Jak jsem šla na kávu

Byla jsem si dnes po dlouhé době dát kávu v malé kavárničce v podchodu stranou od města. Je to velmi příjemné místo, chodím tam moc ráda. Protože je kavárnička z dosahu aut a je tam plácek kde mohou běhat děti, je tam často spousta maminek s kočárky i s malými dětmi. Předem podotýkám, že sama mám čtyři děti, proti dětem tedy nejsem nijak zaujatá. Děti jsem vychovávala sama, protože partner zklamal jako člověk, takže jsem na děti byla někdy přísná, někdy je rozmazlovala- no asi jako každá druhá máma. Vždycky ale měly moje děti stanovené hranice a mantinely za které už prostě nesměly, jinak by následoval trest. A ono to fungovalo. A proč Vám to píšu? No, protože jsem občas úplně mimo a nějak nerozumím dnešní výchově. Chtěla jsem si v klidu vychutnat svou kávu, doma si běžně nedopřávám šlehačku, takže už jsem se od rána těšila na tu slast na jazyku, když se šlehačka na lžičce dostane až k chuťovým pohárkům. Sedla jsem si stranou, aby maminky mohly zajet s kočárky ke stolům a objednala si.  Když byla má vytoužená káva na stole, nabrala jsem šlehačku, mířím k ústům a už už- když v tom drc a ruka mi vylítla a šlehačka na stole. Podívala jsem se a asi 4 letý klučina s vyzývavě drzým pohledem na mě koukal, co udělám. No nic, asi nechtěl, nebudu dělat z toho vědu. Jenže napodruhé to samé. To jsem nevydržela a houkla na něj : Zmizni ode mě.!. Dítě s řevem odběhlo k mamince a začalo jí něco povídat. A maminka se zvedla a šla ke mně ječet, co že jsem si to dovolila. Klučina stál za ní a spokojeně se usmíval. Mamince jsem se snažila vysvětlit, že tohle nebylo zrovna nejlepší chování,ale zjistila jsem že jsem harpyje, co nesnáší děti. Odvětila jsem, že s tím klidně dokážu žít, pokud její synek bude dál ode mě.  Otočila jsem se od ní, nechtěla jsem už v ponižující debatě pokračovat. Vtom bum, na stole přistál míč- klučina si našel jinou zábavu. Jelikož zjistil, že maminka se ho bude zastávat, hodil míč schválně na stůl. To už se ozvala i majitelka kavárny, že by si měla klučíka zklidnit a donesla mi jinou kávu. Maminka nám jasně vysvětlila princip své výchovy, v podstatě jsem pochopila, že její syn smí všechno. Aby nám ukázala, jak své dítě miluje, za přitakávání a povzbuzování své kamarádky s miminem v kočárku objednala za odměnu synkovi zmrzlinu, protože je to přece hodný kluk. Dítě si sedlo ke stolu, a když mu paní z obsluhy donesla pohár, začal do maminky mlátit, že chtěl tu zmrzlinu se sušenkami. A maminka? Nic. Otřela mu pusu a šla doobjednat sušenky. To už bylo na mě moc, dopila jsem kávu, zvedla se a šla dál . V duchu jsem si představila, co bude ona maminka s volnou výchovou dělat, až jejímu synovi nebudou 4 roky ale bude to 15 letý vytáhlý huberťák. Trochu škodolibě jsem se usmála. Vím totiž na rozdíl od ní, jak „milí“ dokáží puberťáci být. A taky vím, že tahle volná výchova se jí jednou vrátí i s úroky…co je proti tomu jedno moje vylité kafe…