Tak jsem zase nemocná. Nebojte, žádná korona, jen se ke slovu přihlásily moje vleklé zdravotní problémy, takže budu muset zvolnit a chvilku jet zase jen "na půl plynu". A jak jsem tak v noci ležele, nemohla jsem spát, protože mě všechno bolelo, začala jsem hledat, na co bych se podívala, aby mi čas trochu utekl. Něco nekomplikovaného, jemnémho, milého a přitom humorného - prostě něco na zlepšení nálady. A najednou mi v hlavě zazněla písnička My jsme dva tuláci. Je to písnička z Pana Tau. Z nějakého důvodu tuhle řadu když jsem byla malá v televizi nedávali. Dávali spoustu příběhů pana Tau, ale tenhle s panem Werichem ne. Viděla jsem ho poprvé až na prahu dospělosti po revoluci,a byla jsem z něj nadšená. Znáte ty příběhy? Bohatý továrník (pan Werich) chce strávit prázdniny se svou vnučkou a zaplatí si luxusní cestu kolem světa. Ale všechno se zašmodrchá, a objeví se pan Tau, který pomůže a zařídí dědečkovi s vnučkou parádní prázdniny, kdy k sobě mají oba velmi blízko. Ten seriál si určitě pustím. Mám ráda humor pana Wericha a mám ráda i Pana Tau. Všichni jsme jako malí uměli napodobit ten pohyb, kdy čaroval buřinkou. Asi abychom byli připravení, kdyby se náhodou objevil, a buřinku nám půjčil. Hned po Arabelině prstenu to byla věc, co jsem jako malá toužila mít. měli jste rádi příběhy o Panu Tau?

video s písničkou po kliknutí zde: My jsme dva tuláci

Taky si to pamatujete? Tu dobu, kdy jsme byli šťastní, když nám někdo sehnal kazetu? (v začátku kazeťáků nebyly vůbec k dostání). A pak si buď od někoho přehrát, nebo sedět u rádia dlouhé hodiny a čekat, až začne nějaká oblíbená a hezká písnička..A když jsem se zrovna netrefila, tak pěkně tužkou otočit kazetu o kousek zpátky... Největší zděšení když to v kazeťáku zakvíllelo a vy jste věděli, že je to ztracené, protože kazeta se právě namotává - tedy spíš rozmotává..I tady se pak občas dalo ještě něco zachránit tím, že se kazeta namotávala pomocí tužky zpátky. A byli i frajeři, co ji dokázali slepit, když se přetrhla - to mě se tedy nikdy nepovedlo. Prošli jste také érou kazeťáků? Nahrávali jste si písničky z rádia?

facebooková diskuze zde: kazeťáky a nahrávání

Miluji květiny a všechny rostliny. Když mi někdo chce udělat radost, a přinese mi kytičku, ví, že budu nadšená. Můj muž mne zná a kytky mi nosí rád. Pokaždé jinou, abych byla překvapená. Tentokrát zvolil kytku, jakou jsem ještě nikdy nedostala. Je to podzimní vazba s vřesem a vypadá nádherně. Přestože kytky miluji, spoustu z nich neznám. I když mi někdo řekne, co je to za druh květinky, já to stejně zapomenu. Takže je všechny pojmenovávám podle barev - ta krásná bílá, ta nádherná fialová a podobně. Poznám jen takové ty hodně známé květiny, proto mi dělá radost, když dostanu kytičku, kterou neznám, nebo je něčím nobvyklá. Mám radost. Velkou radost. Tak se vám musím pochlubit. A co vy? Dostáváte květiny? Máte rády řezané, nebo upřednostňujete ty pokojové v květináči? Já mám ráda oboje. Budu ráda, když se v komentáři pochlubíte, jakou krásnou kytičku jste dostali, nebo jakou máte doma. Uděláme si milé, květinové úterý.

Diskuzi najdete na facebooku zde: květinové úterý

V pátek na mne mrklo oznámení, že Johnovi Lennonovi by už bylo 80 let. Trošku mne to překvapilo - protože už není dlouho, tak nějak jsme ho neviděli stárnout a v naší paměti zůstává tak pořád mladý. Hudba Beatles mne dost ovlivnila, i když nejsem z generace, kterou zasáhla jejich hudba nejvíc. Ty písničky byly a jsou tak fajn, že se mi líbí i po těch dlouhých letech. Moje sestra měla nad postelí jejich plakát, takže jsem na ně koukala opravdu každý den, a v takových těch holčičích představách jsem si vysnila, jak by asi probíhalo setkání s nimi. Protože jsem vždycky ráda zpívala, nakonec představa vždycky byla o tom, že sedím s Johnem, nebo Paulem u klavíru a zpíváme. John byl vždycky takový ten kluk s rošťáckým pohledem, co přitahoval moji pozornost. prostě se mi líbil. I když přiznávám, že v té hippie éře, kdy měl dlouhé vlasy a problémy s drogami už tak přitažlivý nebyl. Jeho písničky ale byly krásné vždycky. Takže pro mne navždycky zůstane tím klikem s veselým úsměvem z plakátu nad postelí. Tak jsem si celý víkend pouštěla písničky Beatles i jeho samotného. Nejradši mám asi Imagine. Jakou písničku od Johna lennona, nebo Beatles máte rádi vy? nebo vás tahle hudna úplně minula? (zdroj foto https://www.evropa2.cz/clanky/muzika/paul-mccartney-prozradil-z-ceho-mel-john-lennon-nejvetsi-strach-a-kterou-skladbu-mu-jako-jedinou-pochvalil)

písničku Imagine si můžete pustit zde: Imagine

dasffgosdgion

1. září - datum dětmi neoblíbené, rodičům se uleví. Tedy pokud budou moci děti do školy a nebudou se učit doma. Já jsem dnes objevila tenhle vtip, a opravdu mne rozesmál. A hodně. Berte ten obrázek prosím opravdu jako vtip - já sama jsem bývalá učitelka a musím říct, že děti někdy umí lézt na nervy,ale jindy jsou zas par´táci k pohledání. Doba kdy jsem učila patří k těm nejhezčím, na které vzpomínám. I u mých dětí jsem měla celkem štěstí na dobré učitelky. jen u jedné dcery jsem se setkala s takovou neprofesionalitou, že jsem byla z paní učitelky na nervy. Ona totiž opravdu neměla ráda děti.tedy některé a dala jim to pořádně najevo (což mne vytáčelo do běla). Takže přeju všem školákům - ať malým, nebo velkým šťastné vykročení do školního roku a štěstí jen na super učitele.

Dneska jsem podstoupila jeden menší,ale dost nepříjemný zákrok. Měla jsem štěstí na velmi příjemnou sestřičku a paní doktorku,ale přesto jsem se moc dobře necítila. Zákrok urologický vám nebudu popisovat, jen pocity- ten první byla dezinfekce. Asi dost silná, protože jsem si okamžitě vybavila ten obrázek, co jsem vám tu nedávno dávala - papriky a u nich nápis pálí a "pálí jako kráva". Teda fakt to pálilo jak kráva. Pak už jsem jen koukala na díru, co byla vyříznutá ve strpu - nevím proč, třeba tam na některého pacienta přede mnou spadlo světlo a už tam jiné nestihli namontovat (haha..). Pak už jsem si jen říkala: Tak za tohle si zasloužím dortík..velký..se šlehačkou..tahle vize dortíku mi pomohla přečkat všechno nepříjemné. Teď už je mi líp, i když ještě bolest cítím. Dortík jsem si nedala,ale radost mi dělá pohled na kytku od přítele: je nádherná, nejsou to luční květy ale kytice tak působí. Moc se mi líbí, takže konec dne už je sbnad v pohodě.

Dnešek mi začal úplně skvěle. nějak jsem se poslední dobou necítila ve své kůži. Práce mi nešla od ruky, nápady na články skoro žádné a tak nějak jsem byla bez nálady. Asi k tomu přispívá i to divné letošní počasí - buď je vedro k padnutí, nebo je zima a leje a leje..nic mezi. Představa o ideálním létě letos vzala za své. Ono známé pořekadlo - tento způsob léta zdá se být poněkud nešťastným letos platí opravdu na sto procent. A tak jsem se dneska dopoledne vydala do lesa. Ani tak ne na houby, jako dobít si energii. I když donést houby by bylo fajn, protože houbová jídla miluji, tak tentokrát to bylo opravdu spíš pro energii. Les miluji. Už když do něj vkročím, tak se cítím jako znovuzrozená, všechno ze mne spadne a vnímám jen tu pohodu kolem. Jako mladá holka jsem to tak nevnímala. V lese jsem byla hodně často, měla jsem ho vždycky ráda - dokonce jsem jako malá holka tvrdila, že budu hajný jako děda a strejda, ale to mi rozmluvili, že to není pro holky. Dnes toho trochu lituji. Čím jsem starší, tím víc les miluju. A opět slovy klasikovými: "Příroda, to je chrám"... prostě si tam chodím dobíjet baterky. Co pomáhá dobít baterky vám? Budu ráda, když se pochlubíte v komentáři - je to příroda, děti, nebo zvířátka? Klidně dejte i fotku, ať jsme všichni nabití energií hned od pondělí.

Komentáře k článku na facebooku zde: facebook příspěvek o lese

video Příroda, to je chrám z filmu Ecce homo Homolka najdete zde: Příroda, to je chrám...