelně a k zubaři chodím taky, ač nerada pravidelně. Někdy nechápu, že někdo nechodí k zubaři téměř vůbec a na bolesti zubů netrpí. Nechápu ale ani takové ty recepty z lidového léčitelství jako cpaní si česneku k bolavému zubu a podobně. To radši překonám strach a jdu hned zavčasu.Můj zubař je hezký chlap, asi bych to jindy ocenila, ale jelikož z návštěv u něj nemám moc dobré pocity, nějak si toho nestíhám většinou všimnout.

Vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malá. No, je to už hodně dlouho, můj vtipný syn by poznamenal něco ve stylu: „ááá, historky z pravěku přicházejí..“. K zubaři s rodiči jsem chodila málokdy, na preventivní prohlídky jsme chodili jako třída ze školy, Vmísili nás mezi ostatní pacienty v čekárně a my vyděšeně poslouchali zvuky vrtačky – tehdy byly jiné a ten hvízdavý ostrý zvuk býval slyšet až venku. Musím říct, že jsem byla ráda, že plomby jsem měla asi jen 2 – protože ty vrtačky rozhodně nebyly bezbolestné. Byly bolestné a to velmi. No a do toho ještě jsme si navzájem vyprávěli šílené historky o trhání zubů, resekcích a podobně, některé historky jsme pochytili od dospělých podobně se děsících v čekárně- no a výsledek byl úžasná fóbie ze zubaře, kterou jsme měli úplně všichni.

Pak přišla doba, kdy si mě zubař pozval na rovnátka. Když vidím dnešní rovnátka, přiznávám , že dětem závidím. Dostala jsem plastové patro s docela silným drátem a měla jsem ho nosit na noc. To bylo dávení a pláče, nikdy jsem si na ně nezvykla a musím přiznat, že mi ani nijak nepomohla, předkus mi zůstal.

Návštěva zubaře mě neminula ani dnes. Pusu mám zmrzlou od injekce a ve vyvrtaném zubu mám vložku na vyléčení. Tak mi všichni držte palce, ať zabere a za týden mi zub zaplombují. Trhání bych nerada …