Holínky

Jako malá jsem nosila holinky. Všichni jsme je tenkrát nosili - je to už skoro 40 let, moc bot jsme neměli- když bylo hezky tak plátěnky, ošklivě holinky...Byli jsme na ně zvyklí. Tehdy jsem začala jako malá holka chodit běhat do Svazarmu - byly to Dukelské závody branné zdatnosti- běh a střelba. No a když jsem jela na první závody, bylo po dešti a zataženo, takže maminka řekla pojedeš v holinkách nebo nikam...Musela jsem poslechnout. Když jsem vyběhla při závodě na trať, ozvaly se odevšaď huronské výbuchy smíchu - všichni měli boty na běh se špunty (něco jako kopačky) do terénu a najednou na trati malá copatá holka v holinkách. Naštěstí tehdy se mnou jel tatínek a všechen ten posměch a potupu, kterou mě spoluzávodící i jejich trenéři počastovali  viděl,takže doma mamince důrazně vysvětlil, že v holinkách se rozhodně nezávodí..Se mnou se holinková historka táhla celých cca 10 let co jsem závodila ...pokaždé se našel na startu někdo, kdo se zeptal: a holinky máš? ...Tehdy jsem jako nejmladší účastník na "holínkovém závodu" dostala medaili i diplom, tak pocit hořkosti byl převážen pocitem štěstí,. Kde je medaile a diplom dnes nevím, ale lituju, že jsem si ony trofejní holinky neschovala. Ráda na ty závody vzpomínám