Kdo pamatuje? měli jste to taky tak? Moje děti když šly domů, tak jsem je občas přenášela od dveří rřovnou do vany aby se svlékly až ve vaně a nepadala z nich špína. Hlavně když chodily hrát si na fotbalové hřiště, kde vedle toho travnatého, kam se moc nesmělo bylo hřiště škvárové. Tam se děti vyřádily ale také pěkně zašpinily. Odřená kolena plná štěrku a kamínků byla běžná, a brek když jsem jim je vymývala jako bych slyšela i teď jen když si na to vzpomenu... Myslím, že dnešní internetové děti jsou o tohle hodně ochuzené, a hlavně pak neumí moc mezi sebou komunikovat. Takhle stačilo podívat se na toho druhého a hned jsme viděli, kdo má dobrou náladu, kdo je naštvaný, kdo je pohodář a kdo je rváč, kdo půjčí kolo, nebo dá bonbon. Přála bych všem dětem dětství neovlivněné internetem.

Tenhle obrázek mne moc pobavil. pro ty, co si myslí, že je to nereálné, tak například moje dcera se těch osminohých potvůrek tak bojí, že budila syna když přišla v 1 hodinu v noci z práce, aby jí šel vyhnat pavouka z pokoje ze zdi, protože jinak tam nemůže spát. My si z ní děláme legraci, že problém není pavouka vidět, problém začne, když najednou zmizí... :-D .. Ale upřímně přiznávám, že tarantuli teda ani v televizi moc vidět nemusím, natož abych na ni musela sáhnout. Ale spíš je to dané tím, že vím, že jsou tarantule jedovaté a koušou. Jako malá jsem si užila pavouků spoustu - u babičky na vesnici na suchém záchodě. nevím jak je to možné, ale stahovali se tam opravdu hodně. Možná kvůli mouchám. Já jsem je jen s respektem pozorovala, ale ségra vždycky posílala někoho, aby je sundal (haha, jestli to čteš, tak to přiznej :-D ) . Já jsem tak nějak jejich existenci vzala na milost, když mi strejda řekl, že opravdu pavouk lidi nežere, že jde jen po mouchách. Jak to máte vy se strachem z pavouků? Bojíte se jich? Nebo jsou vám fuk?

Nevím jak vy, ale já nějak nemůžu přepnout z toho relaxačního vánočního režimu na standart :-D. Dnes jsem jen došla k zubaři, kam jsem byla objednaná a jinak se nemůžu k ničemu dokopat. Tak strašně se mi nic nechce.. Venku je lezavo, zima, a když se podívám, jak skvělý koutek mi ten můj báječný chlap doma v paneláku udělal, jen bych seděla a koukala, nechala na sebe jít teplo a četla knížku, nebo koukala na pohádku. Vánoce jsou na relax skvělé. Jakmile je po Štědrém dnu, nikdo najednou nikam nespěchá, v podstatě nikdo neví, kolikátého je a jaký je den. je to pohodička. Vůbec se mi nechce zanoput se do lednového provozu. Jsem ještě v prosincovém. Jak jste na tom vy?

Tak jsem si říkala, že nebudu vůbec bilancovat. Že vezmu rok 2020 jak byl a zavřu za ním pomyslně dveře.Ale nedá mi to. Asi to datum 1.1. nás tak trochu svádí k ohlédnutí - abychom měli další rok lepší, musíme vědět v čem chceme být lepší. S radostí zjišťuji, že on ten rok zas tak špatný nebyl. V lecčem ano, ale i ty špatné věci nás posouvají dál, a pokud nezažijeme špatné, nevážíme si toho dobrého. Narodil se mi další vnouček, práce mě bavila, a i na té nemoci a pobytech v nemocnici se něco pozitivního dá najít - tak nějak jsem tam měla spoustu času na přemýšlení a utřídění si myšlenek, a taky jsem si tak trochu začala vážit toho, co doma považuji za samozřejmé. Takže jsem vlastně spokojená. Předsevzetí si už dávno nedávám, žiju tak, že když se k něčemu rozhodnu, začnu s tím hned a nečekám na 1.1. A protože v letošním roce je na konci jednička, přeju si vlastně jen jediné - aby celý tenhle rok byl na jedničku. To samé přeju i vám všem. A co vy? Dáváte si předsevzetí? A upřímně - dodržujete je pak?

Dneska jsem vstala s úplně blbou náladou. Špatně jsem spala, a poslední dny byly pošmourné, já tu celodenní tmu a šero nemám ráda. Když jsem byla malá, strašně se mi líbilo Finsko. Obrázky spousty krásných jezer, nádherná příroda, čistá a svěží zeleň všude. Tam bych chtěla bydlet - to byl takový můj sen. Dnes už vím, že tam bych teda bydlet nemohla. Příroda se mi líbí pořád, ale půl roku polární noci bych prostě nezvládla. Chybělo by mi sluníčko. Funguju na sluneční baterky. proto když jsem se te´d podívala ven, je rázem po špatné náladě. Sluníčko..Jak já ho mám ráda.Sice nehřeje, ale krásně svítí. Tak sedím, koukám na sluncem ozářený vřes a je mi nádherně. jaký máte den dnes vy?

Letos je všechno trochu jinak. Každý rok bývá u nás ve městě pochod čertů. Letos kvůli pandemii nebude. Na jednu stranu je to škoda, na tu druhou si říkám, že možná i dobře. některé masyky jsou opravdu děsivé. Neumím si představit, co se musí odehrávat v těch malých hlavičkách, když před sebou vidí příšeru, ze které mám velký respekt a trochu strach i já, dospělá. Proto se přimlouvám, nestrašte děti víc, než je nezbytně nutné. Ani ty zlobivé děti si nezaslouží být vyděšené. Já třeba si dodnes pamatuji (a že je to už let) na pocit, kdy čert řekl, že odnese maminku a vzal ji za ruku. Byla jsem strachy bez sebe. Pokud tedy potkáte nějakého čerta, držte své děti v náručí, nebo alespoň za ruku, ať se nebojí. Strach není pro ěti nic dobrého. Máte nějakou fotku s čertem? Budu ráda, když se pochlubíte.

Tak už i u nás v Polabí napadl sníh. Sice jen trošku,ale napadl - to tu moc často nebývá. Jen škoda, že tenhle první roztaje dřív, než si děti postaví alespoň malého sněhuláčka. Já mám sníh ráda. Možná proto, že jsem vyrostla na Vysočině, kde bylo sněhu v zimě vždycky dost, a jako malí jsme se na něm vyřádili. O něco méně jsem ho tedy měla ráda, když jsem musela odhazovat závěje u babičky, aby mohla alespoň projít k brance. Přesto něco z té dětské radosti ve mě zůstalo, a ten pocit, kdy mi sníh křupne pod botou mám prostě ráda

Když jsem slyšela, že Česká pošta bude propouštět zaměstnance, protože prý všechno zvládá a jsou nadbyteční, tak nějak jsem se nemohla ubránit údivu a úsměvu. Úsměv ale nebyl veselý, spíš smutný. S poštou neustále řeším nějaké problémy. Naposledy dnes, kdy jsem se snažila dohledat zásilku - má na začátku označení UF - proto tedy nejde vyhledat na internetu a nejde si zažádat o znovudoručení přes internet. 4x jsem volala na placenou linku a vyslechla si dlouhé upozornění, jak si mám žádat přes internet (však to platím já, tak proč by to neopakovali) - dovolat se je někdy problém, takže jsem zaplatila 4 pokusy, abych se zeptala, kde je moje zásilka co jsem žádala doručit už před týdnem. odpověď: Předala jsem ji na listovní zásilky, ale nevím jak pracují,nebo nepracují, vrátili mi ji sem zpět jako nedoručenou... Haha. Fakt vtipný. Paní byla podrážděná, tak jsem ji upozornila, že tuhle situaci jsem nezavinila, a zdravotní stav si taky nevybírám, proto platím celkem vysoké poštovné. Paní se omluvila a stejně jako před týdnem mi slíbila opakované doručení. Kdy ale neví, protože tady u nás v Brandýse je nedostatek doručovatelek - to také vím, protože pošta chodí tak 2x, někdy i jen 1x týdně . Ale pošta má prý nadbytek lidí... Tak doufám, že jim pošlou všem výpověď poštou, pak se zaměstnanci o práci bát nemusí...

Tak jsem dnes celý den nějaká ospalá. Měla jsem dnes v noci divoké sny. Občas se mi zdají šílenosti. Říká se, že ve snech si řešíme to, co je třeba dořešit ve dne. No nevím teda.. abych utíkala před kancem na hršeň a cpala se tam hruškama -to by nevysvětlil ani Freud, ani nejbláznivější snář. Byla jsem několikrát za noc vzhůru, a co probuzení, to další bláznivý sen. Fakt mazec.. Věříte ve sny? Pamatujete si je, nebo je hned zapomenete? Mluvíte někdy s někým o tom, co se vám zdálo? jaký byl váš nejbláznivější nebo nejhezčí sen? Budu ráda, když dáte vědět do diskuze. U mne dnešní snění mělo za následek asi jen to, že jsem celý den jak lenochod :-D.

Facebooková diskuze po kliknutí zde: sny a jejich význam