Včera jsem měla trochu náročný den. Znáte to, běhání po doktorech a úřadech - všude čekáte -nakonec to nedopadne jak chcete.. Prostě divný den. Naštěstí je místo, kde se mi nálada vždycky zlepší. Miluju cukroví, a miluju cukrárny. Když jsem byla malá, maminka pracovala nějakou dobu ve výrobně cukroví. Když jsme k ní šly se ségrou pro něco s tatínkem, nechala nás olizovat misky od krému, a všechno všude vonělo. Nádherně cukrovím voněla i maminka. No a když jsme šli do cukrárny, milovala jsem stát před vitrínou a vybírat si, které cukroví bude to nejlepší. To mi zůstalo dodnes. Miluju to vybírání si u vitríny. Chuť samozřejmě taky, ale ten výběr, s tou představou jak které cukroví chutná mě prostě baví. A jedna z největších nočních můr? Jdu do cukrárny a mají zavřeno, nebo prázdné vitríny. A když jsou plné, nemám sebou peníze. Fakt hnusná noční můra pro někoho, kdo miluje cukroví. Máte taky nějaké místo, které vám zvedne náladu?

Tak jsem při brouzdání internetem narazila na tenhle obrázek -no, řeknu vám, že jsem se úplně orosila. Dodnes si pamatuju ten zvuk, kdy jsem jako malá čekala na píchnutí penicilínu, nebo pendeponu, a sestra začala skládat dohromady injekci. Zlověstné cvakání a ta doba čekání mě děsily. Častým sterilizováním byly ty široké jehly tupé, takže to dost bolelo. Často jsem píchání i obrečela - hlavně, když se jehla ucpala -takže vyměnit a píchnout znovu. Měli jsme na středisku celkem drsnou sestřičku (jmenovala se Fejfarová a nadosmrti na ni nezapomenu) - když jsme stáhli půlku ve strachu z píchnutí -lup, plácla nás po zadku ... Brrrr.. Jak já jsem ráda, že dnešní jehly jsou slabé a ostré. Mám tu nějaké pamětníky?

U nás v Brandýse je dneska Food Festival. Spousta stánků s dobrotami. Já miluju sladké, takže za mě jasně - makronky a další podobné mlsky. Nejradši bych ochutnala od všeho trošku, ono to krásně voní i vypadá.
Jen po zkušenosti z mládí a pouti u babičky, kdy jsem ochutnala fakt všechno, a bylo mi zle, jako tomu psovi , co v Pejskovi a Kočičce snědl ten dort, si dávám pozor na to, co jím...
Prostě moc věcí, i když strašně moc dobrých, smíchat není dobré.
Jedno mě ale zaujalo. A to "Hmyzí stánek". Super název "Ochutnej, a nebuď srab" - já teda srab jsem. Hmyz je něco, co mi hlava prostě nedovolí ochutnat. Tak se ptám: Kdo z vás by nebyl srab a šel do ochutnání? A kdo ani za nic? Tak schválně...
#foodfestival #spoustadobrot #jídlo #foodfestivalbrandysnadlabem #dobroty #pochutnejsi #hmyzídobroty #hmyznataliri #dejsihmyznebudsrab

Jak jste se měli o víkendu? My jsme si s manželem "hodili" pracovní sobotu u rodičů na chalupě. Teda pracoval manžel, já jsem pomáhala a přitom se "kochala". Miluju tu starou chalupu, ve které je začarovaný kus mého dětství. Vždycky si tam odpočinu. Ale tak, že jsem úplně v pohodě, klidná, spokojená, mám prostě baterky zcela dobité. A tak se ptám... Máte nějaké svoje místo? Místo kde je vám vždycky dobře? Jakékoliv místečko, které je to vaše nej ? Zapátrejte v paměti, diskutovat můžete na facebooku :-)

Nejdřív sucho a vedro, teď chladno a mokro - jsou ty zvraty v počasí nějak rychlé. Je fakt, že toho vedra už bylo moc -jsem člověk teplomilný, ale tohle už bylo peklíčko... Já ale tak nějak už ve vzduchu začínám cítit podzim, a to pro mě znamená procházky, a hlavně vstřebávání těch nádherných barev kolem.. Chtěla jsem napsat že houbaření, protože to miluju, ale tak nějak si v duchu musím přiznat, že u mě jsou to spíš procházky lesem, než sbírání hub. Už jako malé se mi smáli, že na mě musí houba zakukat, abych ji viděla. Ale když já musím sledovat všechno to kolem mě - tolik zajímavostí v tom lese je.. Miluju les. A taky miluju svoji rodinu a vnuky - zrovna dnes mám na návštěvě ty malé. Nám déšť nevadí, jsme rádi, že se máme :-) . Prostě prima den.

Miluju kytky. Můj muž to ví, tak mi je často nosí. K narozeninám mi dal hned dvě, aby prý bylo víc radosti. Já si pak sednu , pustím si písničky a koukám na kytičky a je mi krásně. Dobiju si baterky a jsem v pohodě. Dělá mi to prostě radost. Když jsem byla nemocná - hodně nemocná, a trpěla jsem i těžkými depresemi, došlo mi, jak je důležité radovat se i z maličkostí. Často si ty drobné radosti ani neuvědomujeme. Tak jsem si vzala papír, a psala jsem si, co příjemného mě přes den potkalo. třeba i to, že kolem mě proletěl motýl, nebo mi rozkvetl kaktus -a najednou, když jsem se pak večer podívala na papír, zjistila jsem, že jsem přes den zažila tolik drobných radostí, které člověk nevnímá, že se mám vlastně fajn. Tak se o tu krásu s vámi podělím, ať je vám taky fajn, a jste v pohodě. 

Teda to je vedro, co? Mám dojem, že kdybych na asfalt rozklepla vejce, bude z něj volské oko natotata. Nemám tahle velká vedra ráda. nic se mi pak nechce. Ale když už jsme u toho asfaltu, pamatuju se, když jsem byla malá, jak byly na silnicích asfaltové záplaty, tak v horku povolily, a pak jsem měla asfalt na botách, ponožkách, i na nohách. Na něj se ještě nalepily kamínky a mamka pak strašně nadávala, že mám koukat pod nohy. Z nohou šel asfalt odstranit sádlem a Solvinou, z bot úplně nešel, ponožky byly na vyhození. Dnes už naštěstí na silnicích asfaltové "koláče"" nejsou. Napsat příspěvek o horku mě napadlo, když jsem na internetu objevila článek o tom, jak se v horku dobře vyspat. Na ty rady jsem koukala jako blázen. Prý dejte si prostěradlo do mrazáku, nebo namočte prostěradlo, a přikryjte se jím. To jako fakt? neumím si představit spát pak v mokré posteli, ani co by na to řekla matrace.. Jaké tipy na fajn ochlazení máte vy? U mě zabírá studený meloun... Tak se ptám - máte teploměry? Kolik je u vás stupňů? Já mám na balkoně ve stínu 33...

Vážení, protože v poslední době je na facebooku a internetu čím dál víc podvodů, a naletí často i ti, kteří jsou jinak obezřetní, trošinku si poradíme.
- Nikdy neodpovídejte na žádosti o přátelství od cizinců pod komentářem, kteří vám lichotí -věřte, že opravdu nechtějí vaše přátelství. Chvíli si s vámi budou psát, pak budou v tom lepším případě loudit peníze, v tom horším vám hacknou účet na facebooku.
- nepřijímejte žádost o přátelství od facebookových stránek - pokud vás stránka bude zvát, pošle pozvánku ke sledování, nikoliv klasickou žádost o přátelství
- pokud vám žádost o přátelství přijde, a nejste si jistí, klikněte na profil žádajícího. Pokud tam má jen pár sledujících, a jen pár fotek, případně založení stránky v cizině -odmítejte, a nepřijímejte
- nereagujte nikdy na žádnou žádost o registraci a screenshot registrace -to po vás žádná stránka nikdy nechce
- pokud soutěžíte, určitě vyčkejte na vyhlášení soutěže (podle data u soutěže) - buď klasický komentář, nebo samostatný příspěvek na stránce. U výhry po vás pořadatel nikdy nechce registraci vaši, ani vaší kreditky
- nezadávejte nikdy nikam číslo kreditky -pokud se vám to stane, hned kontaktujte banku a blokujte, ať nepřijdete o úspory - nestyďte se, naletět může každý. Když si to uvědomíte, neváhejte a kontaktujte banku
- pokud na internetu něco prodáváte, nereagujte na nabídky, že kupující všechno zařídí sám, a u vás jen kurýr vyzvedne zásilku - tak to prostě nefunguje. Taky jim nesdělujte email ani telefon -to kupující opravdu k ničemu nepotřebuje
Nevím, jestli jsme na něco nezapomněla.
Věřte, že je třeba být obezřetní. Podvodníci se začali množit, je jich neskutečně mnoho, a i opatrný člověk může naletět. Takže dávejte si pozor.
 

Hele, lidi, já vím, že jsem říkala, že vás chvíli nebudu "prudit" příspěvky. Ale mám spoustu času na brouzdání internetem. Jakmile se totiž začnu hýbat, rozkašlu se a nepopadnu dech. Tak sedím, ležím a klikám.. Objevila jsem obrázek těchto košíků.
Jsou to nákupní košíky mého dětství. Jiné v obchodech nebyly. Moc se mi líbily, protože byly barevné. Občas měly barvu oprýskanou, někdy v nich už byly díry. Na rukojeti byla bužírka, která když praskla, štípala do dlaně. Přesto bych si je chtěla znovu osahat, a klidně s nimi nakupovat. Jen jedno nechápu. I s těmito malými košíky jsme v pohodě nakoupili na sobotu a neděli jídlo pro celou rodinu. Když si uvědomím, jak ohromné jsou dnes nákupní vozíky, a přesto bývají nacpané k prasknutí, říkám si čím to je.. Ale o tom nechci spekulovat. Jen jsem si tak nostalgicky posteskla.

Včera jsem při brouzdání internetem narazila na článek o dietě. Nějaká slečna, supervědkyně, objevila cosi, co pomůže lidem zhubnout. Bez diet, bez cvičení, bez potíží klidně i 30 kg za měsíc. Původně jsem se chtěla jen pousmát a kliknout jinam. Ale pak mi oči sjely pod článek, a tam bylo tolik komentářů od lidí, kteří chtěli přípravek vyzkoušet, že mě polil studený pot. Jasně, všechny chceme být krásné a štíhlé. Ale je třeba brát ohled na spoustu věcí - na zdravotní stav, na genetiku, na psychiku, na hormony a já nevím na co ještě dalšího. Naše tělo je totiž souhrn všech možných věcí. Jedno je ale jisté: " jenom housenka může žrát a žrát, pak usnout a probudit se jako krásný motýl". V běžném životě to tak fakt nefunguje. Tak prosím, nedejte na zázračné přípravky za spoustu peněz, které v lepším případě nepomůžou, v horším poškodí zdraví. pokud chcete hubnout zdravě, obraťte se na lékaře - odborníka, nebo výživového poradce. Ale počítejte s tím, že vždycky si to musíte i "srovnat v hlavě" a něco pro hubnutí udělat. Tak se ptám: Máme tu někoho, kdo naletěl na zázračný hubnoucí přípravek a ono nic? Je tu někdo, kdo už držel spoustu diet, a našel tu správnou? A vůbec -držíte diety, nebo jste se svým tělem spokojené? Diskutujme :-)