Venku je tak nějak poslední dny pořád tma, a mě se stýská po sluníčku. Ne po letním vedru,ale po světle, a hřejivém slunci. Mám slunce ráda, a vždycky říkám, že funguji na solární baterky. Takže v tyhle dny, kdy je tma v podstatě nefunguju. Nechce se mi vůbec nic. Problém je úplně všechno - od zvednutí ruky na zamáčknutí budíku, až po nadzvednutí peřiny při večerním ulehnutí do postele. zajímavé je, že ta lenost-únava- nefunguje na všechno stejně. Zjistila jsem dlouhodobým průzkumem, že například dojít si 2x za sebou pro čokoládový bonbon mi problém nedělá ) vezmu si vždycky jen jeden - nechci být přece tlustá, a jeden mi úplně stačí - tahle představa mi vydrží jen do chvíle, než dojím první bonbon a zjistím, že bez druhého to prostě nepůjde). Ale pokud vím, čokoláda je energie, a tu vlastně potřebuji, že? A tak se snažím vyhýbat všem činnostem, co vyžadují větší množství energie a strašně se těším na sluníčko .. nebo alespoň na návštěvu vnoučka, který na mne působí stejně blahodárně jako sluneční paprsky

(obrázek zdroj https://www.abicko.cz/clanek/dzouky/24965/lenost-nebo-silna-vule.html)

Oslavy Sametové revoluce jsou za námi. Byla jsem v Praze a ta atmosféra byla báječná. I když přiznávám, že z toho velikého davu jsem byla trošku unavená. Přesto když slyšíte zpívat hymnu a Motlitbu pro Martu tolik lidí, až vás z toho zamrazí. je to nádhera. Když jsem před 30 lety studovala 2. ročník VŠ, vůbec mne nenapadlo, čeho budu svědkem. Tehdy jsem měla malinkou dcerku,takže jsem na demonstraci nejela, i když mne spolužáci zvali. Bylo mi úzko, když jsem zjistila co se na Národní třídě stalo - mezi zmlácenými bylo i spousta mých spolužáků. Jsem ráda, že tehdy se povedlo to, co nikdo netušil a čemu se nám ani nechtělo věřit - padl režim. jestli je to dnes lepší, nebo horší nebudu polemizovat, ani se mi nechce zaplétat se do nějakých politických diskuzí. Jsem ráda, že jsme se mohli včera demokraticky sejít a zavzpomínat, co bylo kdysi.A doufat, že bude líp ... (obrázek zdroj : megapixel.cz)

Dnes jsem zažila hodně zvláštní věc. Pracovník ostrahy v supermarketu si vybral starou paní v hodně ošuntělém oblečení a začal na ní křičet, že krade a musí ukázat tašku. Podotýkám, že paní byla ve starém oblečení,ale čistá,a bylo vidět, že se o sebe stará, jen prostě nemá asi peníze na oblečení, nebo má prostě ty svoje věci ráda,tak je nosí do roztrhání. Po útoku pracovníka ostrahy - ano, nebylo to slušné vyzvání ,ale útok- se paní rozklepala a bylo vidět že nemá daleko do pláče. Ochotně ukazovala tašku i stvrzenku, hlídač neustoupil a pokřikoval cosi, že tyhle špinavý zloděje nemá rád. To už jsme se paní zastali všichni kolem. Přišla i vedoucí prodejny a paní se omluvila, nabídla jí slevu na příští nákup a myslím, že onen hlídač bude mít co vysvětlovat. Nemyslím si, že to bylo z přemíry horlivosti vykonávat dobře svou práci.Byl to prostě arogantní hlupák,a zkazil den jedné staré paní i nám všem okolo. Tak si říkám, jak by se asi tvářil, kdyby místo té paní byla na tom místě jeho babička a někdo ji takhle ponižoval...a ještě byl hrubý a arogantní, když jsme se začali paní zastávat. jedna jediná věc na tom všem byla pozitivní a potěšila mne -ještě na tom nejsme tak špatně, jak se tvrdí - na pomoc paní přispěchalo hned několik lidí,a snažili se ji utěšit a ostrahu uklidnit. není tedy pravda, že jsou dnes lidi k sobě lhostejní a to je fajn. A opět se potvrdilo, že není na světě nic horšího, než srážka s blbcem...

foto:moviezone.cz

Já tyhle podzimní plískanice opravdu nemám ráda. Venku fouká vírt a drobně prší, takže se před tím deštěm neschováte - vítr ho na vás žene ze všech stran,a deštník radši ani nevyndávám, stejně by byl během chvíle obrácený a ještě by mě štvalo, že se musím prát s děštníkem. A tak jsem ráda, když jsem doma,a jdiu di pro čokoládu )a doufám, že mi ji někdo nesnědl, což se často stává). Čokoláda je takový můj "vyprošťovák" ze špatné nálady a splínů. Stačí kousek a je mi lépe. měla jsem ji ráda už jako malá holka. i když je mi jasné, že socialistická čokoláda byla šizena, mě chutnala. Nejradši mám oříškovou, nejlépe s celými oříšky. Na tu úplně hořkou s hodně vysokým procentem kakaa jsem se nikdy nenaučila, nepochutnám si na ní. i když je prava, že dneska už si vybírám z těch lepších čiokolád, a upřednostňuji kvalitu před kvantitou. Což ovšem neznamená, že když mě něco hodně naštve, nesním klidně půlku tabulky. jak to máte vy? Chutná vám čokoláda? nebo máte jiný "vyprošťovák" ze špatné nálady? Jaká čokoláda vám chutná, A věděli jste, že: "že „hořká čokoláda musí obsahovat nejméně 43 % celkové kakaové sušiny a nejméně 26 % kakaového másla a mléčná čokoláda musí obsahovat nejméně 30 % celkové kakaové sušiny a nejméně 18 % mléčné sušiny a nejméně 4,5 % kakaového másla“. - tedy sopiusta čokolád musí být označena jako pochoutka, a nikoliv čokoláda..a že ty nejlepší čokolády mají ve Švýcarsku? čokoládě zdar :-).

obrázek foto zdrojwikipedie

Narazila jsem při brouzdání po internetu na ofocený obrázek stránky z knížky. A tak nějak mi vyrazil dech. Myslela jsem že po knážce O krtkovi, který chtěl vědět,kdo se mu vykakal na hlavu už mne nepřekvapí nic. Překvapilo.A pořádně. nejsem žádný poritámn,a s dětmi jsem i o sexu mluvila otevřeně,ale podávala jsem jim jen informace, které jsem předpokládala, že v jejich věku stačí. A bylo to vždyckly v pohodě. Když jsem viděla ale list z knížky, tak si říkám - je tohle fakt potřeba: nestačí info od maminky? Musí děti mít na takovéhle věci knížky: Ano, vždycky byly knihy pro pubertální děti, jak se vyznat ve vlastním těle a asexualitě.Ale puberťáci se prostě stydí. Nějak si neumím představit, že bych tuhle knížku šla číst dětem na dobrou noc. Zlatý Kája Mařík, a Honzíkova cesta..Koupili byste tuhle knížku svým dětem?: jaký na tohle téma knih pro děti máte názor (myslím tuhle erotickou, nebo O krtkovi a hovínkách, případně o prdění kdo si prdnul u dvora a podobné...)

Taky někdy míváte pocit, že jste na něco zapomněli? Občas mám den, kdy se vzbudím,a od rána mne pronásleduje myšlenka, že jsem někde měla být, nebo něco udělat - prostě , že jsem na něco důležitého zapomněla. A tak chodím,a dumám, kontroluju kalendář (kam jsem si to určitě zapomněla napsat), nenápadně se ptám dětí a kamarádek, jestli jsme neměli něco domluveného...a nic.Zatím jsem na nic nepřišla, tak doufám, že je to opravdu jen pocit.I když minule, když jsem měla tenhle zvláštní pocit jsem si pak vzpomněla, že jsem měla být na očním :-D. Taky se vám někdy stává, že máte pocit, že jste měli něco udělat, nebo někde být a vzpomenout si prostě nejde? Prostě že jste jako ve filmu Sám doma "zapomněli na Kevina" ? :-D